Prezident Miloš Zeman se nechal před časem slyšet, že ustanoví za premiéra této země člověka z nejsilnější parlamentní strany. Toto tvrzení by nebylo tak překvapivé, kdyby letošní volby nebyly střetem dvou koalic a jedné velké strany. Tímto svým prohlášením tak prezident fakticky oznámil, že by si (pokud se do sečtení výsledku voleb nestane nic neočekávaného) jako staronového premiéra vybral opět Andreje Babiše. Nebudeme odhadovat výsledek voleb, ale reálně hrozí situace, ve které by byl premiérem jmenován člověk, jenž nebude mít nadpoloviční podporu ve sněmovně. Taková vláda by pak nemohla získal potřebnou důvěru sněmovny. Jak by se tedy postupovalo?

V našem demokratickém právním státě se vychází z představy, že každá vláda musí nabýt legitimitu právě skrze vyslovení důvěry, tj. poslanci jako zvolení zástupci lidu odhlasují, že má vláda jejich důvěru, čímž se stává legitimní. Pokud vláda důvěru nezíská, je povinna dle ústavy podat demisi a následně vládne v demisi. V okamžiku, kdy prezident jmenuje novou vládu, je premiér se svým kabinetem povinen požádat do 30 dnů Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Pokud vláda důvěru nezíská, podá demisi (či ji případně prezident odvolá, pokud demisi nepodá sama), a následně vládne tzv. v demisi.

Vláda, která jen svítí a zhasíná

Co to znamená vládnout v demisi? Takováto vláda je následně prezidentem pověřena, aby nadále prozatímně řídila stát a fakticky by se měla mít „na odchodu“ (z latinského dimissio, čili opouštění). Ústavněprávní teorie tuto vládu bere pouze jako dočasný kabinet, jenž má vládnout (udržovat kontinuitu vládnutí) až do ustavení nového kabinetu, který již důvěru získá. Každý student právnické fakulty by vám takto odpověděl. Pokud by se vyučující zeptal na otázku: „Může taková vláda v demisi vládnout celé volební období?“, jednalo by se buď o chyták nebo spíše jen o jakousi teoretickou akademickou debatu. Miloš Zeman je ovšem jiného názoru.

Byť ústava a princip zisku důvěry vychází z určitých ústavněprávních principů (jak bylo popsáno výše), ne vždy se jimi chtějí ústavní činitelé řídit. A právě prezident Zeman je známý expert na kreativní až protiústavní výklad základního zákona. Jelikož mu naše ústava nedává žádné limity k jmenování nové vlády, může čistě teoreticky prezident nechat vládnout vládu v demisi po celé 4 roky až do dalších voleb. Naprostá většina právníků ovšem toto tvrzení odmítá, jelikož je ostře v rozporu se základními principy legitimity státní moci. Pokud vláda důvěru nezískala, nemůže se považovat za zcela legitimní kabinet. Takováto vláda by pak neměla činit žádná dlouhodobější řešení, nýbrž pouze udržovat chod státu. Něco podobného jsme již zažili s první vládou Andreje Babiše v letech 2017 až 2018, kdy se premiérovi nepodařilo získat v lednu 2018 důvěru, a až do podpisu dohod s ČSSD a KSČM v červnu téhož roku vládl Babišův první kabinet bez důvery.

mohlo by vás zajímat

Průzkumy vs. realita: Jaký je rozdíl mezi volebním modelem a potenciálem? Proč se volební průzkumy často liší od reálných výsledků?

Kdo to mohl čekat?

Nabízí se otázka, proč v ústavě nejsou tato časová omezení výslovně uvedená. Je pravděpodobné, že její tvůrci neočekávali, že by docházelo k takto extrémnímu ohýbání ústavního práva, přičemž se v krajním případě očekával buď zásah sněmovny (pokus o odvolání prezidenta) či Ústavního soudu České republiky. K tomu bychom mohli přičíst i tzv. ústavní zvyklosti, jakási nepsaná pravidla, kterými se ústavní činitelé inspirují a řídí.

Tak uvidíme, jak se prezident Zeman popere se svým předvolebním slibem. Při jeho současných zdravotních problémech by ale mohlo být jeho neústavní držení premiéra v demisi u moci složitější než před 3 lety.