Před 128 lety se narodil jeden z nejvýznamnějších novinářů první republiky, přeživší koncentračního tábora a protikomunistický odbojář Ferdinand Peroutka. Připomínáme si ho nejenom proto, že je významnou osobností dvacátého století, ale taky proto, že si na něm a jeho rodině léčí komplexy prezident republiky. Alespoň my to tak vidíme.
Pero je mocnější než meč
Peroutka psal v prvních letech první republiky pro magazín Tribuna a pak se stal šéfredaktorem magazínu Přítomnost, pro který je asi nejznámější. Měl skvělý vztah s prezidentem Masarykem a počítal se mezi takzvané pátečníky, skupiny prvorepublikových intelektuálů, kteří se buď scházeli u Masaryka v Lánech nebo v Čapkově vile. Ostatně prezident napsal pod nejrůznějšími pseudonymy do Přítomnosti velké množství článků.
Peroutka byl už tenkrát znám svými protinacistickými a protikomunistickými postoji, za které často schytával kritiku ve stranickém tisku z extrémní pravice i levice. Pravidelně kritizoval Adolfa Hitlera. I tak mu ale byl později předhazován článek, který napsal až v období druhé republiky, kde píše, že by možná mohl pociťovat antisemitické tendence, kdyby židé uchvátili českou kulturu stejně jako tu německou. Tahle část článku „Češi, Němci a židé“ je často zmiňována, ale experti se shodují na tom, že Peroutka antisemita nebyl, výňatek jde proti smyslu celého článku a vůbec, byla druhá republika.
Za protekrotáru pak náckové Peroutku nutili, ať píše pro Němce a německy, ale moc se jim to nedařilo. Napsal sice k Hitlerovým padesátinám článek Dynamický život, kde uznává Hitlerovu politickou sílu... ale razantně v článku odmítl, že by Češi měli s touto silou spolupracovat. I díky tomuto článku ho nakonec Němci poslali do koncentračního tábora. Byl v Dachau a potom v Buchenwaldu, a to až do doby, než tábor osvobodila americká armáda.
Paradoxně byl v roce 1945 znovu napaden za článek Dynamický život (a falešně přiřknutý článek Hitler po lidské stránce), tentokrát ale proto, že prý psal pro nacisty. Peroutkovi se podařilo nařknutí se zbavit, chvíli byl činný i v politice, ale nakonec před komunisty zdrhl do zahraničí, kde byl aktivní v protikomunistickém odboji až do své smrti v roce 1978. A komouši ho pro širší veřejnost prostě vymazali z historie. Důkladněji než Karla Čapka nebo kohokoli jiného z intelektuální elity první republiky.
Mrtvý vs. nemrtvý
O proslulost Ferdinanda Peroutky se v masové míře zasloužil prezident Miloše Zeman. V roce 2015 u příležitosti sedmdesátého výročí osvobození Osvětimi řekl mimo jiné, že Ferdinand Peroutka byl nacismem fascinován a dokládal to úryvkem z neexistujícího článku Hitler je gentleman. Taky mimochodem na tom samém místě tvrdil, že nám z rukou Islámského státu hrozí „superholocaust“, takže by ho stejně nikdo neměl brát vážně, ale… Experti se ozvali s tím, že nic z toho, co prezident o Peroutkovi řekl, není pravda a článek si pravděpodobně spletl. A kdyby seděl na Hradě někdo, kdo neběží jenom na líh a nenávist, možná by prostě řekl: „Asi jo, pardon.“ Ale tohle byl a je Miloš Zeman.
Neexistující článek od Peroutky se řešil roky. Ovčáček ho hledal snad už i v egyptských pyramidách, ale nenašel nic. Zeman se sice po roce omluvil, ale ne za to, že se mýlil, ale za to, že se ten článek ještě nenašel. Ovčáček pak začal sdílet všechny možné články, které podle něj dokazovaly, že Peroutka byl nácek. Mimochodem i Dynamický život, takže v podstatě udělal to samé, co komouši ve čtyřicátých letech. Protože ty Haló noviny se v něm nezapřou. Odborníci se shodli na tom, že Ovčáček si vykládá Peroutkovo dílo nesprávně a nelze s ním vést rozumný dialog o tématu, protože o první a druhé republice ví tužku, o novinařině ví tužku a obecně je to diletant a Neználek. I když to Neználkovi asi křivdíme. Legenda říká, že Jirka ale pořád hledá.
Nejsmutnější součástí kauzy je ale soudní spor mezi Hradem a Peroutkovou vnučkou Terezií Kaslovou. Ta žalovala Hrad za to, že kydá špínu na národního hrdinu, Hrad se odvolával tak dlouho, až vyhrál… a teď Hrad ještě žaluje vnučku, aby pro příště všichni drželi pusu a krok, kdyby se Miloš Zeman třeba příště rozhodl, že půjde u výročí pádu Berlínské zdi vyprávět do televize o tom, že Havel byl ve skutečnosti komunista a Edvard Beneš například třeba sériový vrah.
Je ale příznačné, do jaké role Zeman sám sebe pasoval. Když přijde na největší Peroutkovy nepřátele, byli to nacisté, komunisté a Miloš Zeman. Možná bychom ho tak mohli vnímat taky.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
