Černý trpaslík, ošklivá dáma
Francouzský král Ludvík XIV. proslul řadou věcí. Vládl dlouhých 72 let, jeho nástupcem byl až jeho pravnuk, za jeho panování Francie zažívala „zlatý věk“. Nechal vystavět Versailles, luxusní palác, kam přesunul svůj dvůr z Paříže, a který inspiroval všechny ostatní evropské královské dvory. Centrum umění, kultury, honosných bálů, ale i vědění, tak vypadal naleštěný zámek navenek, a rozhodně takový i byl. S luxusem, mocí a penězi ale přichází i otevřená možnost ukájet nejrůznější choutky a pohnutky. Ludvík, jeho dvořané a dokonce i jeho manželka, královna Marie Tereza, prosluli celou řadou skandálů, z nichž některé jsou úsměvné, jiné bizarní a jeden vlastně docela výrazně zasáhl do dějin Francie.
Už to, jak Ludvík XIV. přišel o nevinnost, je pikantní. To bylo totiž tak; Ludvík nastoupil na trůn už ve čtyřech letech, ale až do dospělosti za něj vládla jeho matka, Anna Rakouská. Pro tu byl Ludvík vymodleným dítětem, nemohla počít dlouhých 22 let, a dokonce se spekulovalo o tom, zda je princovým otcem skutečně král Ludvík XIII. Na vině byla zřejmě nějaká králova sexuální dysfunkce a Anna se chtěla ujistit, že její syn tento problém nezdědil a bude schopen zajistit následníka. Když bylo Ludvíkovi patnáct, začala královna regentka hledat vhodnou ženu, která by mladého prince zasvětila do tajů milostného aktu a otestovala, zda u něj vše funguje, jak má.
Byl to oříšek - musela to být žena okouzlující, aby si Ludvíka získala, ale zase ne moc. Loajální, diskrétní, zkušená, bez ambicí. Nakonec se rozhodla pro jednu ze svých dvorních dam Catharine Bellier, které se u dvora přezdívalo jednooká Kate. Catharine byla prý ošklivá jak noc a skutečně neměla jedno oko, byla ale velice šarmantní a měla bezpočet milenců. Její poměr s Ludvíkem nakonec trval dva roky a královna se jí za její služby štědře odměnila. I tak ale na sklonku života Bellier dožívala v chudobě v pařížském hotelu de Beauvais.
Ačkoliv Ludvíkova manželka, královna Marie Tereza, byla o poznání mírnější než její muž, i ona se postarala o několik skandálních klepů. Ve Versailles se totiž pohybovala jistá Louisa Marie Tereza, černošská jeptiška, jejíž rodiče nikdo neznal a celý její původ byl nejasný. Louisa se objevuje v pamětech hned několika soudobých obyvatel Versailles včetně nejslavnějších Ludvíkových milenek - madame de Montespan a madame Maintenon. Ona sama celý život trvala na tom, že má původ urozený, a tak se objevily řeči, že by mohla být dcerou právě královny Marie Terezy, která ji měla zplodit s jedním ze svých sluhů, liliputem dovlečeným z Afriky. Co dalšího se o černé jeptišce šuškalo a jaké skandály ještě otřásly Versailles, to se dozvíte v následující galerii:
Travičská aféra
Vůbec nejznámějším skandálem Versailles (a tak vůbec celého 17. století) se ale stala Travičská, někdy též zvaná Jedová aféra, do které byli zapleteni, no, vlastně skoro úplně všichni dvořané a význační francouzští šlechtici. Všechno to začalo v roce 1675 obviněním markýzy de Brinvilliers, která měla otrávit svého otce a dva bratry, aby se dostala k jejich majetku. Po drsném mučení se žena doznala, i když ne příliš přesvědčivě, a skončila na popravišti. Zajímavější ale je, že během mučení mluvila o dalších významných lidech využívajících služby různých čarodějnic, šamanů a věštkyň. O rok později ve vězení skončila věštkyně Magdelaine de la Grange, jejíž výpověď se nápadně podobala tomu, co kdysi uvedla de Brinvilliers.
Hlavní komisař pařížské policie Gabriel Nicolas de la Reynie si spojil jedno s druhým a pustil se do pátrání. Pátral hlouběji a hlouběji, až narazil na hustou síť alchymistů, čarodějnic, věštkyň, jejichž služby využívali ti nejvýznamnější lidé ze dvora Ludvíka XIV. Lektvary lásky, afrodiziaka, ale také kletby, dokonce i černé mše za účelem likvidace milenek či jiných konkurentů. A jedy. Desítky, možná stovky obětí postupného (inu, někdy i rychlého) trávení. Dcery otce, bratr bratra, manželky svého muže. Ve Versailles se podle všeho trávilo o sto šest.
To všechno si smetánka z Versailles nejčastěji objednávala u jisté Catherine Monvoisin, zvané prostě La Voisin, nejprofláklejší čarodějnice v Paříži. Komisař de la Reynie ji vsadil do okovů a La Voisin se stala hlavní podezřelou a zároveň hlavní svědkyní celého případu. Ve chvíli, kdy naznačila, že se někdo snaží otrávit Ludvíka a ještě navíc ukázala prstem na madam de Montespan, tehdejší královu přítelkyni a největší favoritku, vložil se do toho i sám vladař. Nechal zřídit speciální tribunál a v Paříži se rozjely regulérní čarodějnické procesy. Desítky lidí byly zatýkány, mučeny a vyslýchány. Někteří skončili jen v žaláři, ale 34 lidí bylo nakonec popraveno, samozřejmě v čele s La Voisin, která skončila na hranici. Žádný šlechtic, nutno podotknout. Jen ten šarlatánský plebs.
Jednalo se o poslední velký případ čarodějnictví ve Francii, protože v roce 1682 vydal král Ludvík XIV. dekret, který označil čarodějnictví za podvod. Tím znemožnil, aby za něj lidé byli souzeni a zločinci byli nově obviňováni spíše za travičství, svatokrádež nebo rouhačství.