Tak co, kolik románů jste napsali?

Ukončete zarážení hlav do vlastních p*delí, prosím. Dveře se zavírají a život vám ujíždí. Takový pocit má člověk při letmém pohledu na sociální sítě. Řada lidí má po skončení plošné karantény tendence hodnotit, co si z nenadálé situace odnesla. Egomaniakální zastydlí puberťáci na Twitteru vyčítavě fňukají, že "karanténa jim ukázala, kdo tu pro ně doopravdy je a kdo si naopak nezaslouží jejich čas a pozornost", jako by zapomněli, že dospělí lidé mohou být přáteli, i když nejsou v neustálém kontaktu. A hlavně - že tu zavládl zcela nestandardní, krajní stav, v němž nikdo nevěděl jistě, co bude druhý den. Že každý řešil především sebe a svou rodinu. Že nejsou středem vesmíru a nikdo jim nic nedluží.

Ale to už je holt výsada mladých - sebestřednost. Jenže i starší ročníky mají neodbytnou potřebu nějak shrnout, co jim uplynulé dva měsíce daly či vzaly. Dává to smysl - byla to pro většinu z nás dosud nepoznaná zkušenost a takovou je třeba nějak zhodnotit. Tak jsme se i my v redakci zamysleli nad tím, co nám karanténa ukázala a sesumírovat to padlo na mě. Stručně řečeno: jako vždy, krize odhalila to nejlepší v nás. Ale bohužel, to nejlepší v nás vlastně vůbec není dobré.

mohlo by vás zajímat

Chytí koronavirus druhý dech? Možná na podzim, ale Česko je připravené, tvrdí Prymula

A přitom to na začátku vypadalo tak hezky! Vietnamci se dobrovolně starali o pohodlí zdravotníků, sousedé si navzájem podomácku šili roušky... Jenže ti samí sousedé pak byli schopni vylepovat vzkazy typu "Courání do večerky pětkrát za den opravdu není nezbytně nutné vycházení, laskavě zůstaňte doma nebo zavoláme policii!". Dobré duše české neváhaly ani vteřinu s pozorováním okolí ve svém domě či ulici, aby ostřížím zrakem odhalily každého záškodníka a hbitě jej napráskaly patřičným orgánům. Příběhy o tom, kdy pár z jedné domácnosti jel sám v kupé vlaku, jeden z nich si roušku stáhl, aby se napil a za pár minut přispěchal průvodčí s důrazným upozorněním na základě tipu někoho dalšího, nebyly v době nouzového stavu vůbec ojedinělé. Dokonce jsem zaslechla i story o jakési dámě, která zavolala policii na spolucestující bez roušky a zastavila tak celou soupravu asi 15 kilometrů před cílovou stanicí.

To je jedna strana mince. Ta druhá jsou samozřejmě hromady nezodpovědných floutků, kteří i v tom nejdramatičtějším úseku krize odmítali zakrývat si obličej. Záměrně kašlali, když prošli kolem někoho s rouškou, případně na něj posměšně pokřikovali, že "se asi moc dívá na horory". A mezi tím vším stojí to asi/snad ne úplně malé, ale rozhodně ani většinové procento populace, která jen nevěřícně zírá.

mohlo by vás zajímat

Bolševník velkolepý je extrémně nebezpečná a invazivní rostlina, které se těžko zbavuje

Během karantény jsme se rvali o rýži a kvásek, viděli mnoho krásných chlebů, byty různých lidí ze všech úhlů a místností. Dostali jsme mnoho tipů na domácí cvičení. Někdo skutečně zvládl napsat sbírku básní nebo třeba novou desku, jiný ji dokonce i rovnou nahrál. Dostali jsme mnoho livestreamů koncertů bez publika a bylo to.... všelijaké. Dohnali jsme filmové a seriálové resty na Netflixu. Viděli jsme odvážné mediky i jiné studenty, kteří se vydali dobrovolničit tam, kde to bylo potřeba. Mohli jsme obdivovat rodiče školou povinných dětí, že si bleskurychle oprášili dávno zapomenuté znalosti a obalili si nervy železem.

Taky jsme viděli, že touhu Andreje Babiše po absolutní moci nezastaví opravdu vůbec nic. Že je český premiér schopen zkusit v den vyhlášení plošné karantény kolegům z vlády podstrčit k urychlenému projednání zákon, který by legalizoval jeho nezákonné aktivity (konkrétně by mu pomohl se střetem zájmů). Že ta samá vláda je složená z arogantních a nekompetentních jedinců, kteří se sice možná dokážou sami ostříhat a konzumovat jídlo pod rouškou, už ale neumí světové jazyky a mají byty za miliony v centru Prahy placené ze státních peněz. Že dva stěžejní muži krizového štábu, dva dospělí muži a ministři, se v době, kdy se k nim obrací celá země, umí leda veřejně poštěkat přes internet jak malí kluci na pískovišti. Že jednomu z těch mužů se zdá v pořádku vzít z rozpočtu přes 5 milionů a nakoupit za ně respirátory u firmy, která jen tak náhodou patří jednomu z největších sponzorů Babišova hnutí ANO. Že ve stavu ekonomické krize se zdejší OSVČ a podnikatelé nemůžou spolehnout vůbec na nic. Bylo to zkrátka intenzivní.

Vybilancuj sebe

Pokud opravdu chcete bilancovat karanténu, jediná cesta, jak to udělat zdravě a hodnotně, je okolí úplně vynechat a podívat se na to, jak jste se proměnili vy sami. Ne společnost, ne vaši přátelé, ale vy. Možná vám to ukázalo, že nemusíte každý pátek zevlit v baru. Možná vám to ukázalo, že se v práci zbytečně přetěžujete, nebo že vás vaše práce dokonce vůbec nebaví. Možná vám to ukázalo, že něco na sobě řešíte moc, nebo naopak málo... Někdy v polovině doby izolované jsem v jiné glose napsala, že se nemáte nechat zdeptat přehnaně vyburcovanými motivátory, kteří vás nutí péct chleba a dopisovat nedokončené romány, pokud se na to necítíte. Že teď hlavně musíte přežít a pokud si z toho na konci každý jeden z nás odnese, že bude tolerantnější a mírnější, bude to fajn bonus.

Otázka stojí - je vám teď fajn se sebou samými? Přeci jen jste byli skoro dva měsíce víceméně sami se svým vědomím a myšlenkami, to vám určitě něco dalo. A pokud nic takového nevnímáte, mám špatnou zprávu; bohužel to ukazuje, že velmi pravděpodobně žádné myšlenky nebo osobnost vůbec nemáte a měli jste se nechat sejmout koronou.