Žádný práskač, ale chudák! V kauze Kundera a StB bylo všechno jinak, místo spolupráce spisovatele z domova vyštvali

Milan Kundera patří bez debat k velkým českým spisovatelům, a to navzdory tomu, že má k rodné zemi chladný a pochroumaný vztah. Čerstvě devadesátiletý literární velikán pro to má dobrý důvod. I přes více než deset let starou aféru kolem zatčení Miroslava Dvořáčka, kdy byl Kundera nařčen ze spolupráce s StB, se totiž ukazuje, že to všechno bylo jinak. Byl to právě Kundera, koho komunistická tajná policie roky neúnavně stíhala.

Nesnesitelná těžkost bytí Kunderou

90 let. Úctyhodné jubileum, které 1. dubna 2019 slaví úctyhodný muž; původem český spisovatel Milan Kundera, autor řady výborných děl a zdrojů trápení mnoha maturantů. Život literárního velikána přinesl nejeden zvrat a příkoří, za něž nese odpovědnost jeho rodná vlast, respektive ti, kteří ji vedli.

Je známo, že Kundera je perfekcionista a na veškeré překlady svých děl osobně dohlíží a kontroluje je. Dlouhou dobu si vůbec nepřál, aby jeho romány vycházely v češtině. Proč taky, když pravý domov našel ve Francii a české občanství mu 25. srpna 1979 odebrali? To, co tomu předcházelo, navíc rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou.

V roce 2008 vyšel v magazínu Respekt článek Adama Hradilka, který otevřel tzv. aféru Miroslava Dvořáčka. Na základě záznamu v jedné policejní složce byl Kundera obviněn z toho, že jako dvacetiletý student udal protikomunistického odbojáře Dvořáčka, což vedlo k jeho zadržení. Kundera nařčení označil za lež, Ústav pro studium totalitních režimů a manželé Dvořáčkovi trvají na své pravdě... Nyní se ukazuje, že sám Kundera si s StB zažil svoje. Lidové noviny přinesly rozsáhlý výtah ze StB spisu s názvem Elitář, který důstojníci Státní bezpečnosti na spisovatele otevřeli v roce 1971 a až do roku 1979 mu věnovali nadměrnou pozornost.

Zabraly výhrůžky

Úplně první spis týkající se Milana Kundery StB založila v roce 1959, a to pouze na základě toho, že spisovatel na Expu v Bruselu navázal vztahy s nejmenovanými Jugoslávci a přijal telefonát od kohosi ze Švýcarska. Tehdy si tajní Kunderu pojmenovali jako Básníka. Po třech letech byl ale Kundera vyhodnocen jako neškodný a složka byla uložena do archivu. Jenže pak přišla normalizace.

Kundera byl vyloučen z komunistické strany, vyhodili ho z FAMU, kde přednášel o světové literatuře a dostal nálepku "nepřátelská osoba 2. kategorie". Od roku 1971 StB Kunderovi odposlouchávala telefon a kontrolovala mu poštu, zároveň v jeho okolí našla mnoho informátorů. Ti přinášeli intimní a někdy i dost kuriózní informace z Kunderova života. Zdeněk Rejdák například StB informoval o tom, jak spolu s Kunderou zašli za kolínskou jasnovidkou, které se spisovatel tázal, zda se má přestěhovat do Prahy a pak se rozvést, nebo zvolit opačné pořadí.

Cílem StB od počátku bylo, aby Kundera odcestoval za hranice a domů už se nevrátil. I proto ho v dubnu 1974 nechala odjet do Paříže, aby si převzal cenu Prix Médicis za knihu Život je jinde, čímž chtěla prohloubit jeho odloučení od kolegů českých spisovatelů. Autor se pak ale vrátil domů. Manželé Kunderovi o emigraci samozřejmě uvažovali, a to už od začátku sovětské okupace, ani jeden z nich se nemohl věnovat práci, pro niž měli kvalifikaci, drželi je tu ale jejich rodiče, se kterými by se nemohli vídat. Nakonec je k odjezdu za hranice dohnalo přímé a tvrdé vyhrožování, které Kundera zažíval během výslechů v roce 1974 a 1975 od podplukovníka Oldřicha Piláta. Ten spisovateli hrozil 15 lety natvrdo v případě, že policie zjistí, že je Kundera zapojen do špionážní činnosti. Československé hranice manželé přejeli 21. července 1975.

Muž bez vlasti

S jejich odjezdem do Francie StB přistoupila k nejtvrdší fázi tažení proti populárnímu spisovateli. Za prvé na něj přímo v zemi kohouta nasadila tajné informátory, kteří měli hlásit, kdyby se Kundera zapojil do exilových aktivit nebo kdyby veřejně kritizoval normalizační režim. Za druhé si v Československu zvala na opakované a tvrdé výslechy ty, kdo byli s Kunderou v kontaktu a u nichž měli jistotu, že spisovateli o výslechu řeknou. Cílem bylo vyvolat v Kunderovi dojem, že pokud se vrátí domů, se zlou se potáže.

Všechno to vyvrcholilo na přelomu let 1978 a 1979. V létě 1978 dostala Kunderova žena povolení navštívit své příbuzné v Československu. Když chtěl pak v prosinci totéž udělat Kudnera - toužil strávit Vánoce se svou matkou v Brně - vízum nedostal. Byla to msta za rozhovor s Nouvel Observateur, v němž spisovatel mluvil o Knize smíchu a zapomnění, zejména o její první části, která dost nepokrytě líčí a zároveň kritizuje praktiky totalitního komunistického režimu v ČSR.

Za definitivní zbraň v rukou StB posloužil rozhovor z ledna 1979 pro list Le Monde, v němž se Kundera podle československé Státní bezpečnosti "jednoznačně staví na protičeskoslovenské pozice a hovoří o tzv. masakrování československé kultury po roce 1968". 1. března téhož roku je předložen návrh na odebrání Kunderova státního občanství, který je schválen a realizován k 25. srpnu. Čerstvý muž bez vlasti takto strávil dva roky, francouzské občanství získal až v roce 1981.

A tady si přečtěte 10 úžasně moudrých sitátů z úst Terryho Pratchetta.


Komentáře

Doporučeno pro vás