„Hezkých holek je šlakovitě málo, avšak jsou!“
V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra (jako vždy skvostný Rudolf Hrušínský), sečtělý abbé Roch (František Řehák) a major ve výslužbě Hugo (Vlastimil Brodský). Počasí je nestálé, většinou poprchává, a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí.
Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek (Jiří Menzel) a především jeho půvabná schovanka Anna (Jana Preissová, tehdy ještě Drchalová). Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet...
Rozmarné léto je českou jak literární, tak filmovou klasikou. Hlášku „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“ zná snad úplně každý, a to i proto, že se dá donekonečna parafrázovat a variovat tak, aby ji každý mohl užívat v běžném hovoru. Podobných mouder je ale ve filmu z roku 1967 spoustu. Vybrali jsme deset našich nejoblíbenějších, najdete je v galerii zde:
A tady jsou hlášky z jiné české klasiky, sci-fi komedie Což takhle dát si špenát.