Byli jsme před Andrejem...
Nic naplat, Marek Prchal, Babišův vrchní marketingový mág, psát projevy umí. Všechny dosavadní přichystané projevy byly excelentní, ten Prymulův projev dokázal dokonce strojovému lampasákovi vdechnout trochu lidskosti. I dnešní proslov Andreje Babiše byl excelentní. Jenže už dávno nepadá na úrodnou půdu.
Premiér shrnul to, co všichni víme. Jak temný rok to pro nás pro všechny byl a že pro mnohé byl ještě mnohem temnější než pro ostatní. Litoval a omlouval se živnostníkům, vyzdvihoval odvahu a vynalézavost národa, pěl chvály na dobrovolníky, zdravotníky i na všechny, kteří prostě jenom dodržují bezpečnostní opatření. Světlo na konci tunelu pak premiér spatřuje v tom, že již zanedlouho bude dostupná vakcína a tahle noční můra skončí.
Prostě milé a k věci. Jenže...
… budeme i po něm.
K čemu je vám dojemný proslov, když všichni ostatní vědí, že je vám šumák úplně všechno kromě volebních preferencí? Babišův projev by mohl vyhrát zlatou medaili na soutěži v mentální gymnastice a kreativní lingvistice, protože takhle ohebný text plný kliček, stojek a přemetů Česko dlouho nevidělo.
Já se omlouvám za to, že některé věci vláda nezvládá úplně ideálně, ale pojďme si přiznat, všichni děláme chyby. Můžete si být jisti, že když Andrej Babiš říká “jak málo jsme byli připraveni”, nemyslí ANO nebo vládu, myslí celou nás. Což je v podstatě teď už učebnicový Babiš. Ten, co před rokem přijal za všechno zodpovědnost a od té doby hledá pro všechno viníky. A to ani nemluvíme o jeho extrémně oblíbené formulaci “nákazu se zkrotit nepodařilo” jako by šlo o počasí, na které nemá jeho jednání nejmenší vliv.
Komickým vrcholem pak byla ta zmínka o tom, že v druhé vlně už není Česko tak sounáležité a že o “důvodech můžeme diskutovat”. Ano, to můžeme, Andreji. A doufám, že budeme.