Únos Betty a Barneyho Hillových, první „zdokumentovaný“ kontakt s mimozemšťany – G.cz
Vyhledávání

Únos Betty a Barneyho Hillových, první „zdokumentovaný“ kontakt s mimozemšťany

Zdroj: Profimedia.cz / Autor: George Stock [4] – Web page: www.cia.gov; Image: [3], Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1559408

UFO, únosy mimozemšťany, světla na obloze, výpadky paměti… všechny tyhle věci jsou hluboce zakořeněny nejenom do popkultury, ale už i do folkloru západní civilizace. A většina aspektů těchhle novodobých strašáků z hvězd má základ v jednom jediném incidentu, o němž se dnes většina odborníků domnívá, že se nikdy nestal. Únos manželů Hillových.

Jan Studnička
Jan Studnička 1.2.2021, 21:09

Světla na obloze

V polovině září 1961 se manželé Barney a Betty Hillovi vraceli ze zasloužených několika dní odpočinku u Niagarských vodopádů zpátky do Portsmouthu v New Hampshire. Oba si už nějakou dobu potřebovali odfrknout, Barney dělal noční, navíc to byl veterán druhé světové války, Betty dělala sociální pracovnici. A v neposlední řadě, Betty byla bílá, ale Barney byl Afroameričan. A smíšené páry si často musely vytrpět víc než jen otravné pohledy kolemjdoucích.

Cestou domů měli dobrý čas. Zastavili se na jídle v menším bistru u silnice a pokračovali dál, zatímco slunce postupně klesalo za obzor. Barneymu to nevadilo, byl na noční cesty zvyklý z práce. A někde v oblasti White Mountains, kolem půl jedenácté v noci, Betty zpozorovala ta světla na temné obloze. Pohybovala se rychle a synchronně. Její muž tomu nechtěl věnovat pozornost, myslel si, že Betty dělá zbytečný rozruch kvůli letadlu nebo jednomu z těch satelitů, které teď vláda pořád vypouštěla do vesmíru. Ale světla je pronásledovala. Mizela a objevovala se, Betty je zkoumala dalekohledem. A pak se to objevilo přímo před nimi, jenom pár desítek metrů před nimi.

Barney zastavil auto, půjčil si dalekohled a vylezl ven. Později vypověděl, že měla ta věc tvar zhruba „jako lívanec“ a v boku měla okno, ve kterém viděl něco kolem deseti postav v černých uniformách. Postavy podle něj byly „něčím podivně nelidské“. A všechny se věnovaly nějaké práci, kromě jedné. Jeden člen posádky na něj upřeně hleděl a Barney cítil v hlavě pokyn „stůj a nepřestávej se dívat“!

Barney v absolutní panice vtrhl zpátky do auta a za křiku „Oni nás chytí!“ nastartoval vůz. Hillovi hnali svůj Chevrolet Bel Air noční silnicí, Betty vykloněná z okna křičela, že je ta věc pořád sleduje. V jeden okamžik oba ucítili podivný šumivě rytmický zvuk, někde vzadu v hlavě a…

Barney řídil už nějakou dobu, když si uvědomil, že Betty něco říká. Mumlala si něco o těch světlech a on byl rozladěný, že o té hovadině pořád mluví. Cítil se podivně, jako kdyby usnul za volantem. Ale když se na to své ženy zeptal, o ničem nevěděla. Co ho ale znepokojilo mnohem víc, byl fakt, že je půl hodiny po půlnoci a nemůže si vybavit posledních pár desítek kilometrů.

Hillovi právě ztratili několik hodin paměti.

Když dorazili domů, Barney chtěl celou tu věc hodit za hlavu, ale Betty se rozběhla k telefonu, že musí zavolat své sestře. Obě se zajímaly o fenomén UFO, takže se chtěla podělit. Donutila dokonce svého muže, aby se o tři dny později, 21. září, oba vydali na nedalekou leteckou základnu a pověděli armádě, co viděli.

Fyzický důkaz pochopitelně neměli, jenom podivné skvrny na jejích šatech, Barneyho zničené boty a pocit… že něco není v pořádku. Betty byla celá bolavá, Barney měl zase ve slabinách pocit nedávné ejakulace.

A tím by příběh mohl končit, už tak je dost podivný.

Únos

Jenže Betty se začaly pár týdnů po události zdát příšerné noční můry, v nichž jejich auto obklopili našedlí muži v černých uniformách a vedli je do lesa. Zažívala somnambulické epizody. Barney zase trpěl silnými úzkostmi a začal navštěvovat terapeuta. Takže už v listopadu kontaktovali NICAP. NICAP byla nezávislá organizace odborníků, která se zaměřovala na výzkum vzdušných fenoménů. Byla to jedna z prvních nevládních skupin, jež se zajímala o UFO na vědecké úrovni. Dva členové NICAP podrobili Betty a Barneyho důkladnému šestihodinovému oddělenému výslechu. A k překvapení organizace výsledek říkal, že Betty s Barneym na té silnici ve White Mountains skutečně zažili to, co tvrdí. Anebo si to minimálně myslí.

Opravdový zlom ale nastal až ve třiašedesátém, kdy se nechal Barney s Betty uvést do stavu hluboké hypnózy bostonským psychiatrem Benjaminem Simonem. Simon provedl řadu seancí, než se dostal k incidentu. A ať už věříte na únosy mimozemšťany nebo ne, zvukové záznamy té seance jsou jedna z nejstrašidelnějších věcí, které můžete slyšet. Obzvášť Betty. Vzlyky. „Vedou mě k tomu objektu, já nechci!“ Řev. „Ať vyndá tu jehlu, to bolí, tak strašně to bolí!“ Barney je poněkud klidnější povahy, ale slyšet pofňukávat ramenatého válečného veterána, zatímco říká: „Bože, tak strašně se bojím.“ Taky z toho běhá mráz po zádech.

Barney popisuje postavy v černých uniformách a velitele v černé čepici. Betty měla detailů mnohem víc. Lékařské zákroky ale byly jen začátek. Nejšílenější je její popis konverzace s vůdcem „mimozemšťanů“. Ukázal jí hvězdnou mapu jejich domoviny, obchodní i cestovní trasy a dodal, že oni jsou výzkumná expedice. Ptal se proč jí zuby drží, zatímco jejímu manželovi jdou vyndat a celá konverzace zní jako rozhovor s dítětem na LSD. Co je to válka, stáří, co je to žlutá…

Celá událost má jeden háček. Když se Simon ptal Barneyho: „Kde jste se o téhle své zkušenosti dozvěděl? Přece jste to doopravdy nezažil, že ne?“ Barney odpověděl: „Od Betty.

Mimozemšťané v rádiu

Po tomhle všem se Betty s Barneym rozhodli jít s celou věcí na veřejnost kompletně. Nechali si napsat knihu, chodili do talkshows, prodali práva na film… kde mimochodem hraje Barneyho mladý Earl „Darth Vader“ Jones. Simon mimochodem všechny ty věci posvětil, napsal předmluvu, nechal se citovat… ale nikdy otevřeně neřekl, že Hillovým kompletně věří. Takhle to udělala spousta lidí kolem nich. Nikdo nebyl doopravdy přesvědčen, jestli říkají pravdu, ale všichni měli pocit, že by byla škoda se aspoň trochu nenapakovat.

Dnes už těžko zjistíme, co z historky manželů Hillových byla pravda a jestli vůbec něco. Vznikla řada skvělých studií, které kompletně vyvracely většinu detailů uvedených v příběhu. Kolem je taky spousta podezřelých okolností jako třeba film s emzáky, jenž běžel v televizi dva týdny před jejich hypnotickou seancí. Dřívější zájem Betty o UFO. Barneyho duševní zdraví, jež bylo nalomeno jednak válkou a jednak rasovou tenzí, kterou jako černoch ženatý s bílou ženou nonstop pociťoval… a mimochodem zmiňoval i během hypnózy. Ostatně v těch černých mimozemských uniformách a velitelské čepici řada psychologů našla odkaz na německé nacisty.

Barney zemřel poměrně nečekaně v šedesátém devátém. Betty žila až do roku 2004, ale její verze příběhu se postupně stávala šílenější a šílenější, až začala v devadesátkách tvrdit, že k ní mimozemšťané mluví každou noc přes rádio. Jestli na ni dolehla léta zájmu nebo jestli byla duševně v nepořádku vždycky, čert ví.

Téměř s určitostí můžeme říct, že to, co Hillovi odvyprávěli v hypnóze, nebyla pravda. V hypnóze pořád můžete věřit svým iluzím a dokonce si podržet lež. Ale je nejspíš pravda, že té noci 19. září v lesích White Mountains něco viděli. Mohl to být měsíc s extrémně viditelným Saturnem, který se té noci na obloze objevil velice jasně.

Nebo… to mohlo být něco jiného.

Faktem ale je, že šlo o první mediálně profláklý mimozemský únos, jenž v podstatě nastartoval celý ten novodobý folklor blízkého kontaktu čtvrtého a třetího druhu. Manželům Hillovým vděčíme za Akta X, kupříkladu. Ta ostatně hned pilot seriálu točila kolem podobného příběhu a tvrdila, že vychází „z reálných událostí“. Pro Hillovy platí to samé, co pro Muldera a Scullyovou. Není to sice pravda, ale je to perfektní příběh.

Podobné články

Doporučujeme

Další články