Co si budeme nalhávat, české názory na konstruktivní obydlování opuštěných budov jsou sto let za opicemi. Záměrně nepoužívám výraz squatting, kterému se u nás dostalo už poměrně pejorativního zabarvení. Většinová veřejnost se na squatting dívá jako na zločinné obsazování cizího majetku, které mají ve většině městských pololegend ještě ke všemu na svědomí bandy feťáků. Nic nemůže být dál od pravdy. Samozřejmě, že tyto jevy existují, se squattingem coby součástí nezávislé kultury a životního stylu ale nemají nic společného. Nejenže tyto skupiny bývají složeny častokrát ze studentů či již vzdělaných lidí, kteří prostě jenom vyznávají alternativnější hodnoty a způsob života. Objekty, které obydlují, jsou dlouho dopředu pozorovány a vybírány z dlouho opuštěných budov, které za nezájmu majitelů chátrají a perspektiva jejich mainstreamového využití je prakticky nulová. Zvlášť, když o ně vlastník evidentně nejeví zájem.

Dobrým příkladem je již několik let ukončená kauza kolem prvorepublikové vily Milada, která stojí v pražské Libni v blízkosti kolejí matematicko-fyzikální fakulty. Chátrající vilu, která byla podle některých zdrojů opuštěná od roku 1988, podle jiných dokonce vymazaná katastru již v 70. letech, obsadili squatteři v roce 1998 a i přes drobnější problémy a několik pokusů o vyklizení ji uhájili až do roku 2009, kdy najatá soukromá bezpečnostní agentura (zaměstnávající mimochodem jedince, aktivně se podílející na českém neonacistickém hnutí) Miladu vyklidila.

Fakta zůstávají dvě. Po dobu „obsazení“ squattery byla vila místem, kde se konaly především nejrůznější koncerty umělců různých alternativních žánrů, ale i výstavy, přednášky nebo workshopy. Squatteři prostě Miladu oživili v rámci bohatého kulturního programu a ať už byly nabízené žánry někomu po chuti, nebo ne, nikdo nemůže popřít, že se objektu dostalo alespoň nějakého smysluplného využití v kontrastu s prázdnou rozpadající se budovou, kterou byla vila předtím. Druhým a trochu znepokojivým faktem je skutečnost, že navzdory vehementnímu tvrzení majitele (kterým je Ústav pro informace ve vzdělávání), jakými všemožnými způsoby hodlá budovu využít (v jedné z hlavních verzí měla být Milada stržena a pozemek využit k novým účelům), vila Milada ještě dnes, pět let po násilném vyklizení, stále stojí, zeje prázdnotou a chátrá. Gratulujeme, to zase někdo naprosto zbytečně zvítězil a vydobytou kořist nechává hnít.

Prvorepubliková vila Milada v Libni 5 let po vyklizení chátrá daleko rychleji než za "vlády" squatterů (commons.wikimedia.org)

I přes všechna pozitiva ale měla kauza okolo Milady i u tolerantnější a otevřenější části veřejnosti poněkud negativní příchuť. Leckomu se nezdávala nelegitimnost celého obsazení i jednostranné zaměření kulturního využití, nejvíce však transparentní (ačkoliv v žádném případě ne agresivní) nechuť squatterů k jakémukoliv oficiálnímu jednání s úřady. Potud by se dala do určité míry chápat jistá negace i ze strany liberálnějších občanů.

Pět let po konci Milady se ale v uplynulých dnech dal do pohybu nový projekt, který se naopak tomuto aspektu snažil od začátku vyhnout. Občanská iniciativa Klinika se rozhodla přetvořit zchátralou budovu bývalé plicní kliniky v Jeseniově ulici na Žižkově na komunitní centrum. To má mít po vzoru svých kolegů z mnoha evropských zemí za úkol sdružovat lidi a plnit funkci místa pro sociální setkávání, výuku i kulturu. Podle programu projektu, který je k nahlédnutí na webu iniciativy, je v Klinice plánována kavárna, lidová jídelna sloužící i k začleňování lidí z různých sociálních skupin z okolí, knihovna, komunitní zahrada pro obyvatele centra i pro obyvatele Prahy 3 (princip používaný a oblíbený ve spoustě vyspělých evropských zemí), freeshop například s oblečením a další funkce. Důležitou součástí je samozřejmě i vzdělávací program pro děti i dospělé formou nejrůznějších kurzů a workshopů.

Iniciativa Klinika (v jejíchž řadách najdeme mimo jiné například i pedagoga Univerzity Karlovy, sociální pracovnici, politoložku nebo umělce různých disciplín) budovu minulý týden kompletně vyklidila od letitého smetiště, které na místě během let chátrání vzniklo (včetně injekčních stříkaček, pozůstatku po působení drogově závislých, kteří v budově častokrát díky jejímu stavu našli útočiště) a okamžitě začala s připraveným projektem v ruce jednat se zástupci Prahy 3 a s majitelem, jímž je v současné době Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, o své vizi komunitního centra.

Budova bývalé plicní kliniky v Jeseniově ulici skutečně pod taktovkou aktivistů nabrala druhý dech (451.cz)

O tom, v jakém stavu se budova kliniky nacházela před jejím obydlením, svědčí i fakt, že poměrně velká část radních projektu vyšla vstříc a nápad se jim zdál sympatický. Pozitivně se na snahu iniciativy tvářila i Městská Policie Prahy 3, jejíž příslušníci sami přiznali, že byly jejich hlídky na místo často volány i několikrát denně k přečinům ze strany bezdomovců nebo narkomanů. Ze strany místních úřadů se tedy zdálo, že smysluplný projekt padl konečně na úrodnou půdu.

ÚZSVM v čele se svým generálním ředitelem Františkem Dittrichem se ale zachoval podobně jako vlastník v případě Milady. Po letech absolutního nezájmu o objekt a mytí rukou nad stavem budovy si jakoby zázrakem najednou úřad uvědomil, že pro kliniku využití vlastně má. Údajně má jít o nové sídlo GIBS, tedy Generální inspekce bezpečnostních sborů, záležitost, o které nebylo ani slechu do chvíle, než se objevil někdo s iniciativním nápadem na využití budovy. Úřad se odmítl s iniciativou Klinika o čemkoliv bavit. Při návštěvě, kterou Dittrich v Klinice z jakési transparentní „dobré vůle“ vykonal, bylo už od počátku jasné, že přišel pouze s úmyslem projekt shodit. Arogantní chování a posměšné poznámky na adresu aktivistů a jejich pojetí kultury mají od profesionálního chování státního úředníka poněkud daleko.

Klinika během necelého týdne svého provizorního provozu rozjela naplno svůj plánovaný program. Politické cíle však nepočkají. V úterý 9. 12. Kliniku (kde se v tu chvíli nacházeli aktivisté v počtu pouhých tří lidí) vyklidila jednotka policejních těžkooděnců. Počet zasahujících byl naprosto absurdní v kontrastu s několika členy iniciativy na druhé straně i s davem plným například rodin s dětmi, který se před Klinikou během chvilky shromáždil na podporu projektu.

Stát tím vysílá jednoznačnou zprávu: „Nelíbilo se nám, když někdo zkoušel využít chátrající budovu, aniž by se o tom s kýmkoliv bavil. Ale když se tentokrát někdo rozhodl, že to zkusí legitimní, vstřícnou a otevřenou cestou, naše odpověď je stejně útočná a nekompromisně negativní jako předtím.“ Aneb ať žijí státní úředníci ochotní vyslyšet názor občanů a schopní dojít kompromisu. Iniciativa Klinika se nicméně nevzdává a bude dál zkoušet apelovat na zodpovědné činitele, aby dali projektu šanci.

Na dnešek je ve 14:00 na Náměstí Jiřího z Poděbrad svolána demonstrace na podporu Kliniky. Pokud se vám nelíbí, jakým způsobem jednají úřady a myslíte si, že místo špinavé zchátralé barabizny plné odpadků by Žižkovu slušelo spíše sympatické sociální centrum, ze kterého může potenciálně těžit celá komunita, pak můžete přijít vyjádřit svou podporu. Iniciativa Klinika si ji určitě zaslouží.

A teď z jiného soudku, jestli vás zajímá 15 důvodů, proč si nikdy nepořídit smartphone, klikněte SEM.