Francouzský vojevůdce a státník Napoleon Bonaparte (Napoleon I. Bonaparte) se narodil 15. srpna 1769 v korsickém městě Ajaccio. Zemřel 5. května 1821 ve věku 51 let na ostrově Svatá Helena.

Ač se považoval za největšího Francouze všech dob, francouzsky mluvil celý život se silným přízvukem. A co se jeho výšky týká? Měřil necelých 170 cm, což však byla v té době průměrná výška mužů.  Co do vzrůstu velikán ale zrovna nebyl, o to však měl větší plány. Chtěl obnovit mocnou římskou říši. Vystudoval jednu z nejprestižnějších vojenských akademií tehdejší doby, pařížskou École Militaire. Byl prvním Korsičanem, který tuto školu absolvoval. V 16 letech se stal důstojníkem francouzské armády, během Velké francouzské revoluce jeho vojenská kariéra vzkvétala. Povýšení do generálské hodnosti se dočkal ve 24 letech.

K lepšímu společenskému postavení (a hlavně k velení francouzských vojsk v Itálii) mu dopomohla i jeho manželka Josefína de Beauharnais.

Ve třiceti letech se stal prvním konzulem a pět let později byl korunován císařem všech Francouzů. Korunu si k překvapení papeže položil na hlavu sám. Pak sám korunoval i Josefínu. Nedlouho na to vybojoval své první velké vítězství v tzv. „bitvě tří císařů“ u Slavkova. 

V manželství se mu až tolik nedařilo, Josefína mu byla nevěrná a nedala mu dědice. Ostatně věrný nebyl ani Napoleon a na svět přišel levoboček León. Během polského tažení se Napoleon seznámil se šlechtičnou Marií, s kterou v roce 1810 zplodil syna Alexandra. Za ženu si ji však nevzal, i když se s Josefínou rozvedl. Svůj zrak upnul k urozenější nevěstě, kterou byla dcera rakouského císaře Františka I. Marie Luisa, kterou pojal za manželku 1. dubna 1810. Jeho druhá manželka mu následující rok porodila syna, který dostal jméno Napoleon František (Napoleon II., celým jménem Napoleon František Josef Karel Bonaparte). Syn měl přezdívku Orlík a zemřel v 21 letech na tuberkulózu.

Příčinou pádu slavného vojevůdce se stalo tažení do Ruska. Rusové využili taktu „spálené země“ a vtahovali francouzská vojska do rozlehlého ruského vnitrozemí. Napoleon utržil porážku, ke které přispěla rozlehlost země a také krutá zima. Do Paříže se vrátil 18. prosince 1812, chtěl nabrat síly a pokračovat v boji, jenomže se proti němu spojila takřka celá Evropa. Utržil drtivou porážku v říjnu 1813 třídenní bitvě u Lipska (největší střet napoleonských válek). Napoleon byl zatlačen na ústup a válka se přenesla na francouzské území. Napoleon byl vlastními maršály přinucen abdikovat. 

Napoleon byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud však po necelém roce uprchl a podařilo se mu znovu usednout na francouzský císařský trůn. Obnovené císařství však trvalo pouhých 110 dní, země totiž byla vojensky i politicky izolovaná. Napoleona vláda definitivně skončila bitvou u Waterloo, která byla příčinou jeho druhé abdikace. 

Napoleon byl vydán do rukou spojenců a následně byl odsouzen k doživotnímu vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po více než pětiletém životě v exilu zemřel.