Přezdívalo se mu „prognosťák“ nebo „Jakešova věštírna“ a po sametové revoluci z něj vzešli 2 prezidenti, 2 guvernéři ČNB a 8 ministrů. Co to vlastně byl ten Prognostický ústav a čím se v letech 1984 až 1992 zabýval?
Úřad na předvídání budoucnosti
Když v lednu roku 1990 vysvětloval tehdejší prognostik Miloš Zeman s fajfkou v ústech, co je vlastně jeho povoláním, řekl, že prognostik říká svoje prognózy, aby se nesplnily. Prognostický ústav byl tedy odborným ústavem, který byl součástí Československé akademie věd, a měl oficiálně sloužit k tomu, aby za pomocí sledování ekonomických, sociologických, politologických, geografických a dalších faktorů vyhodnocoval budoucí vývoj společnosti. Původně vznikl v roce 1984 jakožto Kabinet prognóz ČSAV na základě rozhodnutí Československé socialistické republiky a na popud generálního tajemníka ÚV KSSS a šéfa KGB Jurije Andropova.
Podívejte se na záznam rozhovoru s tehdejším prognostikem Zemanem
Důvod, proč tento ústav vznikl, byl ten, aby výzkumní pracovníci a vzdělanci (prognostici) zkoušeli najít cestu, jak dokázat pozvednout země východního bloku z ekonomického a společenského úpadku, ve kterém se Sovětský svaz a další země v té době nacházely. S pomocí prognostiky se mělo nalézt správné řešení ekonomických problémů, které by bylo matematicky podložené. Avšak jiné teorie poukazují na fakt, že tento úřad měl pomáhat StB a KGB k udržení politické moci i po převratu. O této teorii, která popisuje sametovou revoluci jako plánovanou dohodu o předání moci mezi komunistickými tajnými službami a špičkami disentu, hovoří i dokument známý jako Analýza událostí 17. listopadu 1989. Ten napsal český politický vězeň, publicista a konspirační teoretik Miroslav Dolejší.
Po revoluci se podstatná část českých prognostiků dokázala infiltrovat do vysoké politiky, a to rovnou na nejvyšších místech. Zajímavé je, že z bývalých zaměstnanců Prognostického ústavu se stali ministři, poslanci, prezidenti nebo například guvernéři České národní banky. Vysvětlením je fakt, že skupina prognostiků úzce spolupracovala s lidmi z Občanského fóra a zároveň s týmem okolo Václava Havla. Navíc v té době neexistovali žádní odborníci na ekonomii, takže se prognostici nabízeli jako jasná volba v ekonomických pozicích.
Za dobu své existence prý Prognostický ústav vytvořil mnoho materiálu, který čítá zhruba 61 kusů kartonů rukopisů, úředních knih a dalších dokumentů. Během 9 let svojí existence vznikla dokonce i publikace pod názvem Souhrnná prognóza ČSSR do roku 2010, kterou vytvořil Valtr Komárek a kolektiv. Dokument byl sepsaný pro interní potřeby ÚV KSČ, avšak během let se jeho útržky dostaly právě i mezi disent. Obsahuje prý mnoho informací o tom, že tehdejší ČSSR v 80. letech byla zaostalá z ekonomického i společenského pohledu. Dokument bohužel dodnes nikde neseženete v knižní podobě, avšak existují interní tisky, které lze nalézt v některých školách.
Je zajímavé, že z Prognostického ústavu vzešli například dva ze tří nejvýraznějších politiků v historii naší země. Jmenovitě jde samozřejmě o našeho prezidenta Miloše Zemana a bývalého prezidenta Václava Klause. Nebyli však jediní, kteří to v politice dotáhli „daleko“. Jmenovat můžeme například bývalého ministra Vladimíra Dlouhého, komunistického poslance Jiřího Dolejše nebo Miloslava Ransdorfa. Za zmínku například stojí i bývalí guvernéři ČNB Miroslav Singer a Zdeněk Tůma.
Podobné články
Jan StudničkaDoporučujeme
