‚Plzeň‘, ‚Plzínka‘ ři ‚Plznočka‘ má prostě svoje – sice nepatří zrovna mezi ta alkoholově (ba ani chuťově) nejvydatenější piva, ale je pro nás ideálně hořká a řízná. Co všechno o ní doopravdy víte – nebo o její historii?

Kdybyste se účastnili každoroční plzeňské soutěže Master Bartender, zjistili byste to hned – jenže ta je naneštěstí jen pro výčepní. Letos ji za Prahu vyhrál Jan Bejšovec z pivnice Konvikt, který také minulý rok vyhrál první místo Pinkasovy Noční můry. Co všechno musí nosit v hlavě ten nejlepší výčepní?

dscn1251.jpg

Finalista pražského kola Master Bartender - Jan Bejšovec z Konviktu (Foto: Archiv G.cz)

Ačkoli na čepování extrémně záleží, výčepní to všechno nemohou mít jenom v rukách, které obsluhují pípu. Musí toho mít i dost v hlavě – ovšem ne piva, nýbrž znalostí a vědomostí o něm, a nejen o tom plzeňském! Tady máte pár perliček z historie piva, kterou zná a umí každý dobrý výčepák, kterému tekuté zlato přirostlo k srdci.

1. Po staletí už od starověku bylo pivo kalné a mělo tmavou barvu. Pokud pivovarníci spotřebitele šidili, pak je například ve starém Babylonu neváhali v jejich špatné várce za trest i utopit – pivo se tehdy prostě bralo smrtelně vážně.

beer_drinkers.jpg

Přípitek Babyloňanů (Foto: israelbrewsandviews.blogspot.com)

2. I když se z něj dochovalo jen málo, nejstarší recept na výrobu piva pochází od Sumerů – používali pšenici a ječmen. Je ale možné, že jejich kvašený nápoj nakonec nebyl vůbec alkoholický. Co tedy doopravdy vařili se zatím vůbec netuší, ve všech záznamech se pouze našel počet potřebných surovin a ne recept samotný. Postup byl v té době nejspíš natolik známý, že se jej nikdo neobtěžoval podrobněji zaznamenat.

3. I když se o jeho kvalitě stále nedalo moc mluvit, pivo bylo extrémně populární ve starém Egyptě a pila ho jak vyšší vrstva, tak i prostí lidé. Usrkávali ho přes slámu, která zachytávala nepříjemné hořké žmolky. Experimentovali i s příchutěmi – do piva se nebáli přidávat datle nebo různé ovoce.

heartlandbrewery_com.jpg

Koštovali stejně jako my - jen ta kvalita je už někde úplně jinde (Foto: heartlandbrewery.com)

4. Ve středověku se pivo pilo v průběhu celého dne a bylo jako běžný nápoj určeno pro všechny členy rodiny. Dostupná „čistá a pitná“ voda bývala často kontaminována ať již nečistotami nebo infekcí, a lidé tedy logicky považovali pivo za mnohem bezpečnější. Bylo totiž vyrobené z převařené vody, díky obsahu hořkých látek z chmele bakteriostatické (‚zakonzervované‘) a také obsahovalo kvasnice a vitamíny, které potlačovaly růst jiných, pro lidi nebezpečných mikroorganismů.

5. Český chmel se pěstoval například v oblasti Litomyšle, Přelouče a Chotěšova a bylo zakázáno jeho sazenice vyvážet za hranice. Kolem 16. století bylo po celých Čechách více jak 3 tisíce pivovarů a menších pivovárků, které patřily městům, šlechticům a klášterům. Vařila se i piva léčivá – šalvějové proti viklání zubů, višňové na ledvinové kameny nebo pelyňkové proti žloutence.

germanculture_com_ua.jpg

Moraváci mají univerzální lék na všechny bolesti - slivovici. Kdysi se takto léčilo i pivem (Foto: germanculture.com.ua)

6. Historie plzeňského piva se pomyslně odstartovala roku 1295, kdy král Václav II. založil město Plzeň na obchodní stezce mezi Prahou a Bavorskem. Místní měšťanům udělil várečné právo, a tak vznikly první místní pivovarnické cechy.

7. S kontrolou kvality to bylo na pováženou. Dnešní pivaři cení barvu, chuť a vůni, dříve ale rozhodoval např. „test polité lavice“. Sládci se usadili na lavici politou pivem, a pokud se k ní po chvíli kalhoty přilepily, pivo bylo považováno za kvalitní a pitelné. Jakou souvislost viděli s kvalitou a lepivou lavicí, to už nikdy neví - nejspíš taková moudra našli na dně džbánku.

en_wikipedia_org.png

(Foto: en.wikipedia.org)

8. Protože byly ze začátku testy kvality opravdu pofidérní, nelze se divit tomu, že lidé občas pili skutečné břečky. Líbit si to ale nenechali. Roku 1838 Plzeňákům pukly saze a na protest vylili 36 sudů hnusného piva do městské stoky. Takových exemplárních protestů bylo i více, ale nikdy v tak velkém měřítku.

9. Po tomhle incidentu se Plzeňští sládci rozhodli, že si postaví ten nejlepší pivovar na světě. Měl jim v tom pomoct mladý architekt Martin Stelzer. Ten, aby nabral zkušenosti, vyrazil do zahraničí a našel sládka, který z plzeňského piva udělal to, které známe dnes. Jmenoval se Josef Groll a byl to nerudný, věčně špatně naladěný Bavor. Jeho otec mu dokonce říkal „Největší hrubián Bavorska“.

tripsi_net.jpg

Celý svět na tohoto "nevrlého hrubiána" nikdy nezapomene. Groll změnit dějiny pivovarnictví - možná si na něj vzpomenete, až večer půjdete na jedno (Foto: tripsi.net)

10. První průzračně zlaté pivo vyrobil Groll roku 1842 a začal tím velkou revoluci ve výrobě piva po celém světě. Zároveň s jeho úspěchem se vyrojila spousta malých pivovárků, jejichž sládci se snažili přiživit na vlně popularity Pilsneru. Proto pro plzeňské pivo vznikla ochranná značka a po více jak třiceti letech se začal Pilsner Urquell prodávat i celosvětově – roku 1873 byl poprvé vyvezen do USA.

11. Ve světě je „pilsner“ šiřší označení pro světlý ležák, dnes nejprodávanější a ‚nejpitější‘ pivní styl vůbec, ale název Pilsner Urquell znamená doslova „Plzeň z Prazdroje“.

A tady se můžete podívat, jaká noční můra bylo pracovat v první pražské plzeňské restauraci U Pinkasů.