Ještě než se k jednání připojili delegace a poradci obou státníků, Kim si s Donaldem poklábosili mezi čtyřma očima. To, co si řekli, mělo zůstat pouze mezi nimi a tlumočníky. Osud tomu však chtěl jinak. Zatím se neví, kdo nahrávku pořídil, ale svět je tomuto hrdinovi vděčný. Přinášíme vám krátký přepis z jejich rozhovoru.

Donald: „Nazdar, rákosníku. Tak jsi to nakonec stihnul, jo?“

Kim: „Čau, ty koženej ksichte, jo stihnul jsem to. Cesta byla úplně na hovno. Dík za optání burane.“

Donald: „Jak to?“

Kim: „Ty vole, u nás v Koreji se to prostě nedá. Jel jsem vlakem na letiště. Tam jsem ale zjistil, že letiště je jenom namalovaný. To je v prdeli hele. Takhle to je se vším. Člověk si chce zajít do kavárny a až na místě zjistí, že to je jenom velká fotka na papundeklu. Ta moje země je akorát pro ostudu.“

Donald: „A ty se divíš?“

Kim: „Nedivím. Jenom konstatuju. Nakonec jsem musel jet stopem jako píča.“

Zde přeskočíme delší pasáž, kdy se Donald Trump chytil slova „píča“ a začal vykládat, kolika ženám sáhnul na lasturku a jak to bylo bezva.

Donald: „Tak a co ty vaše atomovky?“

Kim: „No, co s nima? Máme je no. To je všechno, co máme. Atomovky. Jo a taky máme hlad a choroby.“

Donald: „ Vy jste děsná parodie na stát, poslouchej.“

Kim: „No, to jsme. Nechal jsem si udělat průzkum a jsme na tom hůř než Keňa. Ale Keňa nemá atomovky. (smích)

Donald: (smích)

Donald: „Hele, tak co kdybysme vybombardovali Keňu? My na ni hodíme pár bomb, budeme tvrdit, že mají zbraně hromadnýho ničení a vy budete mít po problému. Co? Na oplátku se zbavíte těch svých atomovek.

Kim: „Já nevím, ty vole. Atomovky jsou naše všechno. Bez nich jsme úplně v hajzlu. Je sice sedmdesátiprocentní šance, že když odpálíme atomovku, že nám bouchne ještě na odpališti, protože je to fušeřina, ale čím pak budeme hrozit světu?“

Donald: „Ty vole, teď když jsme kámoši, tak budeme světu hrozit za vás.“

Kim: „A to bys udělal?“

Donald: „No jasně. To já dokážu. To já umím.“

Kim: „No a taky chceme zrušit sankce. Ty vole, lidi mají takový hlad, že se požíraj mezi sebou. Normálně musím vysílat do ulic vojáky s hadicema, aby rozháněli hladový lidi. Nějaký vesničani mi ohlodali moje auto. Oni žerou gumy.To je strašná země ta severní Korea.

Donald: „Rozumím. Když zrušíte ty svoje atomovky, tak vám tam pošlu nějaký jídlo.“

Kim: „A sankce?“

Donald: „No jasně. I sankce zrušíme. Když mi k tomu přihodíš i svýho kadeřníka, tak ti tam pošlu nějakou humanitární pomoc.“

Kim: „Ty vole, ty nepotřebuješ kadeřníka. Ty máš boží účes.“

Donald: „Díky, ty máš taky super účes.“

Kim: „Díky.“

Donald: „To máš nagelovaný?“

Kim: „To mám vyfoukaný.“

Donald: „Fakt?“

Kim: „Chceš si sáhnout?“

Donald: „No jasně“

Donald: „Ty vole, to je hebký jak oholená kunda mojí dcery.“

Kim: „Si piš. Ty to máš jak? Máš to takový hezky nadýchaný.“

Donald: „Já to meju bylinkama třikrát denně a pak mám takový speciální tužidlo.“

Kim: „No nekecej. A máš i lak?“

Následuje půlhodinový rozhovor, kdy si oba státníci chválí účesy a vyměňují si zkušenosti s přípravky na vlasy.

youtube.com_.jpg

Oba státnici se dohodli, že si na zkoušku prohodí své kadeřníky (Foto: youtube.com)

Donald: „Tak jsme domluveni. Oba máme stejně parádní účesy.“

Kim: „Je to tak. Nemáme to radši někam podepsat?“

Donald: „To je pravda. Nechť se celý svět dozví pravdu, že naše účesy jsou rovnocenně nejlepší ze všech."

Kim: „Souhlasím. Hele, já se toho obával, ale nakonec to naše setkání mělo smysl.“

Donald: „Že jo? Tak tady to mám připravený. Jenom to oba podepíšeme a přátelství nejlepších účesů může začít."

Kim: „Je to velký den pro celý svět, že?“

Donald: „Je to, jak říkáš. Dneska tu píšeme dějiny. Dva státníci stvrdili podpisy vzájemný respekt svých bombastických účesů.“

A tak jednoho úterního dne kdesi v Singapuru dva státníci udělali krok k lepšímu světu. Shodli se na tom, že jejich účesy jsou nejlepší, hodili to na papír a podepsali. Singapurská schůzka tak vejde do dějin jako schůzka, která zajistila celé planetě mír a prosperitu.

A tady máte 7 přelomových účesů Kim Čong-una