Zeman měl odmítnout posmrtně povýšit atentátníky na Heydricha. Proč se v tomto případě zachoval lépe než Kiska? – G.cz
Vyhledávání

Zeman měl odmítnout posmrtně povýšit atentátníky na Heydricha. Proč se v tomto případě zachoval lépe než Kiska?

Účast na pietní akci za padlé hrdiny z pohledu prezidenta dává smysl. Jejich samoúčelné povyšování do generálských hodností už moc ne.

V souvislosti s výročím atentátu na Reinharda Heydricha si Češi a Slováci připomínali zároveň i hrdinství výsadkářů Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka, kteří nenáviděného protektora sprovodili ze světa. Letos 75 let po atentátu se slovenský prezident Andrej Kiska rozhodl posmrtně povýšit slovenského výsadkáře Gabčíka na generálmajora. Český prezident Miloš Zeman nic podobného s českým výsadkářem Kubišem neudělal, za což nyní sklízí tvrdou kritiku. Ta je ale poněkud neoprávněná a v daném případě se Zeman choval rozumněji než Kiska.

Jan Palička
Jan Palička 7.6.2017, 07:45

Atentát na Reinharda Heydricha 27. května 1942 patří k nejvýznamnějším událostem druhé světové války, ale i českých a slovenských dějin. Byli to totiž českoslovenští výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kdo v zatáčce v pražské Libni sprovodili nenáviděného protektora ze světa a pomohli tak ke svržení nacistické nadvlády. Za svou odvahu zaplatili spolu s dalšími parašutisty životem a právem se těší statusu hrdinů.

Jak už to s hrdiny bývá, jejich činy je záhodno připomínat a oceňovat. K připomínce Gabčíka s Kubišem kromě pravidelných pietních akcí v posledních měsících přispěly i celovečerní snímky Anthropoid a HHhH (v české distribuci uváděno jako Smrtihlav), které jsou adaptací jejich odvážné sebevražedné mise. Co se oceňování týče, slovenský prezident Andrej Kiska se v letošním roce rozhodl Slováka Gabčíka posmrtně povýšit do hodnosti generálmajora. V Česku se ale ničeho podobného Kubišovi nedostalo.

Zatímco veřejnost čin Andreje Kisky kvituje s nadšením, jakou poctu to k 75. výročí nadělil mrtvému Gabčíkovi, Miloš Zeman se stal terčem kritiky za to, že Gabčíkův český parťák Kubiš zůstal neoceněn. Český prezident je v očích svých kritiků nenávistným zatrpklým starcem, který pošlapává odkaz hrdiných výsadkářů, zatímco jeho slovenský protějšek je laskavým pokrokovým mužem, který si národních hrdinů váží. Pravda ale je poněkud jiná, o něco složitější a o poznání méně líbivá.

Podle informací z údajných diplomatických kruhů, které přinesl magazín Respekt, mělo před výročím atentátu dojít ke komunikaci české a slovenské prezidentské kanceláře, jejímž cílem měla být domluva na realizaci společného slavnostního ceremoniálu, v němž obě hlavy států bok po boku povýší in memoriam padlé hrdiny. Na domluvu ale nedošlo a výsledkem bylo, že Kiska z pozice vrchního velitele ozbrojených sil Slovenské republiky povýšil slovenského vojáka Gabčíka sám. Důvod, proč jednání padla, nezná nejspíše nikdo kromě zúčastněných stran. Autor článku, novinář Ondřej Kundra, nicméně čtenářům Respektu nabízí svou vlastní spekulaci.

Kromě zdravotních důvodů mohlo za Zemanovým rozhodnutím nevyznamenat Kubiše i to, že by si vyzdvihnutím válečného hrdiny mohl rozhněvat komunistické voliče, kteří mají na atentát poněkud jiný pohled. Poměrně jednoznačnou spekulaci novináře si nicméně mnoho Zemanových odpůrců vyložilo jako fakt a sociální sítě se zaplnily naštvanými komentáři o tom, že Zemanovi jsou milejší komunisté než člověk, který obětoval život v boji s nacismem. To ale není pravda, což přiznává i samotný Kundra, který danou pasáž článku psal jako citově zabarvenou hypotézu.

Pravda je taková, že v mnoha ohledech se Zeman, ať už byly jeho pohnutky jakékoliv, zachoval rozumněji než Kiska. Povyšovat mrtvé hrdiny je totiž z pohledu četných vojenských historiků samoúčelné a zbytečné. Obzvláště pak natolik notoricky známé hrdiny jako Gabčíka s Kubišem, kteří byli v průběhu uplynulých 75 let vyznamenáni nesčetněkrát, včetně nejvyšších dosažitelných vojenských poct v podobě například Řádu Bílého lva za vítězství. Vyšší vyznamenání jim tudíž udělit nelze už jen z toho titulu, že žádné takové neexistuje.

Co se udílení vyšších hodností in memoriam týče, má význam například po smrti v bojové akci nebo u režimem perzeukuovaných vojáků po změně režimu v rámci rehabilitace. K obojímu u Gabčíka s Kubišem po zásluze došlo. Po smrti v kryptě cyrilometodějského chrámu v Resslově ulici byli rotmistři Kubiš a Gabčík povýšeni in memoriam na poručíky pěchoty, po válce na kapitány a po pádu komunismu a rozdělení Československa pak na plukovníky. Zatímco Kubiš v hodnosti plukovníka setrvává, Gabčík byl Kiskou již povýšen nejprve na generála a letos i na generálmajora.

Odborníci na vojenskou historii se shodují na tom, že sami Gabčík s Kubišem by se posmrtnému udílení frček nejspíše vysmáli. Heydricha nezabili jako generálmajor s plukovníkem, ale jako dva obyčejní rotmistři a důvodem jim nebyla touha po kariérním růstu, ale služba vlasti, kterou milovali a za níž se nebáli i padnout. Neproslavila je hodnost a metály, ale odvaha a odhodlání. Přetahovat se se Slováky o to, kdo z toho svého udělá dříve generála a když dojdou generálské hodnosti, tak třeba admirála nebo maršála, je nejen z historického hlediska nesmyslné, ale vůči památce Gabčíka s Kubišem i krajně neuctivé.

Hrdinům jejich kalibru by mělo být dopřáno důstojného odpočinku a úcty a ne je vtahovat do současných politických potyček. Jestliže Zeman je v dané situaci považován za toho, který si, byť jen v rovině spekulací, má nahánět politické body u komunistů, bylo by záhodno připomenout, že tím, kdo reálně nahání politické body, je spíše Kiska. Gabčíka ze všeho nejvíce ocenily dějiny. Nějaké to povýšení co dva roky od liberálního prezidenta snažícího se zalíbit svým voličům na tom už nic nezmění, ani nezlepší.

O atentátu na Heydricha a hrdinech, kteří ho spáchali, se více dočtete zde.

Podobné články

Doporučujeme

Další články