Pseudonym podle říčky Orwell

Ačkoli ho všichni známe pod jménem George Orwell, jedná se pouze o spisovatelův pseudonym, který si dal podle říčky Orwell, jež protéká hrabstvím Oxfordshire, kde vyrůstal. Orwell, vlastním jménem Eric Arthur Blair, se narodil na počátku 20. století 25. června roku 1903 v Bengálsku – tehdy se jednalo o Britskou Indii, tedy obrovskou britskou kolonii na území téměř celé Indie, Bangladéše, Pákistánu a Barmy. Hned v prvním roce svého života se ovšem se svou matkou podíval do Anglie, otec nadále pracoval jako úředník v Indii. Vyrůstal ve zmíněném hrabství Oxfordshire a vystudoval soukromou střední školu Eton College. Rodina Orwella nebyla zámožná (on sám ji popsal jako „nižší vyšší střední třídu“), a on si tudíž nemohl dovolit studium na univerzitě. Začal tedy roku 1922 pracovat na území dnešní Barmy pro Indickou imperiální policii, a právě zde má kořeny Orwellovo levicové myšlení a odpor k expanzivní a dobyvačné politice britského imperialismu.

George Orwell na dně

Po návratu do Anglie v roce 1927 se začal živit jako novinář a esejista, nicméně nějaký čas žil jako potulný „bezdomovec“ v anglických ulicích. Zde je třeba poukázat na Orwellovu zkušenost, které nabyl již v útlém věku. Pohyboval se jak na straně imperialistů v Indii, kde mohl v realitě vidět průběh i důsledky této politiky, tak na straně chudiny na území Anglie. Nabízí se srovnání s Karlem Marxem, jehož smýšlení bylo taktéž levicové, ačkoli diametrálně odlišné, a ačkoli se jednalo o autora s naprosto rozdílným stylem psaní a pohledem na svět. Karel Marx se totiž na rozdíl od Orwella nikdy nepohyboval mezi spodinou tehdejší společnosti, natož pak v kruzích dělnické třídy – téměř po celou dobu života si žil nadprůměrně dobře a byl více než závislý na finanční podpoře svého kolegy Fridricha Engelse.

mohlo by vás zajímat

Karel Marx byl pokrytec: Pobíral šestinásobek tehdejšího průměrného platu dělníka

Antifašista

Ve třicátých letech 20. století se začal, v tu dobu již nohama pevně na zemi, výrazněji zajímat o politickou situaci v Evropě. Netajil se svými socialistickými a antifašistickými názory, což v té době nebylo vyloženě raritní, nýbrž se nejednalo o úplně běžný jev – fašismus (popř. rodící se nacismus) byl tehdy na vzestupu a stal se populárním „názorovým“ proudem, o čemž svědčily například stoupající preference Britské unie fašistů, kterou roku 1932 založil Oswald Mosley. Důkazem Orwellovy nechuti k fašismu je jeho účast ve španělské občanské válce, kde byl dokonce 20. května roku 1937 fašistickým odstřelovačem velice těžce raněn střelou do krku.

Druhé světové války se Orwell již vojensky neúčastnil, a to z důvodu zhoršující se tuberkulózy. Roku 1940 začal pracovat pro britskou BBC, do které přispíval zejména svými komentáři do tištěných médií. Tuto pracovní pozici opustil v roce 1943 a začal plně pracovat na svém pravděpodobně druhém nejvýznamnějším díle s názvem Farma zvířat, které bylo vydáno na konci války v roce 1945. Jedná se o novelu, která se formou bajky alegoricky dotýká politických zřízení, zejména pak bezohledné tyranie. Ačkoli se o tom sám autor nikde konkrétně nezmiňuje, je evidentní, že bylo dílo mířeno na tehdejší Stalinův Sovětský svaz.

1984

Následujícím, a současně také posledním, dílem George Orwella je román 1984, vyjadřující se k principům totalitních režimů. Netřeba blíže rozebírat skutečnost, že největší „inspirací“ byl Orwellovi opět Sovětský svaz, z dnešního pohledu se konceptu všemocné Strany a Velkého bratra nejvíce přibližuje diktátorský režim v KLDR. Orwell román dokončil v roce 1948 a o rok později, krátce před jeho smrtí, byla kniha vydána. Zemřel v Londýně 21. ledna roku 1950 na následky tuberkulózy, kterou dlouhou dobu trpěl. Dílo je významné zejména pro svou nadčasovost, s přihlédnutím ke skutečnosti, že autor v podstatě naprosto přesně odhadl politické principy, na kterých o 34 let později stála téměř celá východní Evropa a velká část Asie. A ačkoli skutečně šlo o Orwellův pokus o předpověď, rok 1984 nebyl nějakým magickým a osudovým rokem, který by Orwell vyčetl z hvězd – pouze přehodil poslední dvě čísla roku, ve kterém knihu dokončil.

„Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“ Tak zní ústřední hesla románové oficiální ideologie s názvem Angsoc, vycházející z anglického socialismu. Orwell se v románu trefil nejen do všudypřítomné a striktní cenzury, kterou obstarávala vládnoucí Strana, ale také do konceptu sledování občanů, které je zaštítěno právě onou legendární frází „Velký bratr tě sleduje.“ Ikonická jsou také ministerstva, jejichž název je přesným opakem toho, o co se starají a co se v jejich poli působnosti odehrává. Na Ministerstvu pravdy se pochopitelně manipuluje realita včetně minulosti, dokumenty se cenzurují a upravují podle vhodných a odpovídajících konvencí, na Ministerstvu lásky se zase hlavnímu hrdinovi Winstonovi dostane tvrdého mučení.

mohlo by vás zajímat

Lásky Franze Kafky: Asexuální spisovatel měl čtyři osudové ženy, poslední byla o generaci mladší

Cesta na seznam zakázaných autorů

Literární díla z pera George Orwella se majoritně dotýkají sociálních témat a tehdejšího života, tak jak ho na vlastní oči i kůži zažíval samotný Orwell (Na dně v Paříži a v Londýně, Poprava). Věnoval se i teologickým tématům a samotné existenci Boha (Farářova dcera), a to poměrně kriticky, tedy v mezích standardního levicového ateismu. Zároveň byl ale také členem anglikánské církve, pravidelně se účastnil bohoslužeb a obě jeho svatby (dokonce i jeho pohřeb) vedl anglikánský kněz. Orwellův životopisec Stephen Ingle poukázal na rozdílnost indetit Erica Blaira a George Orwella. Autor se údajně pod svým pseudonymem díval na svět částečně z jiné perspektivy, než z jaké ho vnímal v životě mimo psací pero a listy papíru. Vyjadřoval se ale také k vědním tématům a nejvíce se proslavil svými politickými „predikcemi“, jež se týkali totalitních režimů a jejich budoucího fungování. Není proto náhodou, že byl George Orwell v komunistickém Československu zařazen na seznam zakázaných autorů, což však samozřejmě nezabránilo šíření knihy formou samizdatu. Tato skutečnost, v níž byl Orwell zakázaným autorem, naopak vyzdvihla význam knihy a definitivně potvrdila její nadčasový a veledůležitý obsah.