Nemilosrdná poprava lidického kněze: Josef Štemberka se před nacisty nesklonil a nabídku na volný odchod z obce odmítl – G.cz
Vyhledávání

Nemilosrdná poprava lidického kněze: Josef Štemberka se před nacisty nesklonil a nabídku na volný odchod z obce odmítl

Zdroj: Autor anonymní, http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=11434, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=42595030 / Honza Groh - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3549753

Lidický masakr, který byl odpovědí na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, neodmyslitelně patří ke krvavé historii našeho státu v období druhé světové války. 10. června roku 1942 bylo v Lidicích popraveno 173 mužů, včetně místního faráře Josefa Štemberky. Ačkoli mu byl jako jedinému z obyvatel nabídnut volný odchod z obce, nabídku nepřijal a s lidickými zůstal do poslední chvíle.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 10.6.2020, 09:25

Nacistická pomsta za Reinharda Heydricha

Počátek hrůzného průběhu heydrichiády se datuje k 27. květnu roku 1942, tedy k osudovému dni SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha, který se právě v tento den stal cílem vojenské operace Anthropoid československých výsadkářů. Ačkoli se akce nezdařila zcela podle představ, Reinhard Heydrich na následky zranění zemřel o osm dní později, tedy 4. června. Pro Třetí říši to byla velká rána, ukázalo se totiž, že ani nejvýznamnější nacističtí pohlaváři nejsou nezranitelní, což pochopitelně ostatní vysoce postavené nacistické funkcionáře silně znepokojilo. Proto se v režii Karla Hermanna Franka začala osnovat rozsáhlá zastrašovací akce, v níž jako jeden z cílů figurovaly právě Lidice.

Lidice, spolu s Ležáky a dalšími obcemi, se staly symbolem nacistického teroru. V podvečer dne 9. června byla obec obklíčena jednotkami SS. Muži byli odděleni od svých rodin, ženy s dětmi byly nahnány do místní školy. Druhý den ráno dorazila na místo popravčí četa a u stěny místního statku, která byla obložena matracemi proti odraženým střelám, zastřelila 173 mužů, včetně lidického faráře Josefa Štemberky.

Z Pecky do Lidic

Josef Štemberka se narodil 2. února roku 1869 ve vsi Pecka v Královehradeckém kraji. Josef pocházel ze skromných poměrů, jeho otec byl tkalcem a musel uživit početnou rodinu – Josef měl totiž dalších šest sourozenců. Když bylo Josefu Štemberkovi jedenáct let, zemřela mu matka, které trpěla těžkou nemocí a posledních sedm let života strávila na lůžku. Krátce po této tragédii odešel mladý Štemberka do nedalekého Jičína studovat gymnázium, po jehož dokončení se rozhodl k životní cestě ve jménu víry. Roku 1894 přijal kněžské svěcení a stal se knězem. Lidická farnost mu byla přidělena o 15 let později v roce 1909.

Josef Štemberka zastával v Lidicích mnoho neformálních funkcí – fungoval v podstatě jako smírčí soudce, rádce a jako farář samozřejmě také oddával, křtil, zpovídal a kázal. O svou farnost se dle pamětníků a dobových pramenů velmi svědomitě. Opečovával místní farskou zahradu i farní kostel, o okolí fary se také důmyslně staral.

Na počátku druhé světové války nakoupil údajně velké množství dětského oblečení, jelikož správně odhadoval, jak intenzivně se bude konflikt vyvíjet a co by se mohlo hodit. O tuto vzpomínku se se světem podělila tehdejší lidická farní hospodyně, lidický varhaník Quido Jeřábek zase vzpomínal, jak se za války chodilo ke Štemberkovi debatovat o válečných událostech a poslouchat zahraniční rozhlas.

Osudová rozhodnutí Josefa Štemberky

Do své rodné Pecky se během života průběžně vracel a navštěvoval zde své tři sestry. S těmi se předběžně dohodl, že na místě jejich rodné chalupy postaví společnými silami malou vilku, do které se na sklonku života sestěhují a v poklidu tam společně dožijí. Stavební proces se začátkem roku 1942 začal chýlit ke konci, zbývaly už jen poslední úpravy a dodělávky a následné stěhování, které bylo naplánované na květen téhož roku. Josef Štemberka se měl tedy původně již v květnu přesunout z Lidic do Pecky, svou farnost předat novému faráři a v poklidu dožít v Královehradeckém kraji, čímž by se lidickému masakru vyhnul. Štemberkův nástupce však nebyl na převzetí kněžské služby a přijetí fary připraven, proto Štemberka vyhověl žádosti a termín svého odchodu o několik dní posunul. A právě toto rozhodnutí ho nakonec stálo život.

Když 9. června do vesnice dorazilo gestapo, pozornosti se nevyhnul ani místní kostel. Příslušníci tajné policie a SS celou farnost vyrabovali, cenné věci z kostela odnesli a faráře Josefa Štemberku i hospodyni Antonii Škrdlovou, která následně přežila pobyt v několika koncentračních táborech a po válce se podělila o své vzpomínky s veřejností, odvedli vojáci k místnímu statku, načež přišel rozkaz – ženy odejdou do školy, muži zůstanou na statku.

Pochopitelně neexistuje žádný svědek, který by popsal poslední hodiny lidických mužů, včetně Josefa Štemberky. Co se tedy dělo na lidickém statku od rozdělení žen od mužů do času popravy nikdo neví. Co ovšem později potvrdili i příslušníci SS a gestapa je fakt, že třiasedmdesátiletý Josef Štemberka byl jedním z posledních, kdo byl toho dne popraven, a to přestože mu byl jako jedinému nabídnut volný odchod z Lidic. Josef Štemberka ovšem strávil na své faře mezi lidickými dlouhých třicet tři let a nabídku statečně nepřijal, do poslední chvíle zůstal se svými přáteli a sdílel s nimi stejně krutý a nespravedlivý osud.

Vzpomínka na Josefa Štemberku

Obyvatele Lidic toho dne potkala neobyčejná lidská krutost a na obec dopadl krvavý stín probíhající války. Lidice byly vypáleny a srovnány se zemí. Odvážného Josefa Štemberku však situace nezlomila, za což mu byl také v roce 1992 prezidentem Václavem Havlem in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy a v roce 2014 prezidentem Milošem Zemanem medaile Za zásluhy I. stupně. On je jedním z těch, díky kterým lze stále věřit v „dobrotu lidstva“. Jedním z těch, na které by se mělo vzpomínat spíše než na diktátory, vrahy, kolaboranty a maniaky. Jedním z těch lidí, jež jsou světlem v dobách temna.

Podobné články

Doporučujeme

Další články