První dáma Hana Benešová aneb Kterak chudá dívka ke štěstí přišla. Opravdu? – G.cz
Vyhledávání

První dáma Hana Benešová aneb Kterak chudá dívka ke štěstí přišla. Opravdu?

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Dnes je to 135 let, kdy se v podkrušnohorské vesnici Domaslavice narodila Anna Vlčková. Nic vám toto jméno neříká? Chce se nám říct, že se nedivíme. Do historie se totiž zapsala jako Hana Benešová, manželka prezidenta Edvarda Beneše. Byla to právě paní Hana, o které se dá říci, že byla skutečně první „první dámou“.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 16.7.2020, 13:39

Jako z červené knihovny

Byla okouzlující, vzdělaná, národ ji miloval. Její životní příběh skoro připomíná ty z červené knihovny. Ale i ona měla svá trápení a bolesti, svou 13. komnatu. Svého manžela milovala a obdivovala a láskyplně ho nazývala „Eduškou.“ Když se ale 16. července 1885 narodila do rodiny traťového strážného, rozhodně nic nenasvědčovalo tomu, že ji čeká životní cesta, o které tou dobou snila nejedna dívka. Rodině, kde kromě Aničky byli ještě dva bratři se nedostávalo peněz a o úrovni vzdělání ani nemá smysl moc mluvit. Vše se pro Annu ale změnilo v jejích 14 letech, kdy si ji do své péče vzala bohatá, bezdětná teta, která žila v Praze. Byla to právě tato tetička, která jí umožnila vystudovat nejprve průmyslovou – posléze rodinnou – školu a následně i školu obchodní. Anna Vlčková byla mladá ctižádostivá dáma, a tak po studiích v Praze zamířila do Paříže na Sorbonnu, kde se chtěla zdokonalit ve francouzštině, ale také v historii a literatuře. A právě tam došlo k osudovému setkání s o rok starším Eduardem Benešem. Ano, tou dobou se budoucí prezident ještě Eduard skutečně jmenoval, ke změně došlo až později.

Mladému, ctižádostivému, ale také ne příliš movitému studentovi se nějaké milostné pletky v té době příliš nehodily do krámu, a tak se snažil půvabům slečny Anny odolávat. Ale jak je známé, láska je mocná čarodějka a dne 16. května 1906 došlo k zásnubám v romantické Lucemburské zahradě v Paříži. Právě ten den také došlo k další zásadní změně nebo spíše změnám. Eduard svoji milou požádal, aby se přejmenovala na Hanu. Se jménem Anna totiž neměl spojené úplně šťastné vzpomínky. On sám od toho dne začal důsledně používat jméno Edvard. Svatbu pak snoubenci měli na podzim roku 1909. V matrice jsou ale ještě vedení jako Anna a Eduard, to jen pro zajímavost.

Módní ikona i obětavá choť

Svému manželovi stála Hana věrně po boku za každé situace. Nejenže vedla domácnost, ale také plnila úlohu jakési sekretářky. Za první světové války se oba manželé aktivně zapojili do odboje. V roce 1915 odešel Beneš na tři roky do exilu a paní Haně nastaly krušné časy. Kvůli manželovým aktivitám v zahraničí byla dokonce na 11 měsíců zavřená. Čelila také obvinění, že přechovávala spisy T.G.M. Manželé se v té době neviděli více než 3 roky.

A přišla první republika. Paní Hanu veřejnost považovala za zářivou a reprezentativní manželku ministra zahraničí, kterým tou dobou Beneš byl. Stejně tak ji lidé vnímali i později již jako první dámu. Stala se rozhodně i módní ikonou své doby. A byla to právě ona, kdo vytvořil jakousi představu o skutečné první dámě. Její předchůdkyně Charlotta Garrigue Masaryková, manželka prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, byla osobností také zajímavou, ale potýkala se s celou řadou zdravotních problémů včetně těch duševních a bylo to v jistých směrech při vší úctě a respektu prostě znát. Ale zpět k Haně.

První dámě nebyla lhostejná ani charitativní činnost. Během druhé světové války aktivně pracovala pro Červený kříž a po roce 1945 se stala předsedkyní jeho československé pobočky. Do roku 1948 pak zažívali manželé Benešovi asi své nejlepší roky nebo Hana skoro jistě. Národ ji jako první dámu akceptoval, respektoval, těšila se prostě u veřejnost oblibě, o které si posléze jiné první dámy mohly nechat jenom zdát. Taková Marta Gottwaldová by asi mohla vyprávět. Její pozdější snahy Haně se vyrovnat byly legendární a směšné. Historky o tom koluji světem ještě dnes.

Vše ale, jak víme, nabralo rychlý spád. Přišel komunistický puč, Vítězný únor, k moci se dostává dělnická třída v čele s mocichtivým a nenávistným Klementem Gottwaldem. Edvard Beneš byl dlouhodobě vyčerpaný. Zvláště události, ke kterým došlo po roce 1945 mu moc nepřidaly a vše se velmi podepsalo na jeho zdraví. V červnu 1948 abdikoval a 3. září téhož roku zemřel. Hana byla zlomená. Jedné své spolužačce o Vánocích dokonce napsala: „Schází mi zoufale. Neumím mít vlastní život.“ Tím je vlastně řečeno vše. A to nemohla tou dobou rozhodně tušit, že svého milovaného Edušku přežije o celých 26 let.

První dáma přichází, povstaňme

Hana Benešová žila v bytě na Loretánském náměstí v Praze sice v ústraní a bez politické angažovanosti, ale rozhodně ne opuštěně nebo v izolaci. Milovala koncerty klasické hudby nebo výstavy. Ráda přijímala návštěvy, mezi její blízké přítelkyně patřila herečka Leopolda Dostálová, které přímo na tělo údajně napsala Karel Čapek drama Matka.

Bývalou první dámu lidé i nadále poznávali. Traduje se, že například v tramvaji na důkaz úcty a respektu k ní povstávali. Hana Benešová o sobě na veřejnosti dala více vědět pouze dvakrát, a to v době Pražského jara, kdy v jednom rozhovoru pro noviny vyjádřila své uspokojení nad tím, že se konečně přehodnocuje úloha jejího muže i T. G. Masaryka v československých dějinách. V druhém případě kondolovala Ludmile Palachové, zoufalé matce Jana Palacha: „Drahá maminko velikého syna, prožívám s Vámi v tichosti nesmírnou bolest, ale i nesmírnou hrdost a celým srdcem Vás objímám.“ Prezidentskému páru bohužel nebylo dopřáno mít vlastní děti, Hana se musela vyrovnat i se samovolným potratem, kdy některé historické prameny uvádí, že dokonce třikrát. Právě to, že neměli děti, bylo pro Hanu největší osobní tragédií, se kterou celoživotně bojovala a považovala to za své osobní selhání.

Manželka druhého československého prezidenta zemřela v tichosti 2. prosince 1974. Drobnou informaci o jejím pohřbu, ale bez přesného data úmrtí zveřejnily komunistické noviny až 9. prosince. Pohřeb se přitom konal v sobotu 7. prosince ve strašnickém krematoriu a režim ho striktně tajil. Zúčastnili se ho pouze ti, co dostali smuteční oznámení jako například její bývalá kuchařka Františka Jeřábková. Obě ženy spolu udržovaly přátelským vztah i potom, co pro Benešovou přestala Jeřábková pracovat.

Poslední vůle zůstala nenaplněna

Hana byla pochována vedle svého manžela, a to v hrobce v areálu vily Benešových v Sezimově Ústí, kterou ve své závěti odkázala Husitskému muzeu v Táboře s tím, že tam má být vybudován Benešův památník. Komunisté její poslední vůli ale nevyplnili. Naopak si ji velmi rychle přivlastnili a tak vila začala sloužit komunistickým pohlavárům. Nemovitost údajně po určitou dobu používal například předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal. A do majetku Úřadu vlády spadá vila stále. Veřejnosti je dnes přístupná po předchozí rezervaci vstupenek. V těsné blízkosti vily vznikl v roce 2000 Památník Edvarda Beneše, který provozuje táborské Husitské muzeum.

Hana Benešová beze zbytku zosobňovala a naplňovala status první dámy. Která z jejích následovnic, zda-li vůbec nějaká, se jí vyrovnala, zůstává otázkou. Historik a spisovatel Petr Zídek, který napsal biografii Benešové, o ní řekl: „Dodneška je nepřekonatelná v tom, s jakou profesionalitou vykonávala funkci první dámy.“

Podobné články

Doporučujeme

Další články