Karol Sidon se narodil 9. srpna 1942 do smíšené rodiny – otec Alexandr Sidon byl Žid, jejich rodokmen sahá až do Španělska. Jeden ze Sidonových předků byl trnavským rabínem. Jeho otec se živil jako chemik, hovořil německy, francouzsky a maďarsky. Bojoval v zákopech 1. světové války, před ní se věnoval výrobě a prodeji parfémů. Jeho maminka Jana Honzíková pocházela z chudší české rodiny žijící v Praze. Roku 1944 mu gestapo zatklo otce. Byl zatčen za prodej fotoaparátu, Židé už v té době nesměli dávat inzeráty ani volně obchodovat. Jeho otec byl poté vězněn v Terezíně, kde jej také popravili. Karol Sidon je jeden z tzv. hidden children – ukrytých dětí. Když jeho mamince přišlo předvolání pro malého Karola do transportu, rozhodla se jej ukrýt v Mníšku pod Brdy. Po válce se znovu provdala, opět za Žida – Josefa Grose. Ten prožil velice dobrodružný život – dvakrát utekl z Terezína, z Treblinky. Poté se dostal do Sovětského svazu. Komisař, který jej vyslýchal, nevěřil, že je Žid, takže se dostal do gulagu. Odtud také utekl.

Bouřlivé mládí

Mladý Karol Sidon měl velký problém – nevěděl, kterého tatínka si vybrat. Trápilo ho, že když přijme za svého tatínka Grose, zradí tím svého skutečného otce. To se projevovalo mimo jiné tak, že Karol často utíkal z domu. Dospíval v 50. letech, době plné strachu a perzekuce. Rabín vzpomíná, že měli sousedy, kteří za nacismu byli v kolaborantské Vlajce, za komunismu na ně donášeli StB. Chodil na dvanáctiletku (JSŠ), už v raném věku projevoval výtvarné nadání. Ke konci studia se dokonce rozhodl, že uteče z republiky. Chtěl utíkat přes České Budějovice, do rakouského Gmündu. Chytili jej ještě na území republiky. Za rok po útěku se mu povedlo odmaturovat. Další postup mu však soudruzi zatrhli. Chtěl studovat přírodní vědy, nakonec jej vzali na FAMU, kde se dostal díky povídce o své matce. Vstoupil do nultého ročníku, pracoval v různých profesích jako zemědělec, ve správě budov, ale i v rafinerii (na tuto práci vzpomíná jako na nejhorší). Seznámil se s lidmi z Barrandova. Na FAMU studoval nejdříve režii, poté přešel na dramaturgii. Filozofii (skrytou pod marxismem) učil Sidona Rudolf Martin. Po škole se věnoval žurnalistice a publicistice. Židovství se zatím dotýkal jen okrajově. Nový svět umění se mu otevřel, když vstoupil do Literárních novin (ke konci 60. let) – seznámil se zde s Ivanem Klímou, Ludvíkem Vaculíkem a dalšími.

Rok 1968, tedy přesně srpnová okupace, byl pro Karla Sidona silný a můžeme říci určující prožitek. Okupaci neviděl jen jako nespravedlnost dějící se na národě, ale viděl v ní poučení o tom, že se svět vlastně nezlepšuje, tak jak si mnozí jeho přátelé myslí. „ (…) V uších mi zněla slova proroka Jeremiáše: Pohleděl jsem na zemi, a hle, byla pustá a prázdná..., bylo to prozření, které dalo za pravdu nějakému mému tušení, že všechno to dobré, co v životě je, může jít v jednom okamžiku do háje. A vlastně jsem si uvědomil, že tohle znám z Bible.“ Trvalo mu ještě 10 let, než se stal židem.

864px-karol_sidon_2016.jpg

Karol Sidon (Foto: Wikimedia Commons/Jindřich Nosek (NoJin) , CC BY-SA 4.0)

Na cestě k židovství

Nevlastní otec Josef jej od konverze k judaismu odrazoval slovy: ‚Karlíku, neblbni, všichni jdou od toho.‘ Karol si však nedal říct a byl pevně rozhodnut, že se stane židem. Podle náboženského práva (halachy) musí ten, kdo nemá židovskou maminku projít konverzí, ta ovšem v judaismu trvá i několik let (1–2 roky). Začal studovat hebrejštinu, zajímat se o židovské dějiny. Pracoval v televizi, podílel se na filmech herce Juraje Jakubiska. Podepsal Chartu 77, ještě předtím si jej pozval ředitel dramaturgické tvorby a řekl mu: „Když nebudete psát tak, jak to chceme my, nebudete psát vůbec.“ Karol se tedy s televizí rozloučil. Poté pracoval v trafice, kde prodával cigarety. Na Karola Sidona se také zaměřila StB. Říká, že měl dva vyšetřovatele – jeden jej vyšetřoval pro podpis Charty 77, druhý proto, že byl sionista. Jednou jej v noci odvezli z výslechu za Prahu, kde jej vyhodili v lese. Tou dobou již běžela akce Pavouk – estébácká operace na sledování obyvatelstva židovského původu. Sidon dokončil konverzi v roce 1978, byl velký problém stát se židem (stejně jako nechat se pokřtít) za bolševického režimu. Karol Sidon vzpomíná, že ve vedení židovské obce bylo plno lidí, kteří spolupracovali s StB. V roce 1983 nuceně emigroval do Německa, kde studoval judaistiku. Rabínské vzdělání dokončil v Izraeli, za svého učitele považuje Uziho Kalchheima. Zasloužil se o obnovu židovské obce v Česku, také o český překlad Tóry. Píše povídky i autobiografické romány, je však znám také jako autor sci-fi (pod pseudonymem Chaim Cigan). Získal Státní cenu za literaturu, je také nositelem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.

ZDROJE:

Sen o mém otci, Karol Sidon, 1968

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karol_Sidon

https://www.pametnaroda.cz/cs/node/41041

https://cs.wikipedia.org/wiki/Židé_v_Česku

https://www.mujrozhlas.cz/pribehy-20-stoleti/rabinuv-svet-pribeh-karola-sidona