Iónské povstání proti Perské říši

Několik set let před naším letopočtem vznikl na území rozprostírajícím se od Egypta až po dnešní Pákistán starověký gigant. Perská říše byla nejmocnějším a největším uskupením zemí, národů a kultur ve Středomoří a na Blízkém východě. V takto velké skupině států byly vzpoury proti centrální vládě na denním pořádku. Tehdy, necelých pět set let před naším letopočtem, se vzbouřily iónské řecké kolonie, které podléhaly perské nadvládě. Povstání bylo ovšem brutální silou perské armády potlačeno a město Milét, které stálo v čele, bylo srovnáno se zemí.

Veškeré snahy by za normálních okolností v tomto bodě skončily, řeckým koloniím ovšem přišly na pomoc posily z pevninského Řecka, zejména pak z Athén – kolébky řecké kultury. Perský král Dareios I. si takovou troufalost nehodlal nechat líbit a začal plánovat další invazi do struktur západního světa. Bývalý athénský diktátor Hippias, který byl z Athén vyhnán, přeběhl na perskou stranu. Kdyby se Dareiovi povedlo dosadit ho zpět k moci, získal by vliv v Athénách i na celém západě.

Největší lodní invaze na světě

Netrvalo dlouho a přes vody Egejského moře se na šesti stech válečných lodích vydala vstříc Řekům třicetitisícová perská armáda. Právě v tomto bodě začíná příběh legendární bitvy. Místem vylodění se totiž staly pláně východořeckého Marathonu. Pochopitelně se nejednalo o jednu jedinou úzkou pláž, ale o třináct kilometrů širokou zátoku. Veškeré síly z tohoto územního pásu se poté koncentrovaly do jednoho místa, kde proběhl střet.

Rozhodující bitva, známá jako bitva u Marathonu, proběhla na úzké planině při pobřeží u Marathonu. Invazní síly Peršanů čítaly okolo třiceti tisíc mužů – jednalo se o smíšenou armádu z různých menších armádních celků podrobených národů. Zde je potřeba vyzdvihnout skutečnost, která svými rozměry sahá do nepředstavitelných výšin. Třicetitisícová armáda se totiž přes rozbouřené moře nedostane jen tak. S obrovskou armádou na šesti stech lodích připlulo do Řecka dalších sto tisíc veslařů a námořníků a dvě stovky zásobovacích lodí. Jednalo se o obrovský kolos a pravděpodobně největší armádu v historii, jež kdy byla jednorázově vyslána do boje. Na straně druhé stálo přibližně deset tisích Athéňanů s podporou asi tisícovky mužů z Platají.

mohlo by vás zajímat

Peršané neměli nosorožce a Řeků bylo přes 11 tisíc: Proč je 300: Bitva u Thermopyl naprostým historickým nesmyslem?

Bitva u Marathonu

Řekové měli v mnoha ohledech výhodu. Bojovalo se podle jejich scénáře, měli lepší zbraně a výzbroj a mohli si zvolit místo, kde se přibližně bitva odehraje. Plán bitvy vypracoval legendární řecký vojevůdce Miltiadés. Ten měl také na výběr, zdali k Marathonu pošle hoplíty z Athén, nebo požádá o pomoc Spartu. Zvolil první variantu.

Výhoda Peršanů spočívala v početném pěším vojsku, jezdectvu a lukostřelcích. Na řecké straně se formovaly obávané falangy z pěších těžkooděnců vybavených bronzovým brněním, těžkým štítem a kopím. Několik dní po vylodění perských invazních sil se na planinách nic nedělo. Řekové vyčkávali na posily dalších městských států, zejména na vytrénovanou armádu Sparty. Nikdo ovšem nepřišel, kromě malé armády z Platají. Peršané překvapivě vyčkávali také.

Bitvu začali Řekové, kteří se obávali, že perští vojevůdci rozdělí armádu na dvě části, z nichž jedna zaútočí na nechráněné Athény. Řecká falanga se rozeběhla směrem k perským pozicím na pobřeží. Rychlost zde byla rozhodující. Čím déle by Řekové strávili přesunem vojska k perské armádě, tím větší ztráty by jim způsobili perští lukostřelci. Řecká armáda byla výrazně posílena na křídlech, což bylo součástí dobře promyšlené strategie. Když totiž došlo ke střetu, Peršanům se sice podařilo, ač pod obrovskou údernou silou Řeků, zastavit falangu ve středu. Řecké formace na křídlech ale Peršany zdevastovaly. Když perští vojáci zjistili, že jsou obkličováni, dali se na útěk. Střed vojska byl však již příliš hluboko v bitevním poli a uniknout nemohl, byl tedy organizovanými Řeky zmasakrován. Prchající Peršané se vrátili zpět na své lodě, pomocí nichž se pokusili Řeky překvapit a obsadit Athény. Díky rychlé řecké reakci a legendárnímu běžeckému výkonu jednoho z Řeků se ovšem athénská armáda stihla přesunout. Odhady ztrát se liší, je však zřejmé, že na perské straně byly mnohem vyšší. Nejčastějším odhadem je ztráta dvou stovek mužů na straně řecké a šesti tisíc vojáků na straně perské.

mohlo by vás zajímat

Alexandr Veliký: Ve své době ovládl skoro celý svět, mocí se dlouho neopájel, smrt ho přemohla. Jako jediná

Maratónský běh

Výsledek úspěšného střetnutí běžel z Marathonu do Athén oznámit řecký voják Feidippidés, který v cíli údajně se slovy „zvítězili jsme“ zemřel vyčerpáním. Po tomto neuvěřitelném sportovním výkonu byla pojmenována běžecká olympijská disciplína – maratónský běh neboli maraton. Často je uváděna také skutečnost, že měl Feidippidés několik dní před bitvou u Marathonu podobnou misi, na které musel uběhnout dvakrát vzdálenost 240 kilometrů, z Athén do Sparty a zase zpět. Z vojenského hlediska se z perského pohledu jednalo o malou a poměrně nevýznamnou bitvu. Ztráty, které perská armáda utrpěla, nebyly pro Perskou říši nijak zvlášť bolestivé. Z řeckého a historického pohledu se ovšem jednalo o důležitý moment. Řekové spatřili v Peršanech „národního“ barbarského nepřítele. Bitva navíc předznamenala několik důležitých historických událostí, včetně invazivního tažení Alexandra Velikého. Ten Peršanům jejich aktivity v západním světě nikdy neprominul.