Babišův part

Tak úplně první možností je, že Babiš mohl inspirovat pozici EU vůči Trumpovi svým trollením na sociálních sítích. Prezident Rady Evropy, Polák Donald Tusk, se totiž sarkasticky trefil do Donalda Trumpa na Twitteru a poděkoval mu za to, že si díky němu Evropa uvědomila, že pomocnou ruku najde na konci, no, své vlastní ruky. Příspěvku chybělo už jen zvolání „Cześć panstvo!„ ve stylu Andrejova „Čau lidi!„

Jakou roli hrál Andrej Babiš přímo ve vyjednávání není jisté, byl ale vyfocen, jak si třese rukou s francouzským prezidentem Macronem. Problém je, že ta fotografie byla v oblasti evropské politiky asi jeho jediným možným cílem na další půlrok. Veškerá reálná agenda padá na schopného tajemníka Aleše Chmelaře a díky bohu za to. Čeští chmelaři mají alespoň v Evropě respekt.

Co se týká přímo přístupu EU k Trumpovi, tak staronová americká realpolitika z 20. století dělá i Evropu více pragmatickou a realistickou. Proto si uvědomuje, že nejlépe poslouží jak transatlantickým vztahům, tak sama sobě, když bude silnější a samostatnější.

Lídři EU se dohodli, že Evropská komise nabídne americkému vůdci několik ústupků v oblasti obchodu výměnou za zrušení kontroverzních cel na dovoz hliníku a oceli do USA. Francie spolu s Nizozemskem a Španělskem, tedy země, které volaly po tvrdším postupu vůči USA, tak ustoupily Německu, které chce přenechat obchodní vyjednávání Evropské komisi.

V otázce dohody s Íránem jsou ale poměrně nekompromisní. I Poláci se chtějí postavit jednoznačně proti USA. Amerika uvalila sankce na guvernéra Iránské centrální banky a hlavní národní poradce pro bezpečnost John Bolton říká, že chce v Íránu změnu režimu do roku 2019. A EU zatím řeší, jak může nabídnout Íránu financování z Evropské investiční banky, eura za ropu, a uplatnit staré výjimky na sankce Washingtonu.

Andrej Babiš se netají tím, že chce být velkým evropským státníkem. Jeho největší reálnou šancí jak toho dosáhnout ale opravdu je, že se co nejvíckrát vyfotí s Emmanuelem Macronem, skrze jeho přízeň může vy-photobombingovat až na vrchol.

A tady čtěte další komentáře politologa Petra Boháčka k atuálnímu zahraničnímu dění.