Tady je několik proromských argumentů, o nichž se lze v hospodě hádat.

Gement 19.2.2014, 15:39

Sdílet

1. Přišli na české pozvání

PETR TOPIČ / MAFRA /Profimedia.cz. Když Němci ve 2. světové válce ztratili asi 6,7 milionu mužů, chyběly jim pracovní síly. Začali si proto zvát Turky. Dneska se strašně diví, že se z Turků nestali tmavější Němci. A stejně se divíme my. Po květnu 1945 jsme vyhnali 3,5 milionu sudetských Němců (neřešme zda právem, či neprávem), po kterých v Česku zůstaly továrny, stavby, doly a usedlosti. Neměl na nich kdo dělat, takže jsme si sem začali zvát Čechy z Volyně, Rumunska, Polska, Slováky ze Slovenska, Maďarska a také velké množství slovenských Romů. Dnes se strašně divíme, že se z nich nestali tmavější Češi.  

2. Dostali bydlení zdarma

Po sudetských Němcích zbyly statisíce bytů a domů. Československé úřady proto neměly problém zdarma přidělovat byty tisícovkám slovenským a dalším východoevropským Romům. A znáte to, když něco dostanete zadarmo, nemáte k tomu vztah řádného hospodáře.  

3. Ničili i Češi, svádíme vše na Romy

Varnsdorf, Tanvald, Nový Bor, Chomutov, Sokolov, Aš, Chodov, Jáchymov, Teplice, Ústí nad Labem... a další desítky vybydlených "cikánských" měst se po válce změnila skoro v ruiny. Rozpadlé domy, pobořená historická centra, chátrající a opuštěné zámky, zničené restaurace. Ne, to všechno nevybydleli Romové, ale Češi. Do pohraničí se natáhla po válce lůza "zlatokopů", a byla to bílá lůza. Když odešla, nikdo ve zpustlých domech nechtěl žít, jen Romové, kteří byli vděční i za to málo. A samozřejmě mnozí z nich ničili dál.  

4. Dávali jsme jim zdarma peníze

Nadáváme, že "cikáni" jsou paraziti, co dostávají sociální dávky a nemusejí pracovat. Ale kdo je odnaučil práci tím, že jim začal ty dávky cpát? Češi, samozřejmě. Dámy a pánové, kdyby vám někdo dával tolik peněz zdarma, jako se rozdávalo za českého bolševika, kdo by chtěl pracovat?  

5. Zavřeli jsme je jako vlky do ohrady

Martin Adamec / MAFRA /Profimedia.cz. Romové bývali zvyklí na otevřený prostor a nebe nad hlavou. My jsme je zavřeli do paneláků a pak se divili, že je vybydlují a ničí. Ale zavřete divokého psa nebo vlka do malé boudy! Rozkouše ji a rozškrábe, protože v ní neumí žít.  

6. Strkali jsme je apriori do zvláštních škol

Když bílé dítě před revolucí zlobilo nebo bylo hloupé, učitelé ho za každou cenu drželi v "normální" třídě. Cikánské děti při prvním selhání ale šmahem putovaly do zvláštních škol. Neučily se tak v ostré konkurenci, nepoznaly hodnotu vzdělání, neměly vzory. Do těch zvláštních škol je necpali romští, ale čeští učitelé.  

7. Zakázali jsme jim kočovat

V roce 1958 jsme Romům zvláštním zákonem zakázali kočovat. Tím jsme jim vzali jejich způsob života a vnutili jim ten náš. Představte si, že by vám většinová romská společnost naopak zákonem přikázala kočovat. Jak byste se cítili? Zákaz kočování Romům navíc vzal jejich tradiční rodová řemesla, třeba kotlářství nebo kovářství. V Rumunsku, kde kočování zůstalo zachováno, Romové na nikom neparazitují. Žijí chudě, ale živí se vlastníma rukama.  

8. Slouží nám jako hromosvod

Během dvaceti jsme v několika vlnách vyhnali českou šlechtu, Němci u nás vyvraždili Židy, my jsme pak vyhnali Němce, rozehnali církev, zlikvidovali české sedláky... Tím vznikla homogenizovaná společnost bez vnitřní pestrosti, ve které chybějí "jiné" vrstvy. Jako hromosvod nám slouží Romové – symbol všech našich špatností a zlého svědomí.  

9. Jsme skrytí rasisté

Nikola Hronková / MAFRA /Profimedia.cz. Romům málokdo podal pomocnou ruku. Až na starostu Českého Krumlova Jana Vondrouše, který jim od začátku 90. let dával práci při úklidu města. Vyplatilo se to – dneska je tam třeba Cikánská jizba, asi jediná romská hospoda v Česku. Všude jinde jsou pizzerie a sushi bary, a Romové nemají nic. A pak se divte, že je vnímáme jako lenochy, co se nesnaží. Sáhněme si do svědomí: když si budete chtít u vás ve městě otevřít třeba kadeřnictví, nebo kavárnu a na konkurs přijde usměvavá čistá Cikánka spolu s usměvavou čistou Češkou, komu dáte přednost? Podívejme se, jak mají statisíce Čechů problém najít práci. A co teprvé Romové.  

10. Věříme novinářským klišé

Jedna velká skupina novinářů z Novy, Blesku, Aha a jiných médií píše o Romech až neuvěřitelně stereotypně. Vybírají si jen negativní témata jako je kapsářství, bitky nebo sociální dávky. Když s Romy nemáte osobní zkušenost, začnete si myslet, že jsou všichni takoví, jak se píše. Jak si vysvětlit, že největší odpor vůči Romům mají lidé z měst a vesnic, kde žádní Cikáni nežijí?  

11. Novináři se bojí pojmenovat věci správnými jmény

Druhá velká skupina novinářů se zase bojí napsat pravdu. Když Romové někde něco vyvedou, píše se o nich jako o "mladících" nebo "pachatelích". Čtenáři ale politickou korektnost v článcích odhalí. Myslí si, že média Romům měří dvojím metrem a jsou naštvaní, že mají "neoprávněné výhody".  

12. Vytváříme jim ghetta

Populističtí politici Romy vytlačují z center měst a vytvářejí ghetta. Dělal to třeba bývalý starosta Vsetína Jiří Čunek nebo bývalá primátorka Chomutova Ivana Řápková. No a ghetto je prostě ghetto – ve špatných podmínkách se lidi chovají špatně. Kdyby vás tam přestěhovali, budete dělat bordel taky.  

13. Policie jim neměří stejným metrem

Policie se často chová ustrašeně. Kdejakého seriozního občana peskuje pro malé selhání, ale když skupina agresivních Romů kope na zemi do člověka, policista ani nevyjde ven a vše sleduje na kameře. To také přispívá k vnímání Roma jako vnitřního nepřítele. Chcete-li něco vědět o tom, jak vznikají stereotypy nesnášenlivosti, přečtěte si knihu Vytváření nepřítele a jiné příležitostné texty od Umberta Eca (Argo 2013).

Sdílet

TÉMATA