Jan Amos Komenský: Jeden z našich nejvýznamnějších myslitelů a také Učitel národů, který skákal z okna na ženský – G.cz
Vyhledávání

Jan Amos Komenský: Jeden z našich nejvýznamnějších myslitelů a také Učitel národů, který skákal z okna na ženský

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Jan Amos Komenský byl jedním z největších českých myslitelů, v 17. století dokonce jedním z největších filosofů Evropy. Svým rozsáhlým dílem, ve kterém se věnoval zejména pedagogice a filosofickým tématům lidského bytí a poznání, významně ovlivnil měnící se evropské školství a vysloužil si přízvisko Učitel národů. Narodil se před 428 lety na Moravě, a kromě své spisovatelské činnosti je znám také pro svůj nadměrně pozitivní vztah k ženám.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 28.3.2020, 09:15

Jan Amos Komenský byl pravým Moravanem

Přesné místo narození Jana Amose Komenského není známo, ale s velkou pravděpodobností lze říci, že pochází ze Zlínského kraje (v úvahu připadá Uherský Brod, Nivnice a Komňa). Narodil se zde 28. března roku 1592 a za svou vlast a svůj domov vždy považoval Moravu. Pocházel z církevně založené rodiny, jeho otec byl významným členem Jednoty bratrské, což se v Komenského životě silně projevilo. Roku 1608 začal chodit na latinské gymnázium v Přerově, po jejímž dokončení odcestoval studovat na německé univerzity do Herbornu a Heidelbergu. Již v dobách studia se pokusil o nelehký úkol, totiž o napsání rozsáhlého slovníku a encyklopedie, díla však nedokončil, mimo to se začal také více zajímat o studium teologie. V roce 1614 se vrátil z Německa do Přerova a stal se rektorem latinské školy, navíc byl o dva roky později vysvěcen na kazatele. S nově získanými „pracovními“ pozicemi odešel do Fulneku, kde působil jako rektor i kazatel a seznámil se zde se svou první ženou Magdalénou Vizovskou.

V exilu se věnoval pedagogice a pansofii

Poměrně zásadním zvratem v jeho životě byla Bitva na Bílé hoře v roce 1620. Když císařská armáda zažehnala nebezpečí stavovského povstání, došlo k silné rekatolizaci našeho území a Jan Amos Komenský se musel i se svou rodinou začít skrývat. V roce 1622 mu navíc na mor zemřela žena a obě děti, nebylo to pro něj tedy vůbec snadné období. Ačkoli začal tehdy ovlivněn sledem událostí psát spisy Hlubina bezpečnosti a Truchlivý, již v roce 1624 se seznámil se svou druhou ženou Marií Dorotou Cyrilovou, se kterou měl čtyři děti. Roku 1628 byl nucen s novou rodinou uprchnout do Lešna v Polsku, které bylo tehdy centrem bratrské víry. V Lešně se stal biskupem a po nějakém čase také rektorem gymnázia, což ho vedlo k prohloubení svého zájmu o pedagogiku.

Právě v tomto období začal Komenský psát svá nejvýznamnější díla. Roku 1931 byla vydána kniha Labyrint světa a ráj srdce, Komenského pravděpodobně nejznámější dílo, které je považováno za jedno z vrcholných děl barokní literatury. Dále se věnoval zejména edukativnímu rozměru literatury, psal učebnice a „programové“ návrhy týkající se zlepšení školství. Napsal například Českou a Velkou didaktiku, a také se začal věnovat druhému okruhu, což byla pansofie neboli vševěda. Jedná se o filosofický směr, který se snaží skrze dosavadní poznání vypracovat harmonický souhrn veškerého lidského vědění, jež by vedlo k nápravě světa a k trvalému míru, založeném na porozumění všech lidí – součástí této vědy je tedy i snaha o zničení jazykových bariér. Komenský se tématu pansofie věnoval například ve svých dílech Všeobecná porada o nápravě věcí lidských, které sám považoval za jedno z nejdůležitějších, a Brána jazyků otevřená. Právě díky těmto publikacím se stal brzy v nekatolické Evropě velice uznávaným.

Komenský procestoval Evropu se svým přednáškovým turné

S uznáním, kterého se Komenskému dostalo, přišly také nabídky z různých evropských univerzit, a tak se stalo, že se roku 1641 vydal přednášet do Anglie – Komenský v tomto ohledu nebyl troškařem a přednášel dokonce před Královskou akademií věd. Cesta do Anglie odstartovala Komenské evropské turné, při kterém šířil své myšlenky a rozšiřoval si své obzory. V roce 1642 se skrze Amsterdam dostal jakožto pedagogický odborník do Švédska, kde se měl podílet na reformě švédského školství. Do polského Lešna se vrátil až o šest let později a zasáhla ho zde další nešťastná životní situace, když mu po těžké nemoci zemřela i druhá žena. Komenský se však neuzavřel depresemi sám do sebe, naopak vůbec nelenil a již o rok později si vzal svou novou (v pořadí třetí) ženu Janu Gajusovou, která byla o více než třicet let mladší. Z Komenského vztahu k ženám a četnosti jeho manželek, která v tehdejší době nebyla příliš obvyklá, se stalo klasické humorné folklorní téma: „Jan Amos Komenský, skákal z okna na ženský, skočil z okna na ženskou, udělal z ní Komenskou.“

Komenský se již delší dobu chtěl navrátit do své vlasti, tyto plány mu však překazil vestfálský mír v roce 1648, který ukončil trvání třicetileté války. Ačkoli to pro Komenského nebyla dobrá zpráva, neviděl důvod, proč by měl kvůli nastalé situace přestat žít a začal opět cestovat. V roce 1651 se dostal ke dvoru sedmihradského knížete Zikmunda do Uher, kde měl své teorie aplikovat v praxi a provést reformu místního školství. Pro tyto účely vytvořil Komenský učebnice Škola hrou a Svět v obrazech, a také příručka Pravidla mravů. Komenský v Uhrách zaznamenal úspěch a potvrdil sám sobě, že jeho metody nejsou k zahození.

Na prvním místě byla vždy práce

Jan Amos Komenský dále prohluboval své vědomosti v oblasti pansofie v letech 1654 až 1656, kdy opět pobýval v Lešně. V té době bylo Polsko napadeno Švédskem, což však Komenského nijak nerozhodilo. I díky tomu, že ve Švédsku dříve pobýval, se poměrně intenzivně ke švédským „okupantům“ hlásil a jejich pobyt v Polsku ho neznepokojoval. Zasáhla ho až událost z roku 1656, když bylo město napadeno deseti tisíci polskými partyzány a Komenský přišel při požáru o téměř všechen majetek, včetně Česko-latinského slovníku, na kterém pracoval téměř celý život a považoval ho za své opus magnum. V té době, kdy si ještě lidé nemohli dělat zálohy dokumentů ve Wordu na externí disk, totiž vše záviselo na jednom papíru či jedné ručně psané publikaci – a ta si většinou s požárem samozřejmě nerozuměla. Je s podivem, že Komenskému během života sice zemřely dvě manželky i část rodiny a nemohl se navrátit do své vlasti, vždy se však snadno oklepal a dál žil. Po ztrátě svých děl věnujících se Vševědě a Metafyzice v útrobách hořícícho domu se však již nevzpamatoval. Pravděpodobně tedy řadil své poslání a svou pedagogickou povinnost nade vše ostatní, včetně rodiny. Kvůli své kolaboraci se Švédy během napadení Polska musel Komenský z Lešna uprchnout do Amsterdamu.

Vysněný důchod v Amsterdamu

V Amsterdamu se Komenskému dostalo jakési podoby „důchodu“. Odmítl profesuru na Amsterdamské akademii a z pohodlí domova se dále věnoval psaní. Zajímavostí je, že i přes množství knih, které doposud napsal, byla v Nizozemsku vydána v podstatě polovina Komenského díla. Jednalo se zejména o díla pansofistická, jak napovídají i jejich názvy – Všeobecné probuzení, Všeobecné osvícení, Všemluva, Vševýchova a tak podobně. Po čtrnácti letech spisovatelské činnosti v Amsterdamu Jan Amos Komenský 15. listopadu roku 1670 ve vysokém věku 78 let umírá v důsledku dlouhodobých zdravotních problémů a je pohřben v nedalekém Naardenu.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu