Reinhard Heydrich byl mužem mnoha funkcí
Reinhard Tristan Eugen Heydrich byl jedním z nejhorších prominentních nacistů a nacistických pohlavárů vůbec, hlavně v očích Čechů. Heydrich za druhé světové války zastával obrovské množství funkcí a angažoval se v ještě větším množství odporných nacistických akcí a plánů. Byl šéfem policie, Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), SS-Obergruppenführerem, zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava, významně se podílel na perzekuci Židů a prosazoval konečné řešení české otázky. Známý je jeho výrok z 2. října roku 1941, kdy prohlásil: „Čech v tomto prostoru již nemá co pohledávat a já se nebudu snažit předělávat tuhle svoloč českou dle staré metody na Němce!“
V očích našeho národa byl Reinhard Heydrich vrahem, řezníkem či katem, zatímco Adolf Hitler ho označil za „muže se železným srdcem“. Heydrich byl v očích Třetí říše hrdinou a přesným příkladem příslušníka árijské rasy, navíc zastával ty nejvyšší pozice, a proto se ho obávali nejen nepřátelé. Heydrich byl ovšem specifický také v tom, že se k Hitlerovi a nacistickým myšlenkám připojil později než většina Hitlerových spolupracovníků. Na počátku 30. let 20. století se seznámil se svou budoucí ženou Linou von Osten, která byla velkou sympatizantkou programu NSDAP a iniciovala u Heydricha jeho žádost o přijetí do SS – většina lidí z Hitlerova okolí spolupracovala s „Vůdcem“ již od dvacátých let.
Nutno podotknout, že Reinhard Heydrich nebyl žádným slepým a hloupým následovníkem myšlenek, kterým nerozuměl. Dle známých informací se (bohužel) jednalo o vysoce inteligentního a cílevědomého člověka. Mimo práci se věnoval hře na housle a šermu. Stal se několikanásobným přeborníkem šermu v SS, těžko ovšem říct, zda-li to bylo skutečně díky jeho nadání nebo spíše kvůli strachu, který v ostatních vyvolával. Projevovaly se u něj také náznaky workoholismu a navíc ovládal plynně několik světových jazyků, což samozřejmě vůbec nesnižuje na závažnosti jeho hrůzných činů.
Heydrich začínal v Luftwaffe
„Náskok“ ostatních nacistů však brzy dohnal a vyšplhal se skrz nacistickou hierarchii skoro až na vrchol. Byl dokonce jedním z mála vysoce postavených nacistů, co se osobně účastnili bojů. V prvních dvou letech války byl stíhacím pilotem Luftwaffe a účastnil se několika bojových letů, ovšem vzhledem k tomu, že byl nad nepřátelským územím sestřelen a následně několik dní nezvěstný mu Hitler další osobní participaci v bojích zakázal.
Jeho zápal pro věc v kombinaci s ideálním árijským vzhledem dělal na Hitlera dojem – Reinhard Heydrich se měl údajně stát novým vůdcem po Hitlerově případné smrti. Jednalo se však s největší pravděpodobností o pouhé spekulace, jelikož Reinhard Heydrich byl spíše postavou z ústraní, která tahá za provázky. Proto mu více než vyhovoval post šéfa policie, včetně té tajné. V čele bezpečností policie se ocitá v červnu roku 1936 a tím pod jeho velení spadá Gestapo i říšská kriminální policie. Jeho hlavní úlohou v letech 1936 až 1939 bylo budovat silnou základnu v Německu, a naopak likvidovat režimy v okolních zemích. Heydrich a jeho agenti se zabývali zejména sbíráním kompromitujícího materiálu proti odpůrcům nacismu v Německu, který následně také použili a odpůrce zneškodnili.
Ve svých osobních archivech si ale shromažďoval kompromitující materiál téměř na všechny, včetně všech nacistických pohlavárů, Adolfa Hitlera nevyjímaje. Z tohoto důvodu byl také považován za jednoho z nejnebezpečnějších a nejobávanějších nacistů. Rozhodně ale nebyl tím nacistou, který by vystupoval před davy a veřejně a s chutí masíroval společnost propagandistickými proslovy, jako to bravurně zvládal Adolf Hitler. Co však od Hitlera Heydrich okoukal byla jednoznačně vize. Vize ovládnutí světa a zlikvidování „nepotřebných a špinavých“ ras a národů.
Operace Anthropoid
Heydrich byl pro tuto myšlenku absolutně zapálen, proto také předsedal na konferenci ve Wannsee, kde byl 20. ledna roku 1942 přijat plán na „konečné řešení židovské otázky“. Byl nejvlivnějším nacistou zabývajícím se protižidovskými represemi a největším iniciátorem holokaustu. Do funkce zastupujícího říšského protektora nastoupil Heydrich 27. září 1941, aby potlačil protinacistické odbojové hnutí, které nabývalo na síle. Říšský protektor Konstantin von Neurath byl totiž v očích Adolfa Hitler na tuto funkci příliš slabý, a proto byl nahrazen tou, pro český národ, nejhorší možností. Heydrichovi se post zastupujícího říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava stal osudným, když byla úspěšně provedena vojenská akce s názvem Operace Anthropoid. Primárním úkolem operace bylo vykonat takový čin, který zastane demonstrativní charakter a ukázal by světu, že Československo se nespokojilo s rolí Protektorátu a stojí plně na straně Spojenců. Plánovala se likvidace některého z vyšších představitelů Třetí Říše. V úvahu připadal Karl Hermann Frank, Emanuel Moravec a nakonec také Heydrich, který byl označen za definitivní cíl.
27. května roku 1942 tedy došlo k činu, který neměl v tehdejším světě zmítaném válkou obdoby. Reinhard Heydrich byl při atentátu Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše těžce zraněn a na následky utrpěných zranění 4. června zemřel. Byl tedy úspěšně „spáchán atentát“ na jednoho z nejvýše postavených prominentních nacistů. Ostatní nacistické pohlaváry to pochopitelně vyděsilo, zejména paranoidního Adolfa Hitlera a Heydrichova nejbližšího spolupracovníka Heinricha Himmlera. Nehledě na Heydrichovu smrt ovšem jeho největší „dílo“ pokračovalo dále – hrozivý holokaust byl teprve na svém začátku a nacističtí stoupenci měli po smrti svého vzoru v podobě Heydricha další motivaci k tomu židovskou otázku konečně „vyřešit“.
Kontroverzní ambice Edvarda Beneše
Operace Anthropoid je u části obyvatel kontroverzním tématem. Známou informací je totiž fakt, že atentát v exilu z Londýna osobně nařídil Edvard Beneš, který tím chtěl v očích Spojenců pozdvihnout postavení exilové vlády a dosáhnout oficiálního uznání této exilové vlády za jediného relevantního reprezentanta okupovaného Československa. Nedbal přitom na varování některých svých spolupracovníků, že by se tímto činem mohl na území Protektorátu rozpoutat nacistický teror. A teror byl po smrti Heydricha skutečně rozpoután, ovšem k podobnému teroru (ne-li horšímu) by pravděpodobně došlo i v případě Heydrichova přežití. Je totiž dobré si vzpomenout, kdo z nacistů byl největším příznivcem konečného řešení české otázky. Historie se ale na „co by, kdyby“ neptá. Jisté je jen jedno. Reinhard Heydrich dostal, co si zasloužil – a možná ještě málo.