Jestli se Zeman inspiroval v Turecku nebo v Rusku, to nevíme. Ústupek ČSSD v otázce jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraniční by byl ale pravděpodobně fatální porážkou sociálních demokratů z jeho rukou a český prezident by si tak upevnil svou bezprecedentní sílu. Zatímco Zeman nemá co ztratit, Andrej Babiš je pod velkým tlakem jak ze zahraničí (s premiérem bez důvěry a s podporou komunistů a neonacistů se nikdo moc nechce bavit), tak z domácího pole v podobě klesajících preferencí. Na voličích Miloše Zemana mu navíc záleží, chce jako další všelidový vůdce získat jejich podporu. Konflikt s prezidentem je pro něj nyní moc velkým rizikem, tak je poměrně jasné, kdo z dvojice je nyní politicky silnější.

Ať už ČSSD s jmenováním Pocheho ministrem ustoupí, nebo ne, je stále otázkou, jestli bude vládnout koalice ANO a ČSSD s tichou podporou KSČM, nebo ta parlamentní, která zde efektivně funguje od voleb – SPD, KSČM a ANO. Podle koaliční smlouvy totiž vláda může padnout, pokud všech pět sociálnědemokratických ministrů podá demisi. Zeman i Babiš tak potřebují mít mezi ministry ČSSD někoho jim nakloněného, aby se mohlo vládnout dál třeba s SPD.

Pokud ČSSD ustoupí, bude to její politická smrt, pokud však donutí Babiše postavit se Zemanovi, bylo by to heroické vítězství. V Čechách je ale místo jen pro jednoho vůdce a hledět na to, co se píše v ústavě, netřeba.

A tady 5 velkých faux pas čelních představitelů států.