V roce 1759 se narodila v Jižní Karolíně do milující rodiny Martha Laurens. Bylo to zdravé a chytré děvče, uměla číst už ve třech letech. Někdy kolem desátého roku života ji ale postihl těžký zápal plic a doktoři jí nedávali moc šancí na přežití. Po dvou týdnech usilovného boje s nemocí byla nebohá Martha prohlášena za mrtvou. Jejího otce, Henryho Laurense, to málem zlomilo. Oplakával svou dceru a nechal připravovat spektakulární pohřeb… a někdy v tu dobu se Martha probrala zpátky k životu. Ukázalo se, že byla jenom mylně diagnostikovaná. A Henry z toho pak měl trauma až do konce svého života.
Henry Laurens, váš lokální otrokář
Byla to zvláštní historická postava, tenhle Henry Laurens. Nebo zajímavá… spíš reprezentativní. Nebyl ničím extra výjimečný, ale na jeho životě můžeme sledovat celou jednu éru americké historie. Henryho rodiče, tedy prarodiče drahé Marthy, emigrovali z Francie přes Anglii a Irsko až do zmíněné Jižní Karolíny, kde se Henry narodil. Podobně jako později jeho dcera, i on byl mimořádně bystrý. Měl hlavu na obchod a účetnictví. Takže se už ve velmi mladém věku pustil do toho nejvýnosnějšího obchodu, který byl v Charles Townu v polovině osmnáctého století dostupný.
Do obchodu s otroky.
Henry studoval v Anglii, a to mu při obchodování s lidmi velice pomohlo. Měl kontakty a dobré obchodní vztahy na obou stranách Atlantiku, takže byznys velice prospíval. Za svou kariéru Laurens rozprodal (nebo si ponechal) téměř sedmdesát lodí plných černých afrických otroků. A to i přesto, že se mu obchodování s lidmi hnusilo.
Alespoň to tvrdil ve svých pamětech a ve svých dopisech. Mysleme teď na to, že to není zpětné zpytování svědomí. V době, kdy Laurens umíral, bylo ještě pořád naprosto normální vlastnit celé plantáže otroků. Henry je také vlastnil. V době největšího rozmachu svého obchodního impéria měl v osobním vlastnictví přes dvě stě lidských bytostí. Tvrdil sice, že se podle něj křesťanství trochu tluče s otrokářstvím, ale byl to spíš takový… filozofický hlavolam na nedělní večery. Rozhodně s tím nikdy nešel na veřejnost.
Nutno dodat, že mezi otrokáři patřil k těm lepším, pokud se to tak dá vůbec říct. Zacházel se svými otroky dobře, nikdy nezaznamenal žádný útěk, ale… to je taková ta věc, kterou dnes říkají rasisté, když si obhajují své předky. Což my nechceme, takže půjdeme od toho.
Daně, smrt a revoluce
Podobně jako řada jiných byznysmenů téhle doby byl Henry zpočátku proti válce za nezávislost. Chtěl na Británii tlačit politicky. Ale nakonec politice a republice propadl, takže strávil přes čtyřicet let v politice, až se stal prezidentským volitelem za stát Jižní Karolína. Volil Washingtona, mimochodem. Jo, a samozřejmě aktivně bojoval proti indiánskému kmeni Čerokíů. No prostě, Henry je naprostý mikrokosmos raných Spojených států amerických.
A přesto se zapsal do historie ne tím, co dělal za života, ale tím, co dělal po smrti. Pamatujete, jak jsme říkali, že měl Henry trauma z chybné diagnózy své dcery? Až do konce života trpěl chorobným strachem z toho, že ho někdo pohřbí zaživa. Takže když v roce 1792 umřel, jeho instrukce byly jasné: zpopelnit! A tak se stal Henry Laurens první významnou politickou postavou, která v západním světě prošla kremací. Dnes je tomu přesně na den dvě stě dvacet devět let.
Podobné články
Martin Miko
Kateřina Horáková
Doporučujeme
Jan Fiedler
