Přelet nad kukaččím hnízdem slaví 48 let
Když svobodomyslný malý podvodníček Randle P. McMurphy (Jack Nicholson) přichází do státní psychiatrické nemocnice, kam se nechá „zašít“, aby se vyhnul vězení, jeho nakažlivý odpor k disciplíně otřese rutinou celého zařízení. Stane ale tváří v tvář silnému nepříteli – čirému zlu, které ztělesňuje místní hlavní sestra Mildred Racthed (Louis Fletcher). Za její krásnou tváří a vždy perfektním účesem se skrývá sadistická manipulátorka, jež si nadvládu nad zařízením a jeho chovanci rozhodně nenechá vyrvat z rukou.
Příběh legendárního filmu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem se začal psát už v roce 1961, kdy si knižní předlohu přečetl Kirk Douglas a okamžitě zakoupil práva na její adaptaci. Dokonce to byl rovněž on, kdo pro režii vytipoval Formana, ačkoliv produkci snímku pak svěřil svému synovi Michaelu Douglasovi. Už proslulá je historka o tom, jak se Kirk Douglas a Forman poprvé setkali osobně. Rázná hollywoodská legenda prý tehdy československému filmaři vyčinila: „Pane Formane, vy jste ale pěkná kurva. Nestál jsem vám ani za to, abyste mi napsal: Polib si prdel. Nejdřív na tu knížku kašlete a pak v Americe jste z ní celej žhavej.“ Douglas totiž Formanovi knihu poslal k přečtení ještě do ČSSR. Po krátké diskuzi ale oba muži přišli na to, že publikace byla zabavena hned na hranicích totalitního ČSSR, a tak to celé bylo jen nedorozumění.
Knižní předlohu filmu napsal Ken Kesey, jenž si původně přál adaptaci režírovat, a dokonce hrát i hlavní roli. Tou měl být navíc původně náčelník, tak je to alespoň psáno v knize. Studio to ale všechno smetlo ze stolu a ještě změnilo perspektivu a titulní charakter udělalo z McMurphyho. Když pak Kesey zjistil, že part nedostane ani on, ani Gene Hackman, kterého si vyžádal, ale „nějaký“ Jack Nicholson, playboy a mánička, definitivně se filmu zřekl.
A přitom byl ten Nicholson taková dobrá volba! Ale natáčet s ním nebylo vůbec snadné, rozhodně ne pro Miloše Formana. Nicholson a Forman se totiž od začátku natáčení prakticky v ničem neshodli a pořád se hádali. Vyřešili to rázně, ale nakonec účinně. Nicholson všechno zahrál dvakrát, podle sebe a podle pokynů režiséra, a pak se hromadně rozhodlo, která varianta je lepší, načež právě ta je použita ve filmu. Jejich vzájemná zášť ale byla tak velká, že herec odmítal s režisérem komunikovat a veškeré poznámky nechal vzkazovat přes kameramana, jenž jim dělal jakéhosi nedobrovolného poslíčka. Tím kameramanem měl být původně Formanův kamarád a prověřený kolega Miroslav Ondříček. Nedostal však povolení vycestovat z ČSSR do USA.
Ačkoliv podle předlohy měl být McMurphy obrovský zrzavý Ir, Jack Nicholson ho zahrál skvěle. Do role se natolik ponořil, že se Forman roky po premiéře nechal slyšet, že stále neví, zda herec je, nebo není šílený. A na absolutní vžití se do role McMurphyho si v době natáčení stěžovala i Nicholsonova tehdejší životní partnerka, herečka Anjelica Houston, s tím, že doma je herec k nesnesení a nedokáže z McMurphyho zcela vystoupit. To v reakci na to potvrdil i Nicholson. Řekl, že tentokrát je to pro něj opravdu těžké a skoro až osobní.
To všechno však vedlo k tomu, že Nicholson za svůj výkon získal svého prvního Oscara. Snímek jich mimochodem vyhrál celkem pět a v roce 1976 se jednalo o teprve druhý film v historii, který získal cenu Americké filmové akademie ve všech pěti hlavních kategoriích, to znamená v kategoriích Nejlepší film, Nejlepší režie, Nejlepší (adaptovaný) scénář a Nejlepší herec i herečka v hlavní roli. Navzdory všem neshodám na place a nenávisti ze strany Kena Keseyho se tak zrodila filmová legenda, kterou třeba ve Švédsku v kinech promítali rekordních 12 let po původní premiéře.