Před pár lety jsem se synem Davidem (tehdy 10, dnes 14) putoval přes rumunský hřeben Toroiaga na ukrajinské hranici.
Když se večer přihnala bouřka, uprostřed hor jsme postavili stan a uvařili si čaj. A pak jsme leželi a četli si tuhle zvláštní povídku Jacka Londona, která česky vyšla v knize Aljaška (Odeon 1972).
Když se nad vámi honí hromy a blesky, neznám nic lepšího. Je to
velmi silný příběh, do kterého se doslova propadnete a zapomenete díky němu na okolní svět. A navíc je
skvěle načtený.
Ilustrační foto (Zlatokop hledí na západ slunce u ústí Medvědího potoka. Zjevně je míněn Bear Creek vtékající do řeky Klondike, ne ten ve Skalistých horách v Coloradu)
Mimochodem, na FB dal odkaz na tuhle povídku Jirka "Želva" Hrála, kovář, který dělá
skvělé ruční nože.
To kdybyste se snad vydali na Aljašku, do Rumunska nebo třeba jen na houby do podzimního lesa.
O kudlách od Želvy jsme před časem psali
TADY.