Vzhledem k tomu, že sametové revoluci před 33 lety předcházely velmi zásadní události, které se odehrály v Teplicích, bylo by dobré si je připomenout. Dnes již legendárnímu 17. listopadu totiž předcházely ekologické demonstrace, jež se konaly o 6 dnů dříve v okresním severočeském městě díky 16letému rebelovi Oněginovi.
Mladík Oněgin chtěl pomoct své sestře
„Celá sametová revoluce začala v Teplicích,“ řekne vám pravděpodobně každý obyvatel města Teplice, jemuž je nad čtyřicet. V listopadu roku 1989 se město Teplice potýkalo s těžkým smogem. V centru dokonce visela cedule, která upozorňovala místní na inverzi, a lidem bylo doporučováno, aby se nezdržovali venku. Hodnota síry ve vzduchu se pohybovala desetkrát nad normou, což je v dnešní době nemyslitelné. Rok 1989 celkově patřil k nejhorším rokům v počtu dnů, kdy byla nad normu vysoká koncentrace znečišťujících látek ve vzduchu. Situace byla v severních Čechách tak hrozná, že smogová inverze zde trvala nonstop od poloviny října.
To se lidem samozřejmě nelíbilo, a tak někteří z nich začali jednat. Své si protrpěl i jistý 16letý mladík Zbyšek Jindra přezdívaný Oněgin. Tomu se nelíbilo, že jeho sestra byla nemocná s plícemi a během pouhých dvou let protrpěla třikrát zápal plic. Jindrova matka to uvedla i v reportáži České televize. Proto se rozhodl společně se svými kamarády vytvořit plakáty formátu A5, které zvaly na ekologickou demonstraci na Benešově náměstí v Teplicích. Tehdy se toto náměstí nazývalo Zdeňka Nejedlého. Plakáty po městě vylepoval Oněgin společně se svým starším kamarádem Jindřichem Uhlířem, jenž hrál v punkové kapele Jateční ulice. Podle všech indicií zrovna oba chlapci seděli v šanovské restauraci U Ptáčků, které se přezdívá U Fóglů.
Plakáty vylepili všude po městě, nejčastěji na zastávkách a lampách. Část plakátů se prý podařilo policii zničit, jenže mnohem lépe zafungovala hospodská „šuškanda“. Takže o tři dny později, tedy v sobotu 11. listopadu 1989, se na náměstí sešlo zhruba 300 lidí. Nešlo však pouze o studenty a máničky z teplického undergroundu, ale například taky o matky s kočárky, kterým se špinavý vzduch samozřejmě také nelíbil. Na programu demonstrace nebylo kromě setkání samozřejmě nic. Šlo jen o to se setkat a vyjádřit nesouhlas s ekologickou situací v Podkrušnohorské pánvi. Demonstranti řvali hesla jako: „Chceme čistý vzduch!“ nebo „Nechte nás dýchat!“ Někteří z nich měli na sobě dokonce plynové masky, čímž dávali najevo, že je vzduch vážně nedýchatelný.
Následujícího dne, tedy 12. listopadu, se měla konat další demonstrace, kde však již čekali ozbrojení policisté se psy a vodními děly. To už na náměstí bylo až tisíc lidí, kteří také sepsali petici. O akci se dokonce dozvěděla i Svobodná Evropa. To nebylo všechno, protože akce pokračovala i třetí den, takže v pondělí obdrželo vedení města podepsanou petici, na základě které tajemník KSČ pod nátlakem slíbil debatu s občany. Ta se měla konat 20. listopadu na zimním stadionu v Teplicích. Jenže to už bylo po revoluci, takže se z ekologické debaty stala zároveň i debata politická, ale to už je úplně jiný příběh.
A zde dozvíte, jak to bylo s ekologickými demonstracemi v Teplicích, které spustily sametovou revoluci.
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler
Komerční článek
