Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí kandidáta na amerického prezidenta je výběr správného viceprezidenta. Jak nám historie ukázala, špatně vybraný společník může i kvalitnímu politikovi zničit šance na cestě do Bílého domu.
Pravá ruka prezidenta i možný nástupce
Během včerejší debaty demokratických kandidátů mezi Joem Bidenem a Berniem Sanders oznámili oba zbývající uchazeči o post soupeře Donalda Trumpa v listopadových volbách, že si zřejmě za svého viceprezidenta vyberou ženu. Po 36 letech by se tak nominantem na místo demokratického viceprezidenta stala příslušnice něžného pohlaví. Výběr správného „parťáka“ do voleb je přitom jedním z klíčových faktorů, které mohou rozhodnout o volebním vítězství, a to z několika důvodů. Ze 48 viceprezidentů, které Amerika měla za svou téměř dvě a půl století dlouhou historii, se jich 9 stalo nakonec prezidenty, jelikož došlo k uvolnění prezidentského úřadu. S výjimkou Geralda Forda, který převzal křeslo prezidenta v roce 1974 po rezignaci Richarda Nixona, se zbývající viceprezidenti dostali do Oválné pracovny po smrti stávajícího prezidenta.
Každý viceprezidentský kandidát tak musí počítat s eventualitou, že se může z ničeho nic stát nejmocnějším mužem světa. Vůbec první viceprezidentem, který se v důsledku úmrtí stávající hlavy státu stal prezidentem, byl John Tyler v roce 1841. Jeho předchůdce William Henry Harrison byl vůbec prvním americkým prezidentem, který zemřel v úřadu – zajímavostí pak je skutečnost, že Harrisonovo funkční období je vůbec nejkratší v americké historii. Osmašedesátiletý Harrison zemřel pouhých 31 dnů po své inauguraci a na jeho místo tak po určitých právních debatách zasedl právě Tyler.
Přitom část právníků v té době tvrdila, že dle ústavy by měl být Tyler pouhým „úřadujícím prezidentem“, což ale Tyler odmítl respektovat a přiklonil se k právnímu názoru, že po složení slibu se z viceprezidenta stává plnohodnotná hlava státu. Tento precedent byl nakonec v roce 1967 zakotven 25. dodatkem do americké ústavy. Stalo se tak po atentátu na prezidenta Johna F. Kennedyho, kterého nahradil viceprezident Lyndon B. Johnson. Od té doby se tento dodatek využil v souvislosti s uvolněním prezidentského úřadu pouze jedinkrát, a to již ve zmíněném roce 1974, kdy rezignujícího Richarda Nixona vystřídal Gerald Ford. Ten mimochodem dodnes zůstává jediným nevoleným americkým prezidentem – zatímco ostatní byli zvoleni ve volbách, Ford byl do úřadu druhého muže pouze dosazen po rezignaci svého předchůdce Spiro Agnewa. Ford se tak shodou náhod dostal do Oválné pracovny bez toho, aby musel usilovat o hlasy voličů.
Špatný výběr může prohrát volby
Právě možnost, že se viceprezident dostane k moci nejvyšší, byla jedním z důvodů, proč republikán John McCain v roce 2008 prohrál volby s Barackem Obamou. Postarší McCain, kterého vlivem mučení v severovietnamských věznicích trápily zdravotní problémy a část voličů se obávala, že by mohl v úřadu zemřít, si jako svou druhou ruku vybral mladou guvernérku Aljašky Sarah Palin. Bohužel pro McCaina byla Palin značně kontroverzní osobností, která navíc postrádala jakékoliv hlubší zkušenosti ve vrcholové politice a po katastrofálním výkonu ve viceprezidentské debatě právě s Bidenem se její popularita ještě více propadla. I z tohoto důvodu nakonec voliči vybrali Obamu, protože představa Palin v Oválné pracovně nebyla zrovna lákavá.
Vzhledem k tomu, že Biden i Sanders jsou oba v pokročilém věku, bude mít zcela určitě pro část voličů význam i to, kdo by je v případě smrti vystřídal. Nezbývá nám, než budoucímu vítězi primárek popřát šťastnou ruku při výběru!
Podobné články
Martin Miko
Jan StudničkaDoporučujeme
