Sociální demokracie se dělí mezi konzervativně populistické a liberální křídlo. Vždy to tak bylo a moc ve straně různě oscilovala mezi těmito frakcemi. Asi je jasné, kam zapadaly vlády Miloše Zemana nebo Jiřího Paroubka. Po volbách v roce 2013 ale byla u kormidla opět Špidlovská frakce v čele s Bohuslavem Sobotkou a Jiřím Dienstbierem. Po nepovedeném Lánském puči po volbách v roce 2013 pak premiér a lídr ČSSD Bohuslav Sobotka jednoduše mohl poslat jeho vnitrostranického rivala Michala Haška zpět na Moravu a v klidu kráčet k dalšímu vítězství v roce 2017.

Jeho rivalem mu tentokrát nebyli sociálně demokratičtí populisté pod vedením Haška, ale koblihářský populismus Andreje Babiše. Ten se stejně jako konzervativní rivalové z ČSSD se spojil s tím nejmocnějším, Milošem Zemanem. Po minulých volbách Sobotka odešel a do vedení strany se dostala opět tradiční konzervativní křídlo ČSSD. Jejich touha po moci a zdrojích je vedla k přesvědčení, že všem dokážou své politické schopnosti a ve vládě přehrají Andreje Babiše, když to liberálové nezvládli.

S touto taktikou a nekonečnou sérií ústupků v kauze europoslance Pocheho se ČSSD zatím posouvala spíše k historickému dnu. Najednou se ale mezi politické dinosaury na ministerstvech dostala mladá politička s výborným vzděláním a znalostí té nejdůležitější agendy pro stranu.

Máme nejnižší nezaměstnanost v EU, ale průměrné mzdy rostou ztuha, naše ekonomika zůstává závislá na levném exportu zahraničních technologií, o který můžeme díky inovacím, robotizaci či odlivu investic na východ přijít a rozdíly mezi průměrem země a slabými pohraničními oblasti s vysokou mírou exekucí se prohlubují. Témat pro sociální demokracii je spousta, ale prodat je za ně dokázal jen Babiš.

paroubek.jpg

(Foto: profimedia.cz)

Tomu bude Maláčová ve vládě čelit společně s tajemníkem pro evropské záležitosti Alešem Chmelařem, dalším z řad schopných mladých sociálních demokratů. Pokud by se podařilo někomu vypátrat další plagiát, třeba by se tam „z nouze“ dostal další schopný člověk. ČSSD by se pod vlivem mladých lidí mohla konečně vymanit ze své nacionalistických a konzervativních kořenů a stát se moderní evropskou levicí.

Jiří Paroubek jako bájný blanický rytíř již nepřijde ČSSD zachránit, ale nová generace politiků, kteří nežijí v minulém století a umí si například na rozdíl od bývalého premiéra zaheslovat email nebo založit Facebook, ano. Mladí socani se tak dostávají do role poslední naděje strany přehrát Andreje Babiše a prodat svou sociální agendu. Předpoklady pro to mají rozhodně větší než populistická část ČSSD, které by vlastně možná byla radši v ANO. Světlo na konci tunelu ale také může být jedoucí vlak, nicméně je občas fajn napsat něco pozitivního.

A zde chce Finanční správa zatočit se sdílenou ekonomikou.