Hranicu stavajú z ostnatého drôtu

Když už máme demokracii, o čem teď bude Karel Kryl zpívat? Ač si veřejnost spojuje Kryla spíše s jeho písněmi proti komunistickému režimu, vydal osobitý písničkář na svých porevolučních deskách několik písní, které se dotýkají změny společenských poměrů po roce 1989. Celý život se cítil býti nikoli Čechem, ale Čechoslovákem, a jako takového ho rozpad jeho milované vlasti založené Tomášem Garriguem Masarykem silně zasáhl a velice těžce ho nesl. V exilu nepřijal nabízené německé občanství, aby nepřišel o své rodné československé.

Obviňoval oba aktéry rozpadu společného státu Čechů a Slováků, Václava Klause a Vladimíra Mečiara, z toho, že národ podvedli a stát rozdělili, aniž by se na to zeptali lidu – v jednom rozhovoru trefně podotýká, že 35 % (volební výsledek stran ODS a HZDS ve volbách z roku 1992) prostě není většina. Když v roce 1991 vystupoval v Lucerně, zahrál svou novou píseň Od Čadce k Dunaju, ve které smutně předpověděl rozpad Československa. Právě tato píseň se svou naléhavostí a především zachycením nesnadné doby rozpadajícího se státu směle vyrovná Krylovým písním z let šedesátých.

Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem

Vůbec nejostřeji se do nových pořádků obul v roce 1992 ve své písni Demokracie, v níž si servítky rozhodně nebere. Schytá to od něj Václav Havel, Václav Klaus, Občanské fórum i McDonald. Kryl ostře kritizoval tzv. překabátěné komunisty, kteří když pochopili, že socialismus prohrál, obrátili se na stranu Občanského fóra a začali podnikat.

Kryl Havlovi (v písni mu posměšně říká „Král Václav“) vyčítá spolupráci s Klausem, jehož citát „špinavé peníze neexistují“ považoval za důkaz nástupu divokého kapitalismu bez pravidel či práva. Na počátku devadesátých let o tom nikdo slyšet nechtěl, ale dnes už po kauzách vytunelovaných bank, krachujících podniků a nástupu pochybných mafiánských kmotrů víme, že Kryl prorocky předpověděl celý zbytek deváté dekády – problémy, které země řeší dodnes. Při poslechu písně člověka z textu vyloženě mrazí.

Kryl předpověděl skandály devadesátých let

Kromě zmíněných dvou songů napsal Kryl ještě skvělé Sametové jaro, kde se opět vyrovnává s problémem nepotrestání komunistických zločinů a falešného revolucionářství, a především veselé Holáryjó, kde si dělá srandu z podnikatelů v českém pohraničí, kteří se ve snaze co nejrychleji vydělat zaměřili na bohatou německou klientelu a odcizili se tak svým vlastním spoluobčanům.

Karel Kryl byl soudobou kritikou a posluchači kritizován za zbytečný pesimismus a hloupé nadávání na všechno okolo – až čas ukázal, jak moc se jeho slova vyplnila. Brzo po Krylově smrti v březnu 1994 začaly vyplouvat na povrch první skandály s krachujícími a vytunelovanými podniky včetně slavných Harvardských fondů Viktora Koženého – o tři roky později padla po kauze pochybného financování strany Klausova vláda, což nakonec vyústilo až v nechvalně proslulou opoziční smlouvu. O to naléhavěji a depresivněji působí Krylova slova:

Demokracie dozrává do žaludečních vředů

Bez poctivosti bez práva a hlavně bez ohledů

A je to mýlka soukromá snad optického klamu

Že místo srdce břicho má

A místo duše tlamu

GALERIE Karel Kryl

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Těsně před svou smrtí pronesl po skončení jednoho ze svých posledních koncertů krátký, ale silně emoční projev, ve kterém apeloval na své posluchače, aby odmítli nenávist a hlavně mysleli. Brzo poté, 3. března 1994, umírá Karel Kryl v Mnichově na infarkt v nedožitých 50 letech.

A tady si přečtěte 5 problémů, které by měla ČSSD vyřešit na svém stranickém sjezdu.