Ostravská operace patří k těm největším a nejnáročnějším bitvám druhé světové války, které byly svedeny na našem území. Jednalo se o rozsáhlou ofenzívu Rudé armády probíhající v období od 10. března do 5. května roku 1945. Rudá armáda i 1. čs. armádní sbor postupovaly směrem na československé Slezsko a severní Moravu, přičemž hlavním cílem byla Ostrava a ostravsko-karvinská uhelná pánev, dvě velká průmyslová centra s klíčovým významem pro poválečnou obnovu Československa. Němci se pochopitelně nehodlali lehce vzdát, navíc měli na své straně pohraniční opevnění z dob předmnichovské republiky.
3. a 4. fáze
Vzhledem k vývoji vojenských operací a postupů u Berlína, Bratislavy a Vídně bylo nutné opět změnit strategický plán. Nyní bylo klíčové co nejdříve dobýt Opavu i Moravskou Ostravu, dále pokračovat směrem k Fulneku a Olomouci. U Prostějova pak měla vojska společně s 2. ukrajinským frontem maršála Malinovského sevřít 1. tankovou armádu a hlavní část armádní skupiny Mitte.
I z tohoto důvodu byla ofenzíva 7. dubna znovu na týden přerušena a vojska byla posílena o 60. armádu velitele 2. běloruského frontu generála Pavla Kuročkina. Vrchní velení Rudé armády rozhodlo, že rozhodující útok 4. ukrajinského frontu na ostravském směru bude zahájen těsně před útokem na Berlín.
Nutno podotknout, že v rámci 3. fáze se síly (vzhledem k posílení na obou stranách) poměrně značně vyrovnaly, rozhodně pak ve srovnání s počátečním stavem na začátku operace. Němci měli navíc výhodu v obranném postavení, což zapříčinilo, že Rudá armáda utrpěla na mnoha místech nečekaně velké ztráty. Hlavní opavské obranné pásmo bylo prolomeno až mezi 20. a 22. dubnem.
Dne 22. dubna byla osvobozena Opava, ve které proběhly vůbec nejurputnější boje v rámci celé operace na našem území – zahynulo kolem dvou tisíc vojáků. Město bylo intenzivně bombardováno letectvem i těžkými děly a stalo se nejzničenějším městem na území Československa. Jedny z nejtěžších bojů probíhaly také u obce Hrabyně (šest dnů), dále pak také o Darkovice na Hlučínsku (rovněž šest dnů).
4. a 5. fáze
V období mezi 26. a 29. dubnem byly svedeny urputné bitvy o jednotlivé strategické body na Ostravsku, u nichž Němci kladli houževnatý odpor. 30. dubna se konečně podařilo jednotkám Rudé armády, včetně československých sborů, proniknout do Moravské Ostravy a postupovat městem. Přibližně ve 14:40 dosáhly jednotky Vítkovic, odkud postupovaly dále do týlu Němců. Německé jednotky se potýkaly zejména s nedostatkem munice a pohonných hmot, což znamenalo, že se značná část obranných jednotek nakonec stáhla a nedržela pozice.
Ještě téhož dne byla Ostrava osvobozena, čímž hlavní část ostravsko-opavské operace víceméně skončila. Boje však pokračovaly i v období 1. až 5. května, což je tradičně označováno za 5. a konečnou fázi ostravské operace. Až 3. května byl osvobozen například Těšín, Karviná nebo Třinec. V následujících dnech byla osvobozena Orlová, Šternberk, Frenštát, Příbor nebo třeba Nový Jičín. Těmito zásadními úspěchy ostravská operace oficiálně 5. května skončila.
Největší operace na našem území
V souhrnu lze ale ostravskou operaci označit za tu vůbec největší a nejurputnější operaci druhé světové války na našem území. Do bojů se v závislosti na odhadech zapojilo kolem 230 tisíc Rudoarmějců, z nichž přibližně 24 tisíc padlo a téměř 90 tisíc bylo zraněno. Českoslovenští tankisté navíc u Ostravy přišli o všechny tanky. Z německých asi 150 tisíc vojáků, kteří se do bojů v průběhu operace zapojili, bylo z boje vyřazeno kolem 75 tisíc a 20 tisíc jich bylo zajato.
Již v období 5. fáze byly vydány první rozkazy k takzvané pražské operaci, která posléze přebrala veškerou prioritu v kontextu postupu Rudé armády napříč českým územím a vyvrcholila osvobozením Prahy 9. května 1945.
Zdroje: Wikipedia, Patriotmagazin
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
