Zase ti Němci!

V roce 1885 se v Budapešti konala Uherská všeobecná výstava a Češi si tenkrát řekli, že by v Praze taky chtěli takhle cool akci. Postupně se ustanovil výbor na její řešení, který měl mít ještě milion podvýborů… a všichni se v roce 1988 dohodli, že výstava bude. V roce 1891. Pak by totiž byla výroční, jako připomínka první průmyslové výstavy, která proběhla o sto let dříve.

Organizace se dala do pohybu, ale... Ale přišli Němci s tím, že se to nedá stihnout a výstava se musí posunout na další rok. Spekuluje se o tom, že němečtí podnikatelé akorát nechtěli, aby se jubilejní výstava konala v Praze. Když výbor posunutí termínu odmítl, všechny německé podniky i investoři se z výstavy stáhli.

Do toho pak ještě na podzim 1890 přišly povodně, které poničily Karlův most a místo určené pro výstavu, tedy dnešní Výstaviště, bylo ze dvou třetin zaplaveno. „Není možné, aby Češi dokázali dotáhnout výstavu do konce a ještě bez nás, ho ho hó,“ smáli se zlí zápaďáci a mnuli si ruce v němčině.

mohlo by vás zajímat

Gustave Eiffel: Muž, který je podepsaný pod dvěma světovými dominantami. Jedné dal jméno, druhá je symbol svobody

Jenže Češi tenkrát zabrali. Řekli si, že když tam nebudou Němci, udělají si to tedy jako oslavu českého ducha a úspěchu a všichni mocně zamakali, aby skopčákům ukázali, jak se to tedy dělá. Firmy dodávaly materiál ke stavbě za poloviční ceny, kvůli skluzům se dokonce stavělo celou zimu (muselo se nakoupit nemrznoucí vápno a speciální kotel na ohřev vody), armáda dělníků, intelektuálů a podnikatelů pracovala dnem i nocí, dokud se 15. května 1891 neotevřely brány Výstaviště.

To vám bylo slávy! Přijela hromada šlechty, skupinky z Říšského sněmu, dokonce Franz Josef dorazil. Výstava sestávala ze 106 číslovaných pavilónů a čtyř nečíslovaných. Z nějakého důvodu. Postavila se rozhledna na Petříně, zkultivovala se Stromovka, supercool brána u Výstaviště, Veletržní palác a celé malé město speciálních budov. Třeba papírnický pavilon vypadal jako Údolí králů. Proč? Proč ne! Co tady zpochybňujete naši výstavu, jste snad Němec?!

Jednou z největších atrakcí byly ale stoprocentně balóny.

Nahoru!

Horkovzdušné balóny tenkrát frčely. Nejenom po oblohách, ale i v povědomí lidí. Už to dávno nebyla žhavá novinka, ale pořád to byla ještě věc, kterou málokdo zkusil. A na akci jako byla Jubilejní zemská výstava nemohlo být nic lepšího než horkovzdušné balóny. I když jste se náhodou nedostali dovnitř, pořád jste mohli pít malinovku nebo pivo a ukazovat na nebe, jak to tam krásně lítá.

Jako to ostatně děláme dodnes.

Možná patříte k těm lidem, kteří se v balónech bojí a… inu, tenkrát byste určitě měli důvod. Slavná je například havárie balonu Kysibelka, který sloužil na Výstavišti jako rozhledna. Vytáhl vás do vzduchu a mohli jste obdivovat Výstaviště i Prahu samotnou z výšky až tří set metrů – to je jako z Eiffelovky jen tak mimochodem. Kysibelka ale dostala ve vysoké výšce trhlinu a zběsile klesala na nedalekou slévárnu, kde vedoucí nechal rychle ukončit všechny práce. Takže se vzduchoplavcům, kteří dopadli na komín, sice vzňalo pár věcí, ale vyvázli živi. Během výstavy následovaly ještě minimálně dvě další nehody. Létání byl vážný byznys.

GALERIE Balón nad výstavou

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Ale proběhly i velké úspěchy. Tím největším leteckým úspěchem Jubilejní zemské výstavy byl pravděpodobně první dálkový balónový let na našem území. Tři vzduchoplavci se dostali do výšky necelých dvou kilometrů, přeletěli Nymbursko a přistáli o 105 kilometrů dále nedaleko Pardubic. Dobové zdroje doslova říkají, že „slavnostní uvítání nebralo konce“.

Spousta lidí, kteří se o pár desítek let později zasloužili o demokracii, vzpomínali na Jubilejní zemskou výstavu jako na národní svátek. A není divu – vždyť právě tahle akce i díky balonům vynesla národní sebevědomí do nebes.