Spolu se Sýkorou byl jeden z prvních gangsterů, kteří privatizovali ve velkém Slovensko. Jeho kariéra začala v bratislavském baru Bajkal, kde dělal vyhazovače. V tomto byla jeho cesta podobná mnohým jiným kriminálníkům té doby (gang Diničových – oba bratři byli špičkoví karatisté). Za komunismu se pokoušel podnikat – obchodoval s tzv. úzkoprofilovým zbožím – tedy se vším v Československu nedostatkovým (punčochy, džíny, elektronika...). Nebyl však člověkem, kterému by to stačilo, byl mladý a věděl, že komunismus nemůže mít dlouhého trvání. I tak se ale rozhodl, že nebude čekat, až rudá moc padne a pokusil se emigrovat (spolu s kamarádem). Pokus se nezdařil, Svobodovi prasklo slepé střevo a díky duchapřítomnosti svého kamaráda se včas dostal do nemocnice a vše přežil. Druhý pokus už byl úspěšný (kamarád jej však již nedoprovázel, jeho někdejší přítelkyně a budoucí manželka mu roztrhala preventivně pas). Svoboda se ocitl ve vysněném Švédsku, měl zde obchodní známosti, takže nebyl po svém příjezdu úplně ztracený. Mnozí mafiáni se vymlouvají, že je kriminalizoval komunismus, kdyby nebyl, byli by obyčejnými podnikateli. Těžko říct, zda takovou výmluvu používal i Svoboda, jelikož Švédsko bylo (a je) svobodnou zemí, ve které můžete poctivě podnikat. Svoboda se však i zde, přes veškeré legální možnosti, dal na šikmou plochu a začal kšeftovat s drogami. Brzy byl v hledáčku místní policie a za distribuci omamných látek byl odsouzen. Měl však spolupracovat s policií, takže se hned po převratu dostal zpět na Slovensko.

mohlo by vás zajímat

Krvavé devadesátky, Diničovci: Mafiánští bratři privatizovali Slovensko, dělali špinavou práci pro tajné služby

Mafiánský vyjednavač

Jozef Svoboda (zvaný Jožo) byl i přes své schopnosti velice klidným člověkem, který spíše než pěstí řeší spory diplomaticky. Toho si začínali všímat i jiní a stal se jakýmsi slovenským consiglierem. Také neměl žádný gang, ani v žádném nikdy nepůsobil. Byl samostatná jednotka. Když někdo jeho jménem vybíral výpalné, zmlátil ho, donutil se omluvit majiteli podniku a vrátit peníze, o svou čest dbal. Po návratu ze Švédska se ihned začal dobře orientovat – měl spoustu kontaktů z dob komunismu, kdy musel uplácet, aby mohl pašovat zboží. Zejména z řad policie, které donášel informace na svou konkurenci a oni zase poskytli leccos jemu. Třeba ho upozornili, v jakých podnicích jsou štěnice (teď nemyslíme hmyz) a skryté kamery. Hned po návratu také získává licenci od Ministerstva financí na kasino, které si brzy otevřel. Měl podíl ve známém bratislavském hotelu Forum a vlastnil vyhledávanou kavárnu Alžbětka. Vydělával také na půjčování podnikatelům s vysokým úrokem, kdo nezaplatil včas, měl velký problém. Určitý čas byl zařazován mezi tzv. bílé gorily – 30 nejbohatších Slováků. Mimo jiné se věnoval sportu – byl zápasník a funkcionář zápasnického svazu. To je jen ukázkou propojení mafie a státu, měl kontakty na spoustu politiků včetně prezidenta Gašparoviče.

Svoboda si začal uvědomovat, že začíná být pro stát a další mafiány nepohodlný. Došel do fáze, kdy se rozhodl zlegalizovat své zisky – což se většinou dělalo vypráním peněz v některém ze svých podniků. Chtěl také ze Slovenska zmizet, vybral si Francouzskou riviéru. Neužil si ji však dlouho. Když se v roce 2003 vrátil na Slovensko, byl zastřelen 17 ranami. Každý ihned pochopil, že šlo o mafiánskou popravu. Kdo byl jeho vrahem, je dodnes tajemstvím.

ZDROJE:

sme.sk, čas.sk, refresher

Súmrak bossov (2017, dokumentární série)