Přechod z ruční výroby do manufakturní výroby v továrnách a strojní velkovýrobě znamenal velký pokrok ve výrobním procesu. Díky novému zdroji energie v podobě uhlí se v období od 18. do 19. století zásadně proměnilo nejen zemědělství, ale i výroba, těžba nebo doprava. Klíčovou roli v rámci průmyslové revoluce v Británii měly i děti, které pracovaly od 9 let i 12 hodin denně. Pozdější zákony jim však nařizovaly pracovat maximálně 9 hodin denně.
Práce místo vzdělání
Věděli jste, že dětská práce pro děti mladší 12 let byla v Československu zákonem zakázána v roce 1919? Přitom ve Velké Británii tomu tak bylo až v roce 1933. Děti přitom sehrály velkou roli v rámci průmyslové revoluce ve Spojených státech amerických a Evropě. Například na konci 18. století pracovaly v britských textilních továrnách neuvěřitelné dvě třetiny ze všech dětských zaměstnanců, nicméně postupem času se dětská práce začala omezovat zákony.
Například od roku 1819 bylo zakázáno pracovat dětem mladším 9 let v mlýnech na bavlnu a ty, kterým bylo mezi 9 až 16 lety, mohly pracovat „pouze“ 12 hodin denně. V 19. století se rozmohly takzvané Factory acts neboli Tovární zákony, které přesně definovaly pracovní dobu dětí a hlavně od kolika let a kde mohou pracovat. Už o 14 let později byla pracovní doba dětí ve věku od 9 do 13 let omezena maximálně na 9 hodin denně, zatímco do 18 let mohly pracovat v továrně maximálně 12 hodin. Už v roce 1842 byla ve Velké Británii zakázána ženám a dětem mladším 10 let práce v hlubinných dolech, a později dokonce v rámci těžebních zákonů i dětem mladším 13 let. Z dnešního pohledu to zní neuvěřitelně, ale zákon se tehdy týkal zhruba 3 tisícovek dětí. Štoly v uhelných dolech totiž byly tak úzké, že se nimi dokázalo protáhnout pouze dítě. Zatímco ony toto mohly vnímat jako hru, tak se ve skutečnosti jednalo o poměrně nebezpečnou práci, při které hrozilo zavalení štoly nebo udušení se pod návalem prachu.
O problémech dětské práce psal ve své době i známý spisovatel Charles Dickens, jenž poukazoval na tyto problémy v dobách průmyslové Anglie. Poslat děti do práce znamenalo pro chudé rodiny další příjem, který se v době, kdy se lidé začali stěhovat z vesnic do měst samozřejmě hodil. Mnohdy se dokonce jednalo o nutnost, jež mohla zachránit rodinu před hladem, takže rodiče raději dali přednost penězům před vzděláním svých potomků. V rozvojových zemích platí toto i dnes. Například v Indii splácí zhruba 15 milionů dětí prací dluhy svých matek a otců. To s sebou přináší problémy, protože místo do školy chodí děti pracovat, takže z nich vyrostou nevzdělaní jedinci, kteří si pak nenajdou lépe kvalifikovanou práci s větším potenciálem kariérního růstu.
Ještě v roce 1860 pracovala polovina všech britských dětí ve věku 5 až 15 let, a když o 10 let později probíhalo v USA sčítání lidu, ukázalo se, že v té době pracovalo neuvěřitelných tři čtvrtě milionu amerických dětí.
Dnes tu sice máme Mezinárodní organizaci práce, která monitoruje a reguluje dětskou práci ve světě už od roku 1919, ale většina států k jejím pravidlům přistoupila až později. Například taková Indie, jež patří k zemi, kde pracuje nejvíc dětí na světě, zakázala v Ústavě těžkou a nebezpečnou práci pro děti do 14 let až v roce 1937. Pokud byste se dnes narodil v Bolívii, tak vzhledem k tamním zákonům můžete legálně zaměstnávat dítě ve věku 10 let.
Dětská práce má temnou minulost zahrnující i práci velmi malých dětí v předškolním věku. V dobách počátku průmyslové revoluce se v podstatě vůbec neřešilo nic jako bezpečnost práce, pracovní doba nebo důstojná mzda. Přesto se jedná o fenomén své doby, na který bychom neměli zapomínat.
Zdroje:
http://fra.europa.eu/cs/eu-charter/article/32-zakaz-detske-prace-ochrana-mladych-lidi-pri-praci
https://www.unicef.cz/pocet-pracujicich-deti-se-zvysil-na-160-milionu/
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
