Kupředu levá

25. října 1950 ohlásila Čínská lidová republika, že jednotky její slavné osvobozené armády dostaly za úkol vyrazit na Tibet. Podobně jako všechno, co Čína vypouští na povrch, i tohle byla pravda jen zčásti. Ve skutečnosti totiž čínské jednotky pronikly do Tibetu už o osmnáct dní dříve; vojáci překročili hranici na šesti různých místech a zemi velice rychle dobyli.

Armády se střetly u města Čhamdo. Čtyřicet tisíc čínských vojáků obklíčilo město a zaútočilo na osm strategicky důležitých bodů. Čhamdo bránila v podstatě jenom narychlo sebraná domobrana o osmi a půl tisících mužů, kteří měli sotva pár pušek a motyk. Při útoku zemřelo nějakých pět tisíc Tibeťanů a něco málo přes sto Číňanů.

Tibetská vláda nemohla dělat nic jiného, než se podrobit a začít s Čínou jednat o podmínkách „jejich nového vztahu“. Velice symptomaticky pro totalitní režimy – i tenhle válečný akt byl do zahraničí promován jako „mírová operace“ a „akt osvobození“ od feudalismu a hrozby imperialismu. To my, Češi, si nemusíme říkat, co to znamená. My víme moc dobře, co tyhle kecy znamenají.

mohlo by vás zajímat

Amerika chtěla hodit atomovku na Čínu a Češi měli vlastní MASH aneb Co jste možná nevěděli o korejské válce

Čína si dobře uvědomovala, že na ni hledí oči celého tehdejšího světa, takže přiznala Tibetu pod svou správou velkou dávku autonomie… kterou pak následujících osm let intenzivně porušovala. Náboženský útlak, brutální komunistické reformy, genocida. Postupně začaly vznikat menší partyzánské bojůvky, které nakonec v roce 1959 přerosty v masivní povstání. Třicetitisícová armáda se postavila Číňanům na odpor.

Jenomže jestli je vás osm tisíc nebo třicet tisíc je v podstatě jedno, když vám není nikdo ochoten přijít na pomoc a stojí proti vám miliardová Čína. Tentokrát to čínské tanky dotáhly až do Lhasy, kde ostřelovaly palác Potála. To je ta slavná krabicovitá stavba v horách, nejspíš nejslavnější stavba v celém Tibetu.

Čínská armáda rozdrtila veškerý odpor během několika týdnů… a u té příležitosti postřílela spoustu civilistů, aby neztratila styl. Dalajláma utekl do Indie. A zbytek znáte. Zbytek je vlastně současná situace.

Sem tam Číňané vyprovokují nějakou demonstraci v Tibetu a pak střílejí do lidí, aby si ti horalové uvědomili, kdo je tady šéf, a občas si to ti horalové uvědomí až příliš dobře a demonstrativně se upálí. Naposledy v roce 2015. To je jedenadvacáté století v Tibetu.

Moc se nezměnilo

Dneska Čína láká do „své“ Lhasy, jako by se nechumelilo. Je to město zastavěné panelákovou výstavbou s nějakými památkami uprostřed… no, jako spousta českých měst, ostatně. Když se nad tím zamyslíte, je tam vlastně paralel docela dost. Stát, který byl ve středověku poměrně významným hráčem ve svém regionu, pak strávil několik staletí jako součást cizí říše, získal nezávislost kolem první světové války a kolem druhé světové o ni zase přišel, protože na něj zaklekli komunisté. Ti se nebáli najet tanky až do hlavního města. Česko, nebo Tibet?

mohlo by vás zajímat

Při masakru v Mỹ Lai za sebou rota Charlie nechala čtyři stovky mrtvých mužů, žen i dětí

Jediný rozdíl je, že my jsme nakonec měli kliku a dostali se z toho ven. Tibeťané ne. A není to tak, že by Čína za ta léta nějak extra vyměkla, zrovna letos vyšla hrozivá studie od analytiků, kterým se podařilo odhalit síť koncentračních táborů pro Ujgury. Podle všeho Čína vybudovala po celém Tibetu systém pracovních táborů, kam posílají lidi, násilně je přeškolují, a pak je rozesílají zase zpátky po celé zemi. Všechno samozřejmě v rámci bohulibého boje prezidenta Si proti chudobě.

Ale víte co? Poslali nám předražené roušky, kvůli viru, jehož šíření sami zavinili, takže… pojďme do nich nerýpat, ne? Ne.