Tibetská Lhasa je jedním z největších magnetů západních cestovatelů. Můžete se tam vydat s předraženým zájezdem nebo to zkusit dobrodružně na vlastní pěst. Podrobné informace v češtině ale chybí. Z řady pramenů jsem je proto sestavil unikátní návod, jak se do Lhasy vydat ze tří světových stran. Na www.g.cz ho postupně zveřejníme ve třech dílech. Začneme z jihu, tedy z Nepálu.

S tibetskou Lhasou spojuje nepálské Káthmandú silnice zvaná Friendship Highway, scénická cesta s nádhernými výhledy na Himálaj včtně Mt. Everestu z neobvyklé severní strany. Vede přes několik sedel vyšších než 4000 metrů (nejvyšším je Nam La, 5250 m), takže vám tu bez aklimatizace potenciálně hrozí výšková nemoc.

Jakým způsobem se z Káthmandú do Lhasy vydat? Aktuální informace jsou bohužel velmi rozporuplné a nelze je spolehlivě ověřit. Takže si vyberte:

1.) Některé zdroje udávají, že mezi oběma městy jezdí přímá autobusová linka. V roce 1998 byla určitě v provozu. Jiné zdroje uvádějí, že byla v roce 2008 zrušena, případně že bylo její použití Číňany cizincům zakázáno (na rozdíl od Nepálců a Tibeťanů). A konečě se můžete dočíst, že autobus z Káthmandú do Lhasy jezdí od května 2011 dvakrát týdně. Trasu dlouhou 955 kilometrů prý urazí za dva dny s nočí zastávkou v Žikace (Xigazé). Jízdné je 70 USD.

2.) Pokud dalších informací se dá z Káthmandú do Lhasy cestovat jen s přestupy, což trvá minimálně tři dny. Autobusem z Káthmandú se nejdřív s přestupem v Barabise vydáte na nepálsko–tibetský hraničí přechod Kodari (cca sto kilometrů, 255 Nrp./3 USD). Hned za hranicí leží městečo Khasa (Zhangmu), kde je několik hotelů a sídlí zde čínská celnice. Z Khasy do Lhasy žádný přímý autobus nejede. Jedinou možností je tak domluvit si dopravu v turistickém minibusu nebo džípu, které se prázdné vracejí do Lhasy. Smluvní cena se pohybuje v širokém rozmezí 50 – 150 USD. Cesta trvá dva až tři dny a na trase je několik policejních kontrol.

Silnice mezi nepálskou hranicí a první tibetskou vesnici Ňalam (cca třicet kilometrů) bývá po letních monzunových deštích čsto poškozena a džípy a minibusy do Lhasy jezdí až z Ňalamu. Zhruba padesát kilometrů za ním překračje silnice sedlo Lalung La (5200 m) a pak sestupuje do údolí řeky Phung–čhu. Další důležitou zastávkou je město Žikace. Pokud to bude možné, snažte se odtud pokračvat do sto kilometrů vzdáleného města Gjance (Gyantse), odkud je to do Lhasy 270 kilometrů přes Nangarce kolem jezera Jamdrog–ccho. Problém je, že po této hezčí "staré" (jižní) silnici nejezdí žádné autobusy. Doprava totiž z Žikace využívá "novou" (severní) silnicí kolem řeky Cangpo (Brahmaputra).

3.) Podle dalších zdrojů je dnes jedinou možností dopravy z Káthmandú do Lhasy pro cizince cesta džípem v rámci organizované skupiny s oficiálním povolením. V Káthmandú to nabízí řada cestovek, které můžete oslovit předem e–mailem (viz třeba www.tashidelektreks.com.np nebo www.trekkingtipet.com). Cena se pohybuje od 450 USD výše.

Formality

K návštěvě Tibetu je k čínskému vízu třeba navíc zvláštní povolení (alien´s travel permit), ve kterém je vyznačna povolená trasa. Vydávají ho čínské ambasády a úřadovny PSB (Public security bureau). Před rokem 2008 dostávali ATP i nezávislí cestovatelé, kteří mohli oficiálně projet po silnici z Káthmandú do Lhasy a pohybovat se v jejím okolí. Neoficiálně se dalo s ATP z povolené trasy "zmizet" a cestovat kdekoli po Tibetu. Riziko dopadení bývalo malé a pokud vás chytili, většinou to spravil úplatek.

Po nepokojích na jaře 2008 se ale situace zhoršila. ATP je dnes vystavován pouze pro "organizované skupiny" s průvodcem. Oficiální zdůvodnění zní, že je to pro vaši bezpečost. Bez ATP byste prý mohli dostat výškovou nemoc, horské povětří není vhodné pro vaše zdraví, nebo by vás mohli napadnout "zlí Tibeťané". Pokud dnes budete chyceni bez ATP, dostanete pokutu, vaše vízum bude zrušeno a budete vyhoštěni z Číny. Někdy to obnáší i pár dnů vězení, což ale můžete brát jako drsné dobrodružství. Naštěstí už neplatí slova Svena Hedina, který se do Tibetu ilegálně vypravil v roce 1893: "Osobám, které se snaží neoprávněně dostati do Lhasy, bývá uťata hlava."

"Skupina" jsou podle předpisů už tři lidé. Jinými slovy tedy nemusíte být nahnáni do houfu padesáti Japonců, ověšených foťáky. Trasu s cestovkou si vymyslíte "na klíč jen pro sebe. Pokud chcete ušetřit, domluvte se v Káthmandú na doplnění skupiny a vytížení auta s dalšími západními cestovateli. Ale pozor: zatímco dřív měl každý čen organizované skupiny v pasu svoje ATP, dnes je měsíčí skupinové ATP na papíře mimo pasy. Pokud tedy ze skupiny utečte, budete v Tibetu formálně vzato ilegálně. Všichni lidé uvedení v ATP navíc musejí do Tibetu (a tedy i do Číny) vstoupit a zase z ní vystoupit společně na stejném místě.

Teoretickým řešením je pokusit se ATP získat s pomocí některé cestovky v Káthmandú s tím, že jejích návazných dopravních a průvodcovských služeb pak už nevyužijete. Pokud se chystáte do Tibetu zcela "na črno" bez ATP, musíte mít čínské vízum předem z domova nebo nejpozději z indického Dillí. Čínská ambasáda v Káthmandú vám totiž vízum bez skupinového zájezdu s cestovkou nedá.

Kde se cestou zastavit?

První tibetská vesnice před nepálskou hranicí Zhangmu nabízí výhledy na několik osmitisícovek (mj. Makalu, Mt. Everest, Lhotse a Čho Oju). V nedaleké jeskyni podle tradice meditoval slavný buddhistický světec a učtel Milarepa.

Do základního tábora pod Mr. Everestem dnes z Dingri (Tingri) vede silnice. Do výšky 5200 m dřív mířila prašná stezka, schůdná jen pro karavany jaků. Nákladem 20 milionů dolarů byla rozšířena na dva pruhy a vyasfaltována, aby usnadnila cestu olympijské pochodni. Ta byla 8. května 2008 na své pouti z Řecka do Pekingu vynesena i na nejvyšší horu světa. Nová silnice do základního tábora umožňuje dojet turistickým autobusům. Horolezce vystřídal lunapark, ve kterém nechybí himálajská minizoo a stánky s "autentickými" tibetskými suvenýry.

Sakja je město se dvěma významnými kláštery z 11. a 13. století a centrum buddhistické školy Sakja. Žikace (Xigazé) představuje centrem provincie Cang a tradiční obchodní křižovatka, kde sídlí pančenlamové. Za vidění tu stojí klášter Tašilhünpo, jeden z největších klášterních komplexů na světě a zbytky staré pevnosti. Třetímu největšímu tibetskému městu Gjance (Gyangzé) dominuje pevnost a světoznámá stúpa Kumbum s malbami a sochami.

Hlavnímu tibetskému městu Lhase vévodí impozantní třináctipatrový palác Potála, kdysi obývaný dalajlamy. Zhruba tři kilometry západně odtud je letní palác dalajlamů Norbulingka. Východně od Potály se rozkládá stará čvrť Barkhor s mnoha tržišti, uprostřed níž leží Džókhang (Joghkang), nejposvátnější tibetský chrám. V centrální Lhase stojí za vidění i továrna na koberce a nemocnice, kde se praktikuje tradiční tibetská medicína.

(Příště: Ilegálně do Tibetu II. – ze západu z Kašgharu přes náhorní plošinu Aksaj Čin)

A tady si přečtete Dalajlamovy citáty, jak být šťastný.