Olympionik, kterého nic nezastaví

Narodil se s rozštěpem páteře, takže dolní končetiny se mu nevyvinuly správně. To mu však nebránilo rovnou čtyřikrát reprezentovat Českou republiku na paralympiádě. Při poslední výpravě se dokonce stal hrdým vlajkonošem. „Jsem rád, že se do povědomí veřejnosti stále více dostává ženský hokej i para hokej. Je to úžasná hra a jasně se ukazuje, že ji mohou hrát opravdu všichni bez rozdílu. Mám radost, že to vidí i tak velká firma, jako je Coca-Cola,“ říká Zdeněk Krupička, který se stal jednám z ambasadorů projektu Dobrogóly, kdy za každý gól, který padne v zápasech Mistrovství světa v hokeji 2024, daruje Coca-Cola českému para hokeji 10 000 korun.

Sám Krupička dost dobře ví, jak důležitá taková podpora může být. On byl totiž během svých začátků ve zcela jiné pozici. „Samozřejmě by se mi taková podpora hodila. Začátky nebyly sice kruté a drsné, ale lidi to neznali a celkově, kdy se začínalo, tak nebylo vybavení. Když jsme si o něj řekli, tak se na nás dívali skrz prsty, na co my potřebujeme hokejové vybavení,“ vzpomíná Krupička pro Géčko.

Štěstí prý neměl ani na sponzory, bez kterých se dneska neobejde žádný sport. „Já osobně jsem sponzory neměl. Většinou jsme si vše financoval sám. Z toho, co sem měl, z důchodu a tak,“ vzpomíná Krupička s tím, že se to za posledních dvacet let, kdy je aktivním para hokejistou, zlepšilo.

„Díky reprezentaci šel para hokej nahoru a byly odehrané mistrovství světa a další turnaje. Sponzoři pak začali přicházet i k nám. Jinak bychom na to neměli,“ dodává Krupička s tím, že nejdůležitější bylo vysvětlit lidem, co para hokej je.

„Dřív si lidi mysleli, že jde o hokej na sáňkách,“ směje se dneska Krupička, který měl dokonce šanci zahrát si v zámoří. Tuto příležitost ale propásl.

„Všimli si mě ve Švédsku, kde jsme byli s klubem. Tehdy si mě pozval Zlín. S nimi jsem tam byl a tehdy přišel trenér a zeptal se nás, jestli nechceme hrát za americký tým,“ vzpomíná Krupička s tím, že svou šanci nechal plavat.

„Na jednu stranu toho lituju, ale takový je život. Jak jsme čerstvě vylezl z Jedličkova ústavu, tak se člověk rozkoukával, že je na volné noze, musí řešit byt, všechno kolem života, tak nemyslel na to, že hurá do zahraničí. Do toho mám problém s jazyky, ale asi bych se naučil. Jágr se taky naučil,“ dodal s úsměvem Zdeněk Krupička.