Co vás čeká ve Třetím světě. Díl čtvrtý.

Obrázek uživatele Ivan Brezina
16.9.2014, 15:09
…a proč do těch chaotických a špinavých zemí vůbec jezdit? Na www.g.cz se to budete dočítat v seriálu. Sepsal jsem ho poté, co jsem na desítkách cest po Asii prožil asi tři roky života.

Respekt k odlišnosti

Objevovat dosud neprobádaná „bílá místa“ naší planety už nejde – všechno už bylo dávno objeveno. K tomu, abyste spatřili indický Tádžmahál, nepálský Mt. Everest nebo třeba pákistánské Mohendžodáro už dnes stačí jen vzít pas a nasednout do letadla. Skutečný smysl cestování je ale v něčem úplně jiném, než je honba za exotickými obrázky. Čím vlastně cizí lidé ve vzdálené zemi žijí? O co se snaží, o čem sní, v co věří, co si myslí? Z čeho vycházejí všechny ty jejich zdánlivě nepochopitelné zvyky a šokující představy o světě? Proč jsou právě takové, jaké jsou? 2b48e__akha Fotka je hezká, ale co si ta paní myslí a čemu věří? To už nevyfotíte. Nezávislý cestovatel má oproti uspěchaným a povrchním klientům cestovních kanceláří velkou výhodu v tom, že může proniknout mnohem hlouběji pod povrch cizího světa a může se pokusit najít na tyto otázky odpovědi. Dozví se věci, které ho vnitřně velmi obohatí. Cestování tak vlastně člověku umožňuje spoluprožívat stovky životů a osudů cizích lidí. K tomu je ale nezbytné odhodit všechny zvyky, předsudky a omezení vlastní kultury, a těm cizím životům se co nejvíc přiblížit. Ne každý to dokáže. image_preview Zkuste prožít jejich životy. Aspoň na chvíli...   Psycholog C. G. Jung kdesi vzpomíná, jak se na svých cestách po Indii setkal s mnoha obyvateli Západu, kteří se domnívali, že jsou v Asii. Fyzicky tam sice byli, procházeli se ulicemi asijských měst, ale psychicky vlastně nikdy nevytáhli paty ze svých evropských a amerických domovů. Podle Junga totiž tito lidé i v Indii žili „uzavřeni v nádobách západního světa, chráněni před skutečnou Indií svou objektivitou, kauzalitou, abstrakcemi a veškerým dalším západním intelektuálním aparátem“. Pobyt v odlišné kultuře jim nic nedal a nic cenného si z něj pro sebe neodnesli. Nedokázali se totiž otevřít jinakosti a odlišnosti. Pokud chcete důkladně proniknout pod povrch asijské společnosti a poznat z ní co nejvíc, přestaňte „být jen na výletě“ a místo nezúčastněného turistického pozorování se snažte spoluprožívat cizí životy. Přestaňte být aspoň na chvíli Evropany. Chovejte se jako domorodci, jezte to, co jedí oni, oblékejte se v souladu s jejich zvyky. Potkat doma na náměstí černochy oděné jen v bederních rouškách by se vám asi taky nelíbilo. Respektujte cizí zvyklosti, nekritizujte je a nesnažte se je měnit. Jste hosty v cizí zemi a je proto na vás, abyste přijali její pravidla hry. Na cestě člověk nejvíc získá tím, že se pokusí co nejvíc zapomenout na domácí prostředí a zvyky a snaží se stát „tím druhým“. I když máte dost peněz a nemusíte šetřit, absolvujte v Indii nebo Pákistánu aspoň jednu dlouhou noční jízdu třetí vlakovou třídou bez místenky. Je to jedna z nejcennějších sociálních a životních zkušeností, kterou můžete prožít. Third-class-Ticket Zásadní kniha o cestování po Indii "zdola" Buďte citlivými a ohleduplnými poutníky, kteří svět kolem sebe jen pozorují a co nejméně jej ovlivňují. Už jen tím, že některé odlehlé oblasti vůbec navštívíte, se nechtěně podílíte na pokračujícímu rozvratu tamních kultur, konfrontovaných s naší uniformní západní monokulturou. Nedávejte domorodcům najevo, že ten „váš“ svět je čistší, rozvinutější a lepší. Pokud se cítíte být bílými sahiby, povznesenými nad špinavé domorodce, zůstaňte raději doma a nepřispívejte k další „hamburgerizaci“ a zestejnění světa. Existují bohužel i lidé, kteří do Asie jedou s cílem ujistit se tu o své kulturní a civilizační nadřazenosti. Otevřený člověk ale cestuje spíš proto, aby se změnil, překonal svou omezenost a uvědomil si, že ostatní mohou žít odlišně a vidět svět úplně jinak než on.  

„Smrtící“ pohostinnost

Hlavně v muslimských zemích na trase cesty na Východ vás překvapí neuvěřitelná pohostinnost, kterou na Západě neznáme. Člověka to často až přivádí do rozpaků. Někdo vám bez ptaní přinese čaj, zaplatí za vás v restauraci nebo vás pozve k sobě na večeři... V 99 % případů není třeba obávat se, že by snad šlo o záminku k přepadení nebo okradení. V této části světa je totiž host Bůh a svatou povinností hostitele je postarat se o jeho bezpečnost a pohodlí. Na potenciálně rizikových místech trasy budete pod hostitelovou speciální ochranou. Problém je ale opačný – člověku přijde trapné „vyžírat“ chudáky. V takovém případě je vždy slušnost velmi diplomaticky nejméně dvakrát odmítnout, než nabídku přijmete. Když už to ale uděláte, nenabízejte po jídle peníze. Hostitele by to urazilo. Vždy ho ale potěší, když se s jeho rodinou na památku vyfotíte a snímek mu pošlete. Na podobné návštěvě by vás nemělo překvapit, že z hostitelova domu spatříte jen „veřejnou“ část. Do místností, kde se zdržují ženy, nebude cizí muž vpuštěn, a to včetně kuchyně. Ženy z hostitelovy rodiny s vámi také nebudou sedět u stolu, a často je vůbec nespatříte. „Bílé“ ženy z vaší výpravy mají výhodu. Toto omezení pro ně neplatí. Často budou naopak odvedeny do kuchyně a podrobeny zvědavému „výslechu“ svými lokálními „kolegyněmi“. iran-picnic Jakmile vás zajmou, neuniknete, dokud všechno nesníte Tzv. „smrtící pohostinnost“ je jev, s nímž se nejčastěji setkáte v asijských zemích bývalého SSSR. Pověstná je jím Gruzie, smrtící pohostinnost vás ale může potkat i v Íránu, Pákistánu a Indii. Vyskytuje se v oblastech, kam zatím nepronikala masová turistika a kde jsou cizinci dosud vzácností. Často i zcela neznámý člověk vás pozve k sobě na nocleh („Přece bys nespal v hotelu?! V mé zemi jsi můj host!“). Jeho rodina vám pak snese to nejlepší, co má. Stůl se bude prohýbat pod přívaly jídla a pití, na vaši počest budou podříznuta domácí zvířata... Ze zajetí neutuchající pozornosti, nekonečného jídla a pití a objíždění hostitelových příbuzných a známých se nevymaníte třeba i pár dnů. I když vám ta zprvu zajímavá a milá pozornost začne později vadit, vždy je třeba postupovat nanejvýš diplomaticky, protože v některých zemích je rázné odmítnutí považováno za velkou urážku hostitele. Vymyslete si třeba nevinnou lež, že na vás v dalším městě netrpělivě čekají kamarádi. 1. díl článku najdete ZDE. 2. díl ZDE. 3. díl ZDE.  

Komentáře