Debata o tom, jak by měly vypadat kuřácké pauzy na pracovišti se vedou bez ustání. Vadí více zaměstnavatelům nebo kolegům kuřáků? Podle aktuálního průzkumu agentury IPSOS se zdá, že Češi jsou ve vztahu k nikotinovým závislostem stále velmi tolerantní. Negativní vztahy na pracovišti kvůli kouření vnímají jen 4 % respondentů, kuřácké pauzy pak monitoruje jen 29 % zaměstnavatelů.
Kouření není už dávno tak běžnou součástí života Čechů, jako tomu bylo před desítkami let, kdy bylo bráno jako něco běžného a samozřejmého. Kopírujeme světové trendy, kouřit je na většině veřejných míst zakázáno a je pomalu ale jistě vytlačováno a společností méně tolerováno. Jaká je míra této (ne)tolerance mezi zaměstnanci a jak je dle kuřáků vnímáno zaměstnavateli? Společnost British American Tobacco, přední výrobce tabákových produktů i jejich alternativ, mezi které patří například i zařízení na zahřívaný tabák glo či nikotinové sáčky LYFT, nechala ve spolupráci s agenturou IPSOS zpracovat exkluzivní průzkum k této problematice.
Kuřáci vs. nekuřáci
Většina dotazovaných kuřáků, celkem 62 % v průzkumu uvádí, že na pracovišti necítí žádnou nevraživost vůči své závislosti, resp. potřebám odskočit si během pracovní doby na cigaretu. 24 % respondentů konstatovalo, že kouření vnímá jako separační prvek, tedy že se kolegové dělí na kuřáky a nekuřáky. Tento fakt však ale nemá negativní dopad na vztahy na pracovišti, což potvrdila třetina dotazovaných stejně jako to, že kouření může na vztahy působit i pozitivně, tedy že chodí kouřit společně a vytvářejí tak díky tomu jisté sociální vazby.
Průzkum dále ukázal, že mírně horší vliv na vztahy na pracovišti vnímají lidé s VŠ vzděláním, naopak lidé se ZŠ to prakticky nevnímají. Podle typu zaměstnání se tento pohled zásadně neliší. Jako největší komplikaci a důsledek své závislosti v zaměstnání kuřáci vnímají zápach z úst či oblečení (39 %) a nutnost odbíhat na cigaretu (33 %). Komplikace silněji vnímají lidé do 35 let, ženy a kuřáci s vyšším vzděláním (maturita nebo VŠ). Třetina kuřáků pak žádnou komplikaci nepociťuje (zde naopak více ZŠ nebo vyučených – cca 40 %).
Zkušenosti kuřáků se zaměstnavateli
Samostatnou kapitolou je pak postoj zaměstnavatelů ke kouřícím zaměstnancům. Dotazovaní kuřáci mluví o tom, že jen v 29 % jsou u nich na pracovišti tzv. rauchpauzy monitorovány a z toho pouhá polovina zaměstnavatelů to řeší požadavkem na nadpracování „prokouřeného“ času. Úplný zákaz kouření během pracovní doby zná 10 % respondentů, ve stejné míře se u pracovního pohovoru dostalo na otázku kouření ze strany zaměstnavatele (zhruba každý 10 respondent).
Nejběžnější variantou omezení kuřáků na pracovištích jsou vyhrazená místa a časy pro kouření, nejvíce v gastro provozech – 58 %, u dílenských/továrních provozů je to až 80 %. U těchto možností pak skoro čtvrtina kuřáků přiznala, že kouří tajně - 23 %, častěji muži než ženy. Třetina zaměstnavatelů kouření nijak neomezuje, nejčastěji jde o manažerské a kancelářské pozice, zde dokonce přes 50 %.
Průzkum realizovaný v říjnu tohoto roku proběhl na reprezentativním vzorku 521 respondentů.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler