Jenom chceme upozornit, že pořadí, ve kterém vám je předvedeme, je čistě náhodné. Nemáme ponětí, kdo má větší šance, protože zcela upřímně, český národ je nevyzpytatelný a jeho rozhodnutí často nevyzpytatelná. Takže!
Marek Hilšer
Marek Hilšer si udělal politické jméno v minulých prezidentských volbách jako občanský kandidát. Tahle strategie „člověka z ulice“ mu zařídila skoro půl milionu hlasů a páté místo, což se dá brát jako velký úspěch. Nicméně Hilšer nepřišel do politiky od nikud. Je to vystudovaný lékař, který přednáší medicínu na UK, ve svém výzkumu se soustředí na boj s rakovinou a mezi lety 2011 a 2012 se účastnil zdravotnických misí se společností ADRA. A navíc je hezký. Je to prostě ten typ člověka, od kterého nechcete, aby se kamarádil s vaší holkou.
Ani on není v politice úplný nováček, je to letitý aktivista, který protestoval proti Julínkovým zdravotnickým privatizacím i Dobešově reformě školství. Jeho nejslavnější aktivistický kus byl, když si na tiskovce vlády strhl tričko a vztyčil vlajku EU a NATO, aby podpořil Sobotku v jeho postoji k Ukrajině. Můžete si o tom myslet cokoli, ale Hilšer sám mluví o akci jako o úspěchu, protože se na problém podařilo upozornit. A vidíte, píšeme o tom doteď.
Soustavně nabírá politickou zkušenost od voleb v roce 2018, kdy byl zvolen senátorem za Prahu 2. Oznámil svoji kandidaturu jako jeden z prvních a kolem a kolem to bude nebezpečný protivník.
Petr Pavel
Generál Pavel ještě neoznámil svou kandidaturu přímo, ale nechal se slyšet, že bude kandidovat, pokud bude mít pocit, že je to potřeba. A my máme pocit, že on bude mít pocit, že je to potřeba. Pavel je profesionální voják každým coulem, což sebou nese do voleb spoustu výhod i nevýhod. Tak zaprvé bude pro spoustu lidí problém mít vojáka na Hradě. Zároveň pro vstup do armády musel v osmdesátkách vstoupit do KSČ, což mu může uškodit u pravdoláskařů… ale pak několik let šéfoval celou NATO, což mu zase může uškodit u zemanovců.
Zůstává ale faktem, že se vypracoval nahoru sám, byl v akci, dotáhl to na šéfa generálního štábu a potom na možná nejrespektovanější vojensou pozici na světě… jako první člověk ze zemí bývalé Varšavské smlouvy. To je velké. Podle jeho slov by vnímal prezidentování jako občanskou povinnost a službu veřejnosti, mezi jeho priority by patřila ochrana státu. Ostatně již víme, že Pavel vnímá Rusko a jeho hybridní válku jako jednu z největších současných hrozeb. A i když to tak můžete mít podobně, trochu mrazí z představy vojenského vůdce, který hledá mezi svými lidmi nepřátelské agenty, že?
Navíc mu teď u voličů Miloše Zemana ubližuje roztomilá kauza z roku 2003, kdy mu někdo odcizil z auta pracovní laptop. Nehledě na to, že komp byl zašifrovaný a nebyly v něm citlivá data, na internetu se mluví o tom, že není dost zodpovědný k tomu, aby byl prezident. Možná, že kdyby se v tom kompu našlo dětský porno, Zemanovi voliči by měli pro generála víc pochopení.
Andrej Babiš
Andrej Babiš oficiálně kandidaturu neoznámil, ale Miloš Zeman se na Frekvenci 1 rozpovídal o tom, že kdyby Babiš kandidoval, měl by Zemanův hlas. Babiš kandidaturu odmítá, možná proto, že nechce prohrát druhé kolo, možná proto, že nemá postem prezidenta co získat. Možná tam prostě jenom nechce. Jako nechtěl do politiky. A dotace jak nechtěl. A tak.
A možná, že i když tam doopravdy nechce, Zeman ho k tomu donutí, protože už tento, dnes řádně zatrpklý pán v letech, několikrát ukázal, co si o premiérovi myslí a řádně si ho povodil. A bylo by přesně v Zemanově stylu, kdyby jeho poslední prezidentským tahem byl prank na Andreje Babiše. A na nás všechny ostatní, samozřejmě. Nejvtipnější na tom je, že když by pak Babiš v novoročním proslovu tvrdil, jak na Hrad nechtěl, že to byla kampaň, poprvé by mluvil pravdu a nikdo by mu nevěřil.
Pavel Fischer
Pavel Fischer to zkoušel už v minulých volbách, získal si pro ně potřebnou podporu od Senátu. Tenkrát skončil v prvním kole třetí se zhruba deseti procenty a něco málo nad půl milionem hlasů. A vlastně se není čemu divit, Fischer je politický veterán, dělal ředitele tiskového odboru ještě Havlovi, působil jako diplomat ve Francii, kde dostal Řád čestné legie a v Monaku, kde dostal Řád svatého Karla. Jako nezávislý se v roce 2018 probojoval do senátu.
Je to typicky prozápadní kandidát, byl by pro spolupráci s Evropskou unií i Severoatlantické aliancí, Čínu vnímá jako velké ne-ne. Údajně mu vadí, že politickým vězňům kradou orgány. Zajímavé ale je, že jako prezident by údajně nechal přešetřit Klausovu amnestii, takže by si šla možná Dara Rolins sednout, a to je podle do voleb velké plus.
Dominik Hašek
Může vám to připadat jako roztomilý vtip, ale u přímé volby se může stát cokoliv a celebrity mívají často větší moc, než jsme si ochotní připustit. Rozhodně větší moc, než si byla Hillary Clinton ochotná připustit, pokud chcete jeden příklad za všechny.
Dominik Hašek v rozhovoru pro rádio Impuls letos v červenci prohlásil, že si dokáže svou kandidaturu představit, ale dodal, že představit si člověk dokáže ledaccos. Podle svých slov o kandidatuře momentálně neuvažuje, ale možná by se k ní mohl rozhoupat v následujících letech. Denně se prý pár hodin věnuje studiu politiky a rád bere věci zodpovědně. Minimálně by to prezinátorovi slušelo na známkách.
A jen čistě spekulativně… možná by bylo fajn, kdyby se o místo ucházela i nějaká hradní paní. V úvahu připadá snad Miroslava Němcová, která je jednou z mála stabilních ženských postav v české politice a sem tam se ozývá „Mirka na Hrad!“ Léta pomáhá vést ODS, byla se stranou v dobrém i ve zlém a ve zlém se nebála ozvat. Stejně tak se ale nebála ozvat v březnu 2018, kdy opustila Vladislavský sál během Zemanova inauguračního projevu, což by jí v případě kandidatury dala část elektorátu sežrat.