Sněmovní volby se kvapem blíží. V souvislosti s probíhající vládní krizí se dokonce spekuluje i o tom, že by mohly proběhnout dříve než poslední říjnový víkend, na který je vyhlásil prezident Miloš Zeman. Jednotlivé strany se tak pomalu ale jistě začínají prát o voliče.
Kola předvolební mašinerie se nezačínají roztáčet jen u stran tradičních a demokratických, ale i u těch protisystémových a extremistických. Ty jsou na české politické scéně reprezentovány převážně početnou plejádou více či méně známých nacionalistických uskupení označujících se za strany vlastenecké, zatímco ostatní strany jsou těmito subjekty často označovány za vlastizrádné.
Pravda je nicméně taková, že značná část samozvaných vlastenců jsou jen maskovaní rasisté a xenofobové a vlastizrádcem je pro ně každý, kdo nesdílí jejich extremistické názory. Výhodou současné demokracie v Česku bylo doposud to, že těchto nenávistných partají bylo několik a tak si rozdělily pár procent potenciálních voličů mezi sebe a ani jedna neměla šanci překročit pětiprocentní hranici nutnou pro zvolení.
Tento svůj hlavní nedostatek si nicméně nacionalistické strany nejspíše uvědomily a do nadcházejících voleb tak hodlají jít na jednotné kandidátní listině, což by mělo zvýšit jejich šanci na zvolení. Vedle sebe tak budou kandidovat členové v současné době sněmovní strany Úsvit spolu s členy ultrapravicové Národní demokracie, která je vedena mnohokrát soudně stíhaným a odsouzeným antisemitou a extremistou Adamem B. Bartošem.
Kromě Úsvitu a Národní demokracie budou na jednotné kandidátce též obskurní sdružení jako Strana zdravého rozumu, Česká strana národně sociální, České hnutí za národní jednotu, cosi jménem Slušní lidé a další tři subjekty, které ani nestojí za to vypisovat. Poněkud ironicky působí název této vlastenecké jednoty: Rozumní. Na jejich myšlenkách totiž nic rozumného nenajdete, pokud tedy nepovažujete za rozumné univerzální řešení všech problémů zákaz islámu a střílení uprchlíků.
Jakkoliv by se mohlo zdát, že šance na zvolení sjednocením do podoby (ne)Rozumných jednotlivým stranám stoupla, o hlasy se poperou ještě s tradiční ultrapravicovou Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, která se s Bartošovou Národní demokracií pere o neonacistické voliče a hlavně asi nejpopulárnějším vlasteneckým subjektem SPD Tomia Okamury.
V ideálním případě by se z hlasatelů rasové a náboženské nenávisti neměl do Poslanecké sněmovny dostat nikdo. Reálně alespoň nějakou šanci má snad leda Okamurova strana SPD. Proč má ale jeho někdejší Úsvit potřebu paktovat se s rasisty a xenofoby nejhrubšího zrna, jakými je Národní demokracie, a na kandidátce trpět Bartoše, který místo parlamentu patří spíše do vězení, to nám hlava nebere.
Tady se můžete dozvědět více o tom, že do politiky směřuje i Bartošův kamarád, xenofobní zpěvák Tomáš Ortel.