8. Život ve městě

Městští lidé ve srovnání s těmi, kdo jsou trvale někde na samotě, žijí v prostředí s plejádou různorodých podnětů. Logicky by se tedy dalo usuzovat, že budou také pohotovější, všestrannější a chytřejší. Jenže vědci porovnávající lidi žijící dlouhodobě ve městech s těmi stejně starými z venkova došli k závěru, že je to naopak.

Následkem života ve městě hloupneme. Příliš mnoho podnětů znamená otupění – mozek je nestíhá všechny zpracovat a ty stereotypní vytěsňuje. Děje se něco podobného jako v případě multitaskingu (bod 5 výše). Navíc větší anonymita plynoucí z rychlejšího tempa a velkého množství lidí nevede analogicky k rozvoji našich komunikačních schopností, nýbrž k jejich postupné degradaci. A facebook ani žádné další ‚internety‘ to nespraví (viz body 10 a 12 níže).

A do třetice mají obyvatelé měst daleko horší schopnost racionálního uvažování a sebekontroly – možná taky proto daleko víc nakupují, hlavně ‚nejnovější‘ modely jakéhokoli zboží.

 

9. Open space (+ zabedněná okna)

S obřími společnými ‚pracovními sály‘ zvanými open space se to má podobně jako s multitaskingem: příliš mnoho podnětů = mozková ‚smrt‘.

Tyhle ‚prácečáky‘ se většinou nacházejí v moderních stavbách bez možnosti otvírat okna. Nebo pokud už nějaké okno otevřít půjde, vždy se zvedne někdo, kdo bude proti – a čím početnější kolektiv v jedné místnosti, tím větší je pravděpodobnost. Vydýchaný vzduch se zvýšeným obsahem oxidu uhličitého vede k únavě a ospalosti, s čímž je spojené i nižší pracovní tempo a pomalost při rozhodování. Následný stres, pokud se v takovém prostředí pohybujete pravidelně, pak zcela jistě zanechá na vašem mozku trvalé stopy ve formě zhoršené paměti a soustředění.

 

10. Zírání na svůj facebookový profil

Právě jste si aktualizovali profil a teď sedíte a koukáte na své ‚nové já‘ jako v zrcadle a čekáte, kdo první, jak rychle a kolik lidí vám to olajkuje? Loňská studie publikovaná v listu Media Psychology ovšem sledováním podobných facebookových narcistů přišla na to, že takováto činnost snižuje významně motivaci k dosahování lepších výsledků (zkrátka tohle nás uspokojí víc než zvládnutí něčeho nového a složitého, protože je to v reálu zdlouhavé). Následkem toho pak klesá i naše výkonnost.

Na druhé straně častěji opakovaná, ale krátká ‚zkouknutí‘ profilu a zpráv nám sebevědomí rovněž upevní, ale podle všeho jen slaběji a ‚zdravě‘ – takováto činnost měla podle stejného výzkumu na mozkovou činnost a naši výkonnost opačný (i když slabší) efekt.

 

11. Nedostatek spánku

Už o tom bylo řečeno a napsáno hodně, tedy že málo spánku škodí, stejně jako jeho přemíra. Ta je škodlivá hlavně fyzicky, ale nedostatek škodí i psychicky. Spánková deprivace vede prokazatelně k poškození kognitivních (poznávacích) funkcí mozku, zejména co se týče konsolidace paměti. Ve fyziognomické oblasti způsobuje navíc vyšší krevní tlak, který též dlouhodobě poškozuje mozek, co se týče paměti a udržování nálad – jejich nekontrolovatelné výkyvy vás pak snadněji dostanou do bludného kruhu stresu.

 

12. Používání internetu

Napojením na tenhle ‚centrální mozek lidstva‘ (či spíše jakýsi ‚kanál‘ ve všech smyslech toho slova) se jaksi podvědomě vzdáváme části své vlastní mozkové (paměťové) kapacity. Tak aspoň hovoří výsledky výzkumu Kolumbijské univerzity, který nabízí i jedno logické vysvětlení – internet je vlastně naše ‚externí paměť‘. Než abychom se snažili vybavit si informace ‚z hlavy‘, což může nějakou chvíli trvat a představovat určitou duševní práci, koukneme na internet, kde to – při troše umu a štěstí – zjistíme hned.

A mozek se tak začne podvědomě chovat i v opačných případech – tedy když z internetu nové informace čerpáme. Nač si při jejich čtení zatěžovat krátkodobou paměť? Už víme, kde to najít, budeme-li to kdy vůbec potřebovat. (Ano, budeme – a pravděpodobně v situaci, kdy nebude žádný internet po ruce.)

 

13. Porady

Pokud jste si představovali, že díky své účasti na x-té poradě společnosti budete zase o něco chytřejší, alespoň co se vaší práce týče, tak se o to radši s nikým nevsázejte. Podle Reada Montaguea (ředitele Laboratoře pro zkoumání lidského mozku a nervového systému zobrazovacími metodami z Institutu pro výzkum Tech Carillion ve Virginii) má skupinová dynamika na koktejlových večírcích, při kolektivních vyjednáváních nebo mnohokrát i při tzv. brainstormingu na poradách tendenci významně měnit IQ, resp. schopnost člověka svou inteligenci vyjádřit a prosadit.

U dominantních osob je tato změna malá, téměř nevýznamná (ať už pozitivní, nebo negativní), ale u submisivních a ‚zranitelnějších‘ jedinců dochází ke změnám velkým a negativním. Do které skupiny patříte, poznáte obecně takto – říká Read Montague: „Zamyslete se na tím, jak se cítíte po konci takové porady. Máte pocit, že jste psychicky vyždímaný, unavený, otupělý? Prostě krátkodobá ‚mozková smrt‘? Tak v tom pokračujte a ona se postupně dostaví i dlouhodobě.“

 

A zde máte ještě 6 mimořádně hloupých vrahů, které usvědčil Google.