Volby se nevyhrávají na koronavirus…
Jistě si vzpomenete, že v první vlně nákazy koronaviru to schytal britský ministerský předseda Boris Johnoson. Muž, který celou pandemii podceňoval až do poslední chvíle. V jednu chvíli to s ním bylo dost nahnuté, byl převezen na jednotku intenzivní péče, a když se konečně dostal z nejhoršího, poděkoval doktorům, vysvětlil, jak to bylo otřesné a zdůraznil, že nemoc by se neměla podceňovat. Z karantény se vynořil nový Johnson, který kladl důraz na zdravou stravu a bezpečnostní opatření.
V červenci onemocněl koronavirem brazilský prezident Jair Bolsonaro. Radikální konzervativec, který slovně i politicky napadal každého, kdo jenom koketoval s možností ostřejších bezpečnostních opatření. Na rozdíl od Johnsona, který si své dva týdny proležel v nemocnici, Bolsonaro měl pravděpodobně lehčí průběh toho, co nazýval “malou chřipečkou”. I on ale opustil karanténu o něco pokornější. Aspoň trochu povolil kohout u financování drobných živnostníků a už nekope do každého, kdo zmíní nebezpečí pandemie.
Oba pánové, Johnson i Bolsonaro, jsou kontroverzními a pravicovými vůdci velkého národa, kteří tak dlouho podceňovali rizika spojená s pandemií koronaviru, až ho nakonec sami dostali. Zamyslete se, jestli vám to někoho nepřipomíná.
Pokud můžeme z případů Johnson a Bolsonaro něco predikovat pro Donalda Trumpa, je to pravděpodobně to, že ho čeká rychlý nárůst popularity, který se ale brzy vrátí do výchozích hodnot. Jak v Británii, tak v Brazílii jsme měli možnost pozorovat, jak se národ, nebo minimálně jeho podstatná část, semkne kolem svého silného, ale nově pokornějšího a rozumnějšího vůdce. Na pár měsíců, než si elektorát uvědomí, že je vše při starém a nadšení začne opadat.
V extrémně vyrovnaném prostředí amerických voleb a navíc s nejistou kartou sborů volitelů by i tenhle krátký nárůst mohl Trumpovi zajistit Oválnou pracovnu na další čtyři roky. Jenže Donald Trump se ani v téhle výjimečné situaci nemůže přestat chovat… specificky.
… ale s koronavirem
Trump oznámil veřejnosti, že mají s Melanií pozitivní testy na covid koncem minulého týdne. Prezidenta Spojených států převezli do špičkové vojenské nemocnice Walter Reed v Marylandu, kde za dozoru celého týmu vynikajících lékařů dostal remdesivir, aniž by měl vážnější příznaky, dva dny si poležel v soukromém luxusním pokoji a už se cítí mnohem lépe. Překvapivě.
Protože je to Donald Trump, o kom se tady bavíme, stihl ještě od své páteční diagnózy a následné hospitalizace objet v autě nemocnici a zamávat voličům, vrátit se do Bílého domu roznášet bez roušky virus po okolí a prohlásit hromadu provokativních hovadin. Třeba aby se lidé “koronaviru nebáli a nenechali ho diktovat jim jejich životy”. Vysloužil si za to zcela legitimní kritiku, že jemu se to snadno říká, když má polovinu nemocnice pro sebe, zatímco v některých částech země se v určitou dobu pandemie umíralo na chodbách. A to nemluvě o tom, že jeho kvůli absenci v práci nemůže nikdo vyhodit a vystěhovat.
Trump ignoruje nejenom svůj virus, ale i lekci, kterou se mohl naučit ze zahraničí. Nevynořil se z nemocnice pokornější a rozumnější, ani na oko. Místo toho se hrne do televizní debaty, ktou jeho protikandidát Joe Biden odmítá do chvíle, kdy nebude mít Trump negativní výsledky testů. A kdo ví? Třeba Trump ví, co dělá. Doposud mu tenhle přístup ignorantního alfasamce vycházel. Třeba vyjde i v listopadových volbách.