Tři tečky, tři čárky a tři tečky. Kdo by neznal mezinárodní tisňový signál SOS, který v rámci celého světa používáme už od roku 1908? Univerzální volání o pomoc slaví 111. narozeniny a za sebou má velmi zajímavé příběhy, ale i mnoho nepravd a dezinformací.

Martin Miko 1.7.2019, 17:00

Nouzové volání

SOS patří mezi nejznámější zkratky na světě a v podstatě každý ví, co tato tři písmena znamenají. Původně se jednalo o signál, který sloužil od 1. dubna 1905 Německu, avšak od 1. července 1908 ho přijala námořní doprava po celém světě. Význam zkratky SOS je často vysvětlováno jako anglická věta „Save Our Souls“, neboli spaste naše duše, někdo tuto zkratku překládá jako „Save Our Ship“, neboli zachraňte naši lod. Ani jeden z těchto významů není správný. SOS totiž není zkratkou žádného sousloví ani věty a ve skutečnosti nic neznamená. Používá se z jednoho prostého důvodů, kterým je samozřejmě jeho snadné signalizování v Morseově abecedě.

Věděli jste, že nouzové volání SOS zaznělo i z paluby potápějícího se Titaniku? Sice pouze jednou, ale doopravdy se tak stalo. Poprvé však byl tento signál použit už o dva roky dříve, tedy v roce 1910. Tehdy ho použila britská osobní loď Slavonia, která u ostrova Flores, který patří k Azorům, narazila na útes.

D znamená nebezpečí

Radiotelegrafie v námořní dopravě sahá až na konec 19. století, když italský fyzik a vynálezce Guglielmo Marconi založil telegrafní společnost, která dokázala v roce 1897 vysílat na vzdálenost 15 kilometrů. Časem tato vzdálenost postupně rostla. Využití našla v rámci lodní dopravy a vzhledem k tomu, že do té doby neexistoval jiný způsob komunikace mezi vodními plavidly na širém moři, získala radiotelegrafie okamžitý monopol. První nouzové volání na moři celkově, tedy v době, kdy ještě neexistovalo SOS, bylo uskutečněno v březnu roku 1899. Stalo se tak po srážce dvou lodí na jihovýchodním pobřeží Anglie kvůli ranní mlze. Jejich nouzové volání zachytila pobřežní stanice a vyslala pomoc.

Co se týče signálů, do roku 1904 využívaly Britské lodě volání pod označením CQ, které bylo převzato všemi telegrafními a kabelovými stanicemi po celém světě. To však nebyl jediný druh signálu. V roce 1903 se v rámci prvního mezinárodního sjezdu radiotelegrafistů objevil návrh z italské strany, že pro naléhavé případy by se měl využívat signál pod zkratkou SSSDDD. Po dlouhé diskuzi se nakonec všichni rozhodli pro zkrácenou verzi ve formě DDD. O tři roky později byl tento návrh zrušen, jelikož se v té době objevilo i využití písmen CQD. Ta označovala stav nouze. CQ je zkratka pro označení firmy italského vynálezce Macroniho a D znamená nebezpečí.

V roce 1906 se na druhé mezinárodní radiotelegrafické konferenci rozhodlo, že novým nouzovým signálem by měla být zkratka SOS. Jelikož je nepřeslechnutelná a nejjednodušeji zaregistrovatelná. USA přijalo SOS až v roce 1912.

GALERIE Nouzové volání SOS