V naší zapadlé kotlině téměř neznámá kapela (pojmenovaná na základě smyšlené fiktivní osoby) pocházející ze Sacramenta, jejíž fanoušci jsou většinou zároveň fanoušky Deftones (v klipu Carpe Diem hraje Chino Moreno), protože pochází ze stejný americký sleepy hollow (kde kupodivu sídlí guvernér Californie, jo, i guvernátor Arnie se musel kvůli šéfování nejzadluženějšího státu USA přesunout během svého nedávného panování do tohohle ghetta) a zároveň jsou to staří známí kámoši, co spolu začínali na klubový úrovni.

Zatímco Deftones to dotáhli na auru kultovnosti, Will Haven nikdy neměli ambice zaujmout průměrnýho posluchače, jedou si celou kariéru víceméně to samý a drží se svého depkoidního kopyta. Čas od času vydají řadovku, rozpadnou se, nebo vymění zpěváka, protože ten dá radši přednost policejní kariéře, college nebo rodině.

Will Haven zní jako těžce stravitelná noise-sledge-hardcore-metalová odnož právě Deftones. Otupující minimalistický riffy ostrý jako břitva se střídají a zároveň mísí s psychedelickými kytarovými stěnami v kombinaci s vyboostrovanou basou. Zajímavostí je, že mezi lety 2010-12 hrál v kapele na basu Chris Fehn, jinak známý jako perkusista Slipknot. Všechno to hromobití žene kupředu neúnavný frackovitý vřískot Gradyho Avenella, jenž je tvaří v tvář paradoxně plachým introvertem.

Když jsem ho požádal o společnou fotku, jeho hlasivky zněly jako po romanticky strávené noci se strohem v ruce. „Hey Grady, may I take a picture with you?“ Bez keců jsme si potřásli rukou, koukal trochu vyděšeně, ale vzal mě do backstage, kde bylo lepší světlo a nechal se vyblésknout. Když jsem zkoušel jeho znalost zeměkoule, „I came from Czech Repulic to see you guys!“ – „Oooh, it’s nice to see you man.“, tutově neměl šajn, o jaký zkurvený zemi to kurva mluvim.

11227973_10205350014968715_9013086600184561651_o.jpg

Autor a plachý Grady Avenell.

Kromě Spojených států, kde mají slušnou fanouškovskou základnu, neobjíždějí Will Haven během turné příliš Evropu. Asi ze strachu, že by na ně přišlo 5 a půl hipstera. Minimálně pár štací v zemi incestního národa, Velké Británii, a pak maximálně Paříž, takže možnost vidět je v Nottinghamu jsem si nemohl nechat ujít, protože taková šance už se nemusí v budoucnu opakovat. Přeci jenom doby nu-metalu z přelomu tisíciletí, kdy frčely všemožný odnože žánru, jsou dávno pryč a představa společného turné se spřízněnými Deftones je z pohledu marketingu spíš utopií.

Samotná show se konala v centru města v samozvaném „The UK’s best live venue and club”, Rock City, což je ve skutečnosti obyčejnej malej zaplivanej klub s barem, kde se můžete nachcat 2 pintama Tuborga najednou za 4 libry, kterýho vám nastříkaj hadicí do obrovskýho kelímku. Honosný název pro klub je typickým příkladem povahy Angličanů, jež mají tendenci všechno přechvalovat a dokázat se zaujetím sofistikovaně popisovat i rozmazlý hovno na chodníku.

11200867_10205348711856138_7106419267415559968_n.jpg

Rock City, což je ve skutečnosti obyčejnej malej zaplivanej klub s barem.

Typický trademark Anglánů je stát celou noc ve skupince u baru a zabírat tak místo štamgastům, co by si rádi objednali booze. Prostě je nenapadne sednout si třeba na prdel. Ještě před výstupem hlavních hvězd večera jsem musel přetrpět dvě předkapely.

Prvními pány na holení byli angličtí hipsteři Palm Reader v čele se zpěvákem, co měl na sobě děravý tílko velikosti 4 XL. Ničim zajímavá kapela znějící jako 10x vypranej prefabrikát úzkých černých džín, co vám prasknou, když se chcete jít vys*at.

Následovali zemití Raging Speedhorn, typicky namachrovaný dutý hlavy, ale uměli zatopit pod kotlem. Čekání jsem si zkrátil nákupem nějakýho toho merche, tričko s EP za 20 liber, přísedícím byl přímo bubeník Will Haven, Mitch Wheeler, neber to! Potřesení rukou nesmělo chybět. Zjevil se i kytarista, Jeff Irwin. Taktéž u stánku s merchandise, kde prodávala hadry na Angličanku fuckt pohledná baba. Nejdřív se s ním fotila a pak ji začal vohrabávat, takže matrace na hotel zajištěna.

20150528_211014.jpg

Hodně upřímně znějící kravál

Vystoupení Will Haven předčilo má očekávání. Nedokázal jsem si představit, že dokážou naživo přenést z alb tu strojově přesnou živočišnost a naléhavou otupující intenzitu. Dlouho jsem neslyšel live tak upřímně znějící kravál. Masakr, živelná pohroma. Na tak komorní venue trošku přepálená produkce, hlavně když stojíte přímo po pódiem, ale jinak solidní zvuk. Míň čitelnej než na deskách, nástroje místama trochu splývaly, ale celej setlist čítající průřez toho nejlepšího (stěžejní část se opírala o pecky z desky Carpe Diem, včetně stejnojmenného songu) odehráli s velkou parádou. Ještě aby ne, když to nemají muzikanstky nijak zvlášť náročný. Ale ty psychedelický stěny Jeffa Irwina a charismatický řekot Gradyho vyčnívaly a o to kurva šlo především!

Ačkoliv jádro kapely tvoří zakladající členové Mitch (bicí), Jeff (kytara), Grady (řev) a basák stojí tak trochu v pozadí, kdežto doprovodný kytarista v popředí, protože je fakt maličkej a rád nastavuje kytaru paradoxně mocně vysoko, aby byl v záběru smartphonů, skupina hraje stmeleně a všichni sebou hážou identicky stejně do rytmu, nebo si drží trochu komický postoje jak z hodin karate, což vám vyloudí úsměv na tváři.

Nesměl chybět největší hit Carpe Diem! Jako poslední song před přídavkem zahráli olschool zatloukačku hřebíků zvanou Jaworski (pojmenovanou po kámošovi Jeffu Jaworskim, jenž zastoupil Gradyho na albu The Hierophant (2007)). Samotný Jaworski sledoval celou dobu vystoupení svých mates z backstage, aby se na konci zjevil a spáchal s Gradym makabrózní duet, po němž zahučel šipkou do diváků. Ani mě neušetřil. Během skladby si kytarista Jeff odpočinul od házení hlavou a usednul levitovat na obří reprák vedle baru. Jeden song dokonce odehrál přímo stojící na baru! Na nezbytný mosh pit jsem nikdy nebyl, takže jsem měl po celou dobu setu nastavený loket, abych odháněl případný zájemce o ránu. Pro mě jeden z největších hudebních očistců naživo. Nahluchlej jsem byl ještě další 2 dny a krční svaly masíruju doteď.

Pro představu, jak celé vystoupení vypadalo, doporučuju zhlédnout níže uvedené záznamy.

Můj předchozí koncertní report ze Sonisphere si můžete přelouskat TADY.