Marta Gottwaldová: První dáma, která vkusem a noblesou rozhodně neoplývala, ale výborně mastila karty – G.cz
Vyhledávání

Marta Gottwaldová: První dáma, která vkusem a noblesou rozhodně neoplývala, ale výborně mastila karty

Zdroj: By nezjištěn (neznámí) - http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:c52b4420-a8a7-11e5-b404-005056825209?page=uuid:b7970570-a8ab-11e5-82dc-5ef3fc9bb22f&fulltext=Marta%20Gottwaldov%C3%A1, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curi

Dnes je to 121 let, kdy se v Kopřivnici narodila Marie Holubová. Že vám to jméno nic neříká? Vlastně se ani nedivíme. Do historie se zapsala jako Marta Gottwaldová, manželka čtvrtého prezidenta a zároveň prvního dělnického prezidenta naší republiky, Klementa Gottwalda. Ano, je to ta paní, které se v zásadě všichni posmívali pro její nevkus, postavu a hlavně pro její, a to nám promiňte, hloupost.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 17.9.2020, 11:47

Měli stejný start

Chce se nám skoro říct, že Klement Gottwald s Martou – ano, narodila se opravdu jako Marie, ale až v době krátce po sňatku si změnila jméno na Martu, si byli předurčení. Proč? Měli minimálně stejný start do života. Oba se narodili do bídy, oba se narodili jako nemanželské děti. Klementova matka byla chudá zemědělská dělnice, matka Marty byla pro změnu nemajetná vdova po zemědělském čeledínovi. Být v té době nemanželské dítě určitě nebyl ideální start do života, to je bez debat. Marta se začala učit číšnicí, ale z neznámých důvodů se nedoučila a začala se živit jako služebná. Některé zlé jazyky dokonce tvrdí, že v té době načerpala zkušenosti i s nejstarším řemeslem světa, s prostitucí. Ale, kdo ví.

Když skončila první světová válka, tak se Marta zkoušela uchytit v Ostravě, jeden čas pobývala ve slovenském Trenčíně, ale nakonec se vrátila do rodné Kopřivnice. S budoucím manželem, který byl o tři roky starší, se potkala v roce 1919. On tou dobou sloužil jako voják u dělostřelců v Příboru, který se nachází nedaleko. Říká se, že Gottwaldovi ženy moc neříkali a na Martu narazil v zásadě náhodou na procházce nebo možná na taneční zábavě. Každopádně ona prý byla tou dobou fyzicky přitažlivá, což se nám nechce až tak věřit. Ale na druhou stranu, možné je všechno. Oba mladí lidé se do sebe zakoukali a Marta Klementovi již o rok později porodila dceru Martu. Gottwald otcovství sice uznal, ale ženit se rozhodně nechtěl. Začal pracovat v Rousínově v továrně na nábytek, což zdůvodňoval tím, že chtěl zajistit pro sebe a rodinu alespoň nějakou existenci. Marta pro to ale pochopení moc neměla, a tak se rozešli. Marta se tak musela starat nejen o sebe, ale i o svou dceru. Té byly tři měsíce a měla vyhlídky, že ji čeká stejný osud nemanželského dítěte jako oba její rodiče. Její matka se ale rozhodla, že se nevzdá.

A vzali se

S Gottwaldem zůstala v kontaktu a vytrvalost jí přinesla ony pomyslné růže. V roce 1924 již měli v Moravské Ostravě společné bydliště. Martě se nedá upřít to, že svému partnerovi pomáhala, dělala mu zázemí a snášela jeho angažovanost. Sama ale pro politiku nijak nehorovala a dokonce ani nikdy nevstoupila do KSČ. A byl to právě Gottwaldův vztah s Martou, který z něj alespoň trochu dělal člověka a ne jen chladné, mocichtivé monstrum. Marta sice byla hloupá a nevzdělaná, ale oproti svému muži byla pořád alespoň v něčem lidská. Ke svatbě došlo až 21. března 1928.

A před Martou, již Gottwaldovou, se měl pomalu, ale jistě otevírat díky politické angažovanosti jejího chotě nový svět, ve kterém měl být konec s bídou a neustálým uskrovňováním se. Gottwald ve stranický strukturách začal strmě stoupat, ještě před druhou světovou válkou odjel i s rodinou na dva roky do Moskvy (konkrétně v roce 1935) a tam Marta poprvé poznala výhody, které jí manželství se zapáleným komunistou přineslo. Do Prahy se rodina sice ještě před vypuknutím války vrátila, ale po Mnichovu do Moskvy znovu přesídlila. Z chudé služebné se stala privilegovaná osoba. Ale ani tehdy ji politika nezlákala a nadále zůstala „ženou z lidu,“ která neváhala využít toho, že mohla chodit do obchodu, kde se nemuselo nakupovat na lístky k tomu, aby nákup následně rozdala mezi lidi, kteří jej potřebovali. Traduje se, že byla neotesaná a veselá, ale extrémně špatně snášela, když si z ní někdo tropil žerty. Jo, a místo četby jí bylo lépe u karet. Byla vášnivou hráčkou mariáše.

I v létě v kožichu

Po konci druhé světové války, po návratu z Moskvy se Gottwaldovi rozhodně v Praze nestěhovali do žádného dělnického domečku, ale nejprve zakotvili v pražském hotelu Alcron, aby se posléze nastěhovali do vily nedaleko Prašného mostu. Jaká byla poválečná kariéra jejího muže, to všichni víme. Po Edvardu Benešovi se stal prezidentem republiky a z Marty tak byla první dáma. Po noblesní a vzdělané Haně Benešové to byl pro národ pořádný šok. Paní Hana byla všemi oblíbená, a to Marta velmi těžce nesla. Jí se lidi více či méně veřejně posmívali. Dlužno říct, že ona jim k tomu poskytovala opravdu pořádnou dávku munice. Snažila se Hanu Benešovou kopírovat, a to ve všem, oblečení nevyjímaje. Ale to, co vypadalo na šmrncovní, štíhlé Benešové elegantně, tak to působilo na obtloustlé Gottwaldové upoceně, směšně. A nepomohlo tomu ani to, že oděvy pocházely stále od Hany Podolské, která pro šila pro bývalou první dámu, a kterou si najala i její nástupkyně. Prostě „komu není z hůry dáno, v apatyce nekoupí.“ V té době nebylo člověka, který by neznal následující vtip: To se paní Marta ptá paní Hany: „Jak to děláte, že jste stále tak pěkně štíhlá?“ „To je jednoduché. Každý den ráno posnídám a pak sním už jen tři kolečka mrkve na oběd a na večeři.“ Po týdnu se paní Marta ptá: „Paní Hano, jak to děláte? Já ty první dvě kolečka mrkví ještě sním, ale to třetí už opravdu sníst nedokážu!“ Takže asi tak. Stejné legendy se nesly o tom, jak paní Marta neustále chodila zahalená do kožešin. A bylo jí úplně jedno, že je venku léto. Prostě si své bohatství užívala. Stejně tak bizarní je, že se této manželce komunistického pohlavára více než oslovení „soudružko,“ zamlouvalo titulování „milostivá paní.“ Ano, tak jí personál na Hradě opravdu říkal.

Na druhou stranu ze sebe nikdy nedokázala dostat to, že v dětství a mládí žila v nedostatku. Říká se, že zamykala občas spižírnu a kuchařky musely zpracovávat i zbytky jídla z předchozích dnů, aby se s ním neplýtvalo.

Život po Gottwaldově boku asi nemohl být některých směrech jednoduchý. A ona se pak upínala ke své dceři a později hlavně k vnučce Martičce, které se přezdívalo Batul. Ještě nezaznělo, že zetěm Gottwaldových nebyl nikdo jiný než Alexej Čepička, armádní generál a také ministr národní obrany.

Marta Gottwaldová zemřela 28. října 1953, manžela přežila jen o sedm měsíců. Její lékař tehdy uvedl, že příčinou úmrtí byla rakovina ženských orgánů. Spekuluje se ale také o karcinomu štítné žlázy, což by vysvětlovala do jisté míry i její obezitu.

A možná ještě jedna věc o této první dámě, ze které si vlastně kdekdo jen a jen utahoval. Nějaké svědomí, na rozdíl od svého manžela, mít musela. Jak jinak si vysvětlit slova vdovy po Rudolfu Slánském Josefy: "Pro mne sháněla, co mohla, nosila mi potraviny, ba i šaty mi koupila a k tomu - ubrus. Prostě to, co dostala, jen aby mi udělala radost.“ Nebo jí možná jen trápily výčitky svědomí za hrůzy, které dokázal napáchat její manžel? Kdo ví…

Podobné články

Doporučujeme

Další články