Případ zavražděného novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky je na Slovensku stále živý. Investigativec totiž není zdaleka jedinou obětí vraždy, které se v nefunkčním policejním a soudním systému našich východních bratrů nedostalo spravedlnosti kvůli korupci a vlivu mafie. I proto si Teodor Kuhn pro svůj celovečerní debut Ostrým nožem vybral toto nesnadno zpracovatelní téma. Jak ho zvládl uchopit?
Za spravedlnost
Případ investigativního novináře Jána Kuciaka, kterého spolu s partnerkou poměrně nedávno nechala odpravit mafie, otřásl Slovenskem, Českem a i dalšími částmi Evropy. Aby ne. Na takové příběhy jsme už normálně zvyklí jen ve filmech. Je rok 2019, ale na Slovensku, zdá se, je realita divočejší než to, co tamní režiséři a scenáristé vymýšlí. Dalším důkazem toho je snímek Teodora Kuhna Ostrým nožem.
Ten je volně inspirován jinou skutečnou vraždou, která není ani po 14 letech pořádně objasněna. Jedná se o zabití studenta Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě Daniela Tupého, kterého v roce 2005 ve věku 21 let ubodala skupina neznámých násilníků, podle vyšetřování pravděpodobně neonacistů. A tak i ve filmu Ostrým nožem osmnáctiletého Davida (Dávid Hartl) během osamělé noční procházky napadnou čtyři holé lebky. Ačkoliv je skoro celá akce na bezpečnostní kameře, parta nácků je napojena na organizovanou zločineckou organizaci, a tak vyváznou bez postihu. To zaktivizuje Davidova otce (Roman Luknár), který se rozhodne dojít spravedlnosti za každou cenu.
První hodinu sledujeme rozvláčné a na city hrající drama jedné rodiny o vyrovnání se se ztrátou syna s akcentem na přísného otce, který pod vlivem tragédie pochopí, jak špatný vztah se svými nejbližšími má. Je sžírán výčitkami, pochybnostmi, vinou. Jeho protipólem je manželka (Ela Lehotská), která představuje skoro archetypální "ženu citově nepřístupného muže" - vřelá, milá, poslušná, která komentuje mírně a jen v momentě, kdy ví, že to na partnera zapůsobí, jinak zvyklá dusit všechno v sobě. Zatímco otec bojuje za spravedlnost pro syna, matka svůj zármutek spolkne a zaměří se na to, že má ještě jedno živé dítě, o které se musí starat a kvůli aktivitám otce nakonec i chránit. Mnoho zajímavých myšlenek, že?
Ale tohle všechno se jen domnívám na základě velmi silně načrtnutých postav, které spolu ale po celou dobu téměř nepromluví, takže o nich doopravdy vlastně nevíme vůbec nic, tím pádem si k nim nedokážeme vytvořit pouto a emoce, které maximum odvádějící herci předvádí, prožívat s nimi. Ve chvíli, kdy už to začne být poněkud jednotvárné, přijde nečekaná věc - žánr snímku se zlomí do drama soudního.
Od toho momentu sledujeme průměrnou kriminálku na zajímavý, aktuální a jistě důležitý motiv, která by mohla mít kritický přesah, to by ovšem tvůrce nesměl zaprvé pouze suše popisovat situaci a za druhé se místy stále vracet k rodinnému dojáku, což ve finále působí rušivě a především lacině.
Slovenská kinematografie se nikdy moc nelišila od té české (snad jen v tom, že naši bratia nemusí trpět Zdeňka Trošku). Po roce 2010 se sice trochu vzpamatovala, ale pořád to není hitparáda. Ostrým nožem je veskrze standardní snímek; dobře řemeslně zvládnutý, se silným příběhem a dialogy, které nešustí papírem, ale také s výše popsanými problémy. Má slušnou atmosféru a dva nebo tři opravdu mrazivé momenty. Jako celek ale výjimečně působí pouze v kontextu celého slovenského filmu. V zemích, kde na svou filmovou produkci dlouhodobě nekašlou, je ale tohle naprosto normálně odváděná práce.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Komerční článek
Jan Fiedler
