Ač se nám momentálně prázdniny pomalu ale jistě překlápí do své druhé poloviny a značná část z nás je na dovolené, jedné věci se jako Češi nevyhneme. Vrcholí přípravy na podzimní volby do Poslanecké sněmovny a předvolební kampani jednotlivých politiků a politických stran nelze uniknout. A nejsou to jen volby sněmovní, na obrátkách začínají nabírat i přípravy na volby prezidentské, které se budou konat v lednu příštího roku.
Předchozí prezidentské volby v roce 2013, jakožto první volby, v nichž si Češi mohli sami zvolit svého prezidenta, přitáhly pozornost mnohem více voličů než volby klasické. K urnám na volbu prezidenta dorazilo kolem 60 % oprávněných voličů, kdežto například k volbám do krajských zastupitelstev a prvnímu kolu senátních voleb v loňském roce dorazilo jen zhruba 35 % voličů, k druhému kolu senátních voleb pak jen něco málo přes 15 % voličů. I letos je o prezidentské volby velký zájem a mnoho lidí je řeší více než volby sněmovní, ač samotné hlasování proběhne o několik měsíců později a kampaně ještě nejsou v plném proudu.
Kampaně prezidentských kandidátů jsou zatím ve svých začátcích, jednotliví kandidáti jsou momentálně ve fázi sběru podpisů a setkávání s občany, nicméně i tak je již pozorovatelný jeden podstatný rozdíl mezi prezidentskými volbami před pěti lety a těmi současnými. Mezi kandidáty, kteří již potvrdili, že se v lednu 2018 budou o křeslo prezidenta ucházet, totiž chybí jakýkoliv kandidát některé z politických stran. V roce 2013 přitom svého kandidáta měla ČSSD, ODS, KDU-ČSL a kandidát TOP 09 a zároveň tehdejší předseda strany Karel Schwarzenberg dokonce postoupil do druhého kola, kde byl poměrně těsně poražen současným prezidentem Milošem Zemanem. Dnes ovšem máme jen kandidáty občanské, kteří se nespoléhají na politickou podporu.
Čím to, že se stranám nechce do voleb nasazovat vlastní kandidáty? Svou roli nepochybně hraje to, že veškerá pozornost politických stran je momentálně soustředěna na sněmovní volby a strany jsou si moc dobře vědomé toho, že rozmělňování voličské pozornosti je to poslední, co potřebují. Je tak dost dobře možné, že se nějací političtí kandidáti do prezidentských voleb objeví až po volbách sněmovních. Ostatně přesně to avizuje senátor za ODS Jaroslav Kubera, který má potřebnou podporu poslanců a senátorů, ale vlastní kandidaturu hodlá potvrdit až podle toho, jak dopadnou volby.
Druhým možným vysvětlením je, že mezi současnými kandidáty si i politické strany vyberou a nebudou muset investovat pár měsíců po jedné kampani do kampaně druhé. Takto již například KDU-ČSL, STAN nebo TOP 09 vyslovily podporu bývalému předsedovi Akademie věd Jiřímu Drahošovi. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš pak nepřímo podpořil Miloše Zemana, u kterého lze stejně jako ve volbách minulých očekávat podporu i KSČM. ODS má v záloze připraveného Kuberu, ale je možné, že se stejně jako ostatní strany přikloní k některému z občanských kandidátů.
Záhadná je pozice ČSSD, které se do podpory Miloše Zemana nejspíše moc chtít nebude a její předchozí kandidát Jiří Dienstbier během pěti let rapidně ztratil na oblibě u voličů. Otázkou zůstává i to, zda do voleb půjde předseda SPD Tomio Okamura, který se o to pokoušel již minule, ale nedokázal sesbírat dostatek podpisů. Jestliže ale ve finále žádná z politických stran svého kandidáta mít nebude, budeme poprvé volit prezidenta jen mezi nadstranickými kandidáty. Ač zrovna u takového Miloše Zemana je označení nadstranický poněkud ironické.
Zde se podívejte na jeden z mnoha důvodů, proč by již prezidentem neměl být Miloš Zeman.