Jaro je tu konečně v plné parádě a na citlivé povahy útočí ze všech stran. Nejen svěží teplý vzduch nás blaží a rozptyluje, ale i všudypřítomné květy! Zejména ty na stromech. V našich končinách má mezi nimi třešeň možná nejvýznamnější postavení, a to zejména díky příznivým "líbacím" pověrám. To je ale nic proti tomu, kolik pozornosti těmto nádherným rostlinám věnují v zahraničí. A skoro vždycky v tom mají prsty Japonci.
Třešeň (Cerasus) je rod dvouděložných rostlin z čeledi růžovitých, skýtající na 400 druhů a obrovské množství hybridů a kultivarů. Svědčí ji jižní a jihovýchodní svahy v mírném pásmu. Kůra mladých stromů je od pohledu hedvábně jemná, zářivě šedá nebo hnědá. Bílé nebo růžové květy mají pět okvětních lístků, u některých druhů i dvojnásobek. Může vyrůst až do výšky devíti metrů, v ovocných sadech je však udržována výška poloviční. Třešně, plodící jedlé ovoce, jsou většinou hybridi asijských a chladnomilnějších amerických druhů.
1. Japonsko
V Japonsku jsou třešně (sakury) nedílnou součástí všech zahrad, takže jsou pěstovány zejména pro svou okrasnou funkci. Plody se na těchto odrůdách urodí jen jednou za čas a nejsou jedlé. Pro Japonce třešně symbolizují křehkost, krásu a pomíjivost života a jakožto symbol prorůstají celou jejich kulturu.
Sakura najdete ve výtvarném umění, ve filmech, hudbě, komiksech, na kimonech, čajových šálcích, talířích a dalších předmětech denního užívání. Zobrazená je dokonce i na stojenové minci.
Jedním z největších japonských svátků je Hanami ("Prohlížení si květů"), konající se v době rozkvětu třešní (případně i švestek), tj. koncem března a začátkem dubna. Lidé se setkávají na piknicích v parcích pod rozkvetlými stromy, zpívají, popíjejí saké a výborně se baví.
2. Severní Amerika
Japonská láska k těmto stromům se přenesla i do Spojených států, a to zejména díky majoru Yukiovi Ozakimu. Ten 27. března 1912 daroval městu Washington dva tisíce třešní s myšlenkou posílení vztahů obou zemí. Vysázeny byly u Jeffersonova památníku a přízeň Američanů v roce 1935 přerostla ve vznik pětitýdenního Národního festivalu kvetoucích třešní (National Cherry Blossom Festival). Odehrává se zde velký spektákl hudebních i divadelních vystoupení, průvodů, různobarevných balonků, jídla a pití.
Podobně se ale slaví také ve městě Macon ve státě Georgia. Mezinárodní festival rozkvetlých třešní (International Cherry Blossom Festival) ale nemá s festivalem washingtonským mnoho společného. Je výsledkem jakési posedlosti místních lidí k višni jedoské, které všude po městě roste asi 300 000. Během deseti dnů festivalová nálada pohlcuje všechny místní i návštěvníky.
Asi 37 000 třešní věnovali Japonci také kanadskému městu Vancouver. Od roku 2005 se tu koná Festival rozkvetlých třešní Vencouver (Vencouver Cherry Blossom Festival), který je jediný svého druhu v Kanadě a v mnohém podobá těm americkým. Mimo hudby, performance či promítání filmů se tu každoročně koná také soutěž v haiku.
3. Evropa
Japonské hanami se pořádají také v Německu. Ten největší, Kirschblütenfest (Festival třešňových květů) se odehrává v Hamburku, na březích jezera Alster. Tady v 60. letech vysázeli třešně zástupci rozsáhlé místní japonské menšiny, což velmi záhy - v roce 1968 - vyústilo v tradiční květnový festival. Krom ukázek japonské kultury, bojových umění a ohňostrojů nabízí také volbu "Princezny třešňového květu".
K oslavě dvou set let od narození Hanse Christiana Andersena daroval dánský honorární konzul v Hirošimě v roce 2005 dvě stě třešní městu Kodaň. Od té doby se tu v parku Langelinie, kde byly tyto stromy vysázeny (a kde už 102 let nehybně vysedává Malá mořská víla) koná každoroční dvoudenní Sakura Festival s přehlídkou japonské kultury a zábavním programem.
Neuvěřitelné dva miliony třešní jako běloskvoucí sníh každoročně rozkvétají ve španělském údolí Jerte. V březnu se proto v místních vesničkách každoročně koná oblíbený Festival rozkvetlých třešní (Fiesta del Cerezo en Flor), plný exhibic i trhů.
4. Česká republika
Ačkoli si mnozí z nás mysleli opak, je tradice líbání pod rozkvetlou třešní (podle regionů také jabloní) pravděpodobně stará jen asi sto let. Z hlediska dobrých mravů bylo líbání na veřejnosti dříve nemyslitelné. Tento zvyk souvisí zřejmě přímo s Karlem Hynkem Máchou a Petřínem, ale nikdo pořádně neví, jak. Škoda jen, že se mimo první máj těmto krásným stromům nevěnuje už tolik pozornosti.
A malý BONUS pro ty, kterým se teď (a dalších 8 hodin) nic nechce:
A o tom, jaké květiny ještě určitě stojí za pozornost, se dočtete ZDE.